Hry I.

Autor

Hra je jednou ze základních lidských činností, které člověka provází po celý život. Je přirozeným projevem dětí a potřeba hry přetrvává v nejrůznějších formách až do dospělosti. Lidé pomocí her spontánně projevují aktivitu, přináší jim pocit radosti, uspokojení a uvolnění. Ve hře člověk může posoudit své možnosti, uplatňuje tvořivost, fantazii a vlastní iniciativu. Zaměstnává jak tělesné, tak i duševní schopnosti, které neustále prohlubuje a rozvíjí. Dítě pak pomocí hry přejímá i určité sociální normy, posiluje skupinovou citlivost a mnohé další.

U her můžeme vysledovat 4 základní funkce:

  • motivační – kdy se vnitřní potřeba účastnit se hry mění na zájem o činnosti s hrou spojené,
  • instrumentální – cílem hry může být získávání určitých zkušeností při manipulacích s různými objekty, nabývání vědomostí, dovedností nebo jejich fixace,
  • diagnostickou – kdy pedagog, rodič nebo i samo dítě může objevit, které poznatky dobře ovládá, které nejsou zcela dotvořeny, kam žák dospěl ve svém rozvoji atp.,
  • existenciální – kde jde o uvědomování si a rozvíjení vlastní osobnosti, tvořivosti, přejímání určitých sociálních norem, o uvolňování tvořivých sil, rozvoj lidského potenciálu, skupinové citlivosti atp.

Pod pojmem hra ale nalezneme mnoho odlišných aktivit, proto někdy třídění her bývá obtížné. Klasifikovat je můžeme z několika různých hledisek, např. na spontánní a didaktické, strategické a deskové. Tyto skupiny se ovšem prolínají a vzájemně ovlivňují. Uvedu alespoň jejich stručnou charakteristiku.

Spontánní hry

Spontánní hra je taková činnost, kterou si děti tvoří samy již od nejútlejšího věku. Při tvorbě vlastních pravidel uplatňují fantazii a představivost. Mohou to být hry námětové, kdy ztvárňují nějakou osobu, zvíře či věc, dále hry konstruktivní, kde si děti hrají s určitým materiálem a v neposlední řadě hry dramatizující, které jsou významné pro rozvoj řeči a sebevyjádření.

Didaktické hry

Naproti tomu u her didaktických je účast pravidel povinná. Didaktická hra tvoří přechod mezi hrou a učením. Dítě si hraje, ale my víme, že se učí. Známe význam a výchovně-vzdělávací cíl daných her. Pravidla i vlastní náplň hry musí být takové, aby je děti chápaly jako hru spontánní. Výhrou je, když dítě samo chce hrát didaktickou hru a nezpozoruje, že plní nějaký úkol. Díky těmto hrám se zlepšuje dovednost a komunikace dětí, pomáhají nám lépe odhalit chybné představy a tím je i rychle odstranit. Děti se nebojí vyjádřit svůj vlastní názor, lépe pracují v kolektivu a přináší jim to radost.

Strategické hry

S pojmem strategie se v životě setkáváme velice často, ale málokdo ví, co původně znamená. Nahlídneme-li do minulosti, tak slovo strategie pochází z řeckého výrazu stratégos, což je vojevůdce. Slovo strategie se tedy užívalo především ve spojení s válkou, strategie vojenská se stala celou vědou o přípravě a způsobu války. Většina slovníků cizích slov uvádí, že strategie je dlouhodobý záměr činnosti k dosažení určitého cíle. V každodenním životě se však strategie stává metodou či postupem, jímž lze řešit běžné problémy.

A o co jde ve strategických hrách? Tady se prolínají všechny tři uvedené výklady: přemoci nepřítele všemi dostupnými prostředky, dosáhnout svojí záměrnou činností určitého cíle a zvolit při tom ten nejlepší postup či metodu.

„Strategie je plán tak úplný, že nemůže být narušen činností soupeře nebo přírody.“ J.D. Williams

Strategickou hru poznáme podle jejích charakteristických znaků. Těchto her se vždy zúčastní alespoň dva hráči, kteří se pravidelně střídají v tazích (proto se někdy používá pojem alternativní hry), každý zásah hráče je tedy ovlivněn zásahem ostatních hráčů. Zásahy hráčů do hry jsou pevně stanovené v pravidlech her, kde je uvedeno, jaké tahy smí udělat. Každý z hráčů chce co nejlépe a nejrychleji dosáhnout předepsaného cíle hry.

Deskové hry

Deskové hry mají bohatou historii a během několika tisíciletí se jich nashromáždilo nespočetně mnoho. Za deskovou hru můžeme pokládat každou hru, která při svém průběhu využívá speciálních herních plánů. Většinou je hrají dva hráči, ale setkáme se i s takovými, kde soupeří menší skupinka.

Mezi klasické deskové hry, které každý zná a určitě je občas hraje patří např. šachy, dáma, halma, či Člověče, nezlob se. V zahraničí je velký sortiment deskových her nezbytnou součástí obchodů. V České republice se jiné, než shora jmenované deskové hry dostávají do povědomí veřejnosti pomalu. Ale přece. Možná i vy už máte doma Carcassonne, Osadníky z Kataru, Abalone, Activity, Alhambru nebo jednu z nejnovějších Agricolu.

Ale ještě zpět k historii. Mezi nejstarší hry patří šachy, Go, Tau, Tabula a další. Jejich objev a původ je často opředen mnoha záhadami a tajemstvími. Zmíním se alespoň o jedné z nich a to již jmenované Tabule.
Předpokládáme, že se jí oddávali již ve starověkém Egyptě, Sumeru, Mezopotámii a Persii. Herní desku Tabuly můžeme zahlédnout v expozicích mnoha zámků v překrásných uměleckých provedeních. O jejím názvu ale existuje mnoho spekulací. Tak např. Angličané tvrdí, že jde o starý anglický backgammon, jiní se přiklánějí k staroněmeckému názvu lurč a Řekové zase prohlašují, že je to jejich národní hra tavli. Tutéž hru zmiňuje i Jan Ámos Komenský a to jako vrhcáby. Jejich obrázek dokonce zařadil do Světa v obrazech, učebnice, která měla děti seznámit s nejběžnějšími předměty denního života.

Běžně na veřejnosti, před svými domy a v parcích, hrávají vrhcáby mladí i staří muži v balkánských zemích, Rumunsku, Bulharsku, Řecku, na Kypru i jiných ostrovech ve Středozemním moři.

Až do 19. století patřily i v Čechách k oblíbeným zábavám. Proč o ně ale lidé ztratili zájem, o tom se můžeme jen dohadovat. Jistě ne proto, že by to byla hra nudná a příliš jednoduchá.

Naopak. Hra v sobě geniálně kombinuje prvky štěstí reprezentované dvojicí hracích kostek a prvky hráčových schopností správně propočítat soupeřovy možnosti. Důležitá je tedy vhodně zvolená taktika a strategie. Ostatně muslimům korán zakazuje všechny hazardní hry, založené na náhodě. A to, že se vrhcáby těší takové oblibě také v mnoha arabských zemích, je důkazem, že nepatří do této zakázané kategorie

Pokud vrchcáby ještě neumíte, určitě se je naučte. Rozhodně toho nebudete litovat! Při hře můžete projevit svou zdatnost, vybojovat nenásilný, nekrvavý boj s rovnocenným nebo dokonce fyzicky silnějším soupeřem, uvolnit se, zahnat únavu a konečně osvědčit svůj důvtip.

Pravidla najdete např. na http://cs.wikipedia.org/wiki/Vrhc%C3%A1by

Příště si představíme další strategické a deskové hry, které si budete moci vyrobit i sami doma. A nebojte se, pravidla budou tentokrát jednoduchá. Vítězství ovšem možná už tolik ne.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na