Hry III.

Autor

V závěru seriálu o hrách bych vám ráda zprostředkovala některé postřehy, poznatky a praktické zkušenosti z výuky deskových a strategických her a to prostřednictvím své dcery, coby lektorky těchto her.

Jak jsi se k výuce her dopracovala? Já tě vedla spíš k ručním pracím a literatuře.
To se myslím neminulo účinkem. Ale vedle toho jsem vždycky měla ráda matematiku. Ze školních výletů jsem si nevozila domů opičky na gumě, ale různé hlavolamy a za vysvědčení jsem chtěla knihu, ovšem s matematickými úlohami. Také moje volba střední školy – aplikovaná kybernetika – počítačová grafika spojila všechny mé zájmy. Ale nejvíce mě ovlivnila paní profesorka Lišková z VOŠ pedagogické v Litomyšli, s níž jsem psala absolventskou práci na téma Deskové hry. No a díky této práci jsem se pak dostala k samotné výuce her. Jde ale o netradiční deskové hry, tedy ne šachy nebo dámu.

Jak dlouho se této práci věnuješ?
Pět let. Nejprve jsem vedla kroužek netradičních deskových her v Domě dětí a nyní již třetím rokem otvírám stejný kroužek v základní škole, kde pracuji jako asistentka pedagoga.

Kolik a jak staré děti vedeš?
Vloni to bylo 12 dětí z 1.- 4. třídy, ale v DDM se scházely děti od 13 do 15 let ze základní školy i gymnázia.

Jak hry propaguješ? Je o deskovou hru vůbec ze strany dětí zájem?
Vyvěšuji plakáty ve škole, no a ten kdo již na hry chodil přivede třeba nového kamaráda. K mému velkému potěšení mohu říci, že začíná nový boom deskových her.

Jaké typy dětí se hlásí? Spíše introvertní nebo extrovertní?
Je to tak půl na půl.

Co je baví nejvíc?
To je různé. Většinou má každé dítě svoji oblíbenou hru a tu samozřejmě prosazuje.

Myslíš, že her je na trhu dostatek? Preferuješ některého výrobce?
V dnešní době už ano. Chce se to jen zajímat a hledat. Dokonce existují specializované prodejny deskových her a hlavolamů, ale ty známé lze koupit i v dobrém hračkářství. A výrobci? Nejznámější jsou Albi nebo třeba Piatnik. Ale ono jde spíše o autora hry a také designéra. Např. autorem her Agricola, Le Havre či Fazole je Uwe Rosenberg, Alhambry, Metra nebo Shoguna zase Dirk Henn atd.

Ovlivňují stolní hry myšlení dětí?
Stoprocentně. Alespoň to strategické. Právě má absolventská práce se této problematice věnovala. Ve svém výzkumu jsem sledovala několik skupin dětí, které strategické hry hrají, ať už v zájmovém kroužku či doma a pak ty, co je nehrají vůbec. Zaměřila jsem se samozřejmě na více ukazatelů, ale děti hrající tyto hry měly vždy navrch. Jen pro ilustraci. Např. při hře se děti s rozvinutým strategickým myšlením snaží předem vyhodnotit nejméně dva další soupeřovy tahy a dobře si svůj tah rozmyslí. Takto postupují během celé hry. Kdežto děti co hry nehrají provádí jednotlivé tahy tak, aby se dostaly ke svému cíli, ale už nebrání tahům soupeře. Nebo naopak.

Strategie a hra, to jde dohromady. Ale co strategie a běžný život?
Kvůli tomu by se právě děti měly strategickým hrám věnovat, protože rozšiřuje naše poznání, zkušenosti a možnosti. Strategická hra je nácvikem k tomu, abychom zvládli řešit složité situace i v reálném životě. Pochopit a porozumět složité situaci a v různorodosti řešení najít to nejlepší, nejrychlejší, nejpřijatelnější, zkrátka takové, které vede ke kýženému cíli. Bez strategie by nefungovala ekonomie, biologie, sociologie ani politologie.

Hraješ také ty s dětmi?
Většinou ano. A u dětí na prvním stupni se musí hlídat pravidla a podvádění. Jinak se to zvrhne.

Stalo se ti, že některé z nich bylo výrazně lepší něž ty?
Ne u menších dětí. U středoškoláků už ano.

Teď tě asi trochu pozlobím. Co strategická hra na počítači?
Myslím si, že strategická PC hra rozvíjí strategické myšlení většinou stejně dobře jako klasická hra desková. Přesto nejsem jejím velkým příznivcem, zvláště u dětí do cca páté třídy.

Důvod?
Dítě soupeří pouze s programem. Je odtrženo od reality, okolí, nevidí reakci, náladu a rozpoložení spoluhráče, jak je tomu při hře klasické. A to já právě považuji za velmi důležité – kontakt a komunikaci s druhými, usměrňování emocí, přejímaní sociálních norem.

Proč dnes děti raději usedají k PC hře než ke klasické deskové?
Prvním důvodem bývá malá informovanost dětí. Buď netuší, jaké deskové a strategické hry existují, nebo vlastní-li nějakou, těžko hledají správného soupeře. Mrzí mě i nechuť rodičů zasednout s dětmi k jedné hře.

Druhým důvodem je vysoká cena klasických deskových a strategických her na našem trhu. Než je dítě schopné na novou hru nebo následné rozšíření našetřit, uplyne dlouhá doba. Většinou si ji přejí k Vánocům, k narozeninám. Na internetu se však dají snadno nalézt menší i větší strategické hry, jež je možné hrát zadarmo, nebo alespoň stáhnout demo verzi. I v obchodní síti bývají některé PC hry až o polovinu levnější než hry deskové.

Ale!!! Každé dítě chodí do školy, některé do družiny, školního klubu, domu dětí a mládeže, kroužků apod. A právě tady by klasické deskové hry neměly chybět. Z mé zkušenosti mohu říci, že opak bývá pravdou. Děti by určitě jako odpočinkovou nebo zájmovou činnost deskovou hru uvítaly. Samozřejmě měly by být ke hře také vhodně motivovány.

Některé hry lze snadno a levně vyrobit. Skvělý námět pro učitele pracovního vyučování, výtvarné výchovy a vychovatele. Dokonce v tom spatřuji velké plus, jak dětem ještě umocnit radost ze hry, ze hry vlastnoručně zhotovené. Často opravdu stačí pastelky a několik čtvrtek a úžasná dětská fantazie si poradí i se striktními pravidly a požadavky na hru.

Čím se s námi rozloučíš?
Na začátku školního roku rodiče vždy zvažují, jakou volnočasovou aktivitu, jaký zájmový kroužek dítěti vybrat. Já se tedy rozhodně přimlouvám za deskové a strategické hry.

Děkuji za rozhovor.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na