Učení mučení

Autor

Učení je poměrně složitý proces, sestávající ze čtyřech dílčích oblastí. Začíná příjmem podnětu našimi smysly, následuje myšlení, čili spojení vnímaného podnětu s již uloženými informacemi, poté uchování těchto informací a nakonec použití informace. Ptáte se v čem je to proces složitý, když ho lze popsat jednou větou? Především v tom, že každý jsme idividualita, každý prožíváme svět osobitým způsobem a navíc přiměřeně možnostem, které máme k dispozici na základě činnosti svého mozku. Tento článek si neklade za cíl věnovat se všem uvedeným oblastem v plném rozsahu. Na to existují veskrze odborné, ale i populárně naučné texty a knihy. To, co bude následovat, považujte spíš za určité rady, jak využít a zhodnotit vlastní potenciál a tím si ono učení alespoň trochu ulehčit, zpříjemnit a v koncovce zazářit. Rady jsou to především pro ty z vás, kteří se do procesu učení vracíte po delší době. Rozšiřujete si kvalifikaci, rekvalifikujete se, získáváte certifikace, zkrátka se dále vzděláváte, mučíte se. Pardon, učíte se.

1. Odpovězte si na otázku, jaký jste učební typ.

Vizuální typ – patří k němu prý 80% lidí. Vám učení usnadní různé počítačové prezentace, obrazový materiál, tabulky, barevné nadpisy, zvýrazněné texty a odstavce apod. Pro vás jsou nejdůležitější kvalitní poznámky.

Akustický typ – vy si učební látku čtěte nahlas, nejlépe několikrát za sebou, pouštějte ji do sluchátek, poslouchejte v autě místo hudby, nechte si ji od někoho převyprávět a hlavně dávejte pozor při výuce a diskuzích, vám to bude často stačit.

Motorický typ – nestahujte si texty z počítače, nekopírujte, ale pěkně a poctivě si je přepište do sešitu. Vystřihujte, nalepujte, sestavujte, opisujte, zvýrazňujte – to je správná cesta k zapamatování.

Ve skutečnosti většina z nás patří k typům smíšeným a vše uvedené tedy kombinujte.

2. Učte se tam, kde vám to vyhovuje.

Doma u stolu, v křesle, v posteli. V čítárně, studovně, v kavárně, v přírodě, cestou ve vlaku apod. Moje kamarádka se nejlépe učila při jízdě na kole, jiná při venčení psa. To je pochopitelné – pohyb a správné dýchání okysličuje mozek a ten pak pracuje optimálně. Na někoho působí při učení povzbudivě hudební kulisa, zurčení řeky či jiný šum, ostatní vyžadují absolutní klid.

Je lepší se učit o samotě, ale následná konzultace s kamarádem nebo studijní skupinou mnohé doplní a zpřesní. A nic tolik nepovzbudí, jako zdravé soutěžení.

Zvláště ženám doporučuji odstranit rušivé podněty jako jsou pavučiny v koutě, nevyžehlené prádlo, telefon. Určitě víte proč. Naopak vše potřebné mějte v dosahu. Na dveře umístěte cedulku „NERUŠIT“.

3. Nevzpírejte se svému individuálnímu rytmu, pokud to není nutné.

Nepromarněte období svého vysokého výkonu nepodstatnou činností, nebo naopak, neučte se v útlumu. Řiďte se tím, zda jste skřivan nebo sova a ve kterém období dne či noci jste nejvýkonnější. Klidně se učte ve čtyři ráno i když to ostatní považují za nenormální.

4. Plánujte.

Vypracujte si harmonogram dne, týdne, měsíce. Uspořádejte si svůj čas, udělejte si studijní plán a to, prosím, reálně a s rezervou. Nezapomeňte, že také jíte, spíte, pracujete. Jinak se dostanete do stresu a paniky při každém úkolu navíc. Odškrtávejte si splněné úkoly, když uvidíte jak ubývají, hned se vám zlepší nálada.

Říkejte občas ne, okolí to přežije. Dejte na vědomí rodině a přátelům, že je vaše studium důležité a že existují hodiny, ve kterých s vámi nemohou počítat.

5. Učení si co nejvíce zpříjemněte.

Třeba něčím dobrým na zub, ať už jde o jídlo nebo nápoj (ale všeho s mírou). K učení patří i příjemná teplota v místnosti a samozřejmě správné osvětlení. Velmi jasné světlo unaví oči rychleji než světlo slabší.

6. Udělejte si přestávku.

A to kdykoli cítíte, že ztrácíte koncentraci. Ne však každých 5 minut či po dobu, která přesahuje dobu vašeho studijního úsilí. O přestávce se nerozptylujte mnoha činnostmi, bude vám pak dlouho trvat, než se „do toho“ zase vpravíte.

Přestávku si dopřejte až po dosažení dílčího cíle. Učební látka se tak rozčlení na menší a přehlednější jednotky. A je známo, že očekávání přestávky značně zvyšuje výkon.

7. Kdo věří, že může, ten může!

Řeč je o motivaci. Pokud víte co chcete a proč to chcete, svého cíle dosáhnete. Čím je vaše motivace silnější, tím lehčeji se učíte a tím lepší je výsledek.

Motivace může být různá: vyšší příjem, vyšší sociální prestiž, ukázat někomu, co ve vás je, splnění snu, změna dosavadního zaměstnání, života. Zapište si vlastní motivy dříve, než se dáte do práce! Pokud nejste ochotni vzdát se svého pohodlí, volného času, potom si ušetřete zklamání a ani se studiem nezačínejte.

Nevzdávejte se, dokud cíle nedosáhnete. Ani tehdy ne, kdybyste v půli cesty poznali, že už cíl vlastně nepotřebujete.

8. Za vynaložené úsilí se odměňujte.

A pokud není nikdo, kdo by vás pochválil, pochvalte se sami. Určitě stačí, obstojíte-li sami před sebou.

Jak to mám já:

  • nejvíce mám z typu motorického,
  • doma v posteli nebo na balkóně, vyžaduji ticho,
  • od 16. do 19. hodiny,
  • pečlivě plánuji, splněné označuji červenými puntíky. Souvislá řada červených puntíků mě přivádí do stavu euforie,
  • litry ovocného čaje v nejmilejším hrnečku, bílý jogurt,
  • vydržím tak hodinu v kuse, 15 minut oddech,
  • nejprve splnění snu… a teď už to přece musím dokázat!,
  • naposledy botičky, poslední věta platí v plném rozsahu.

A jak to máte vy?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na