Rok se s rokem sešel, rok uplynul jako voda, po roce, máme tu zase … vysvědčení. List papíru a na něm známky. Nebo slovní hodnocení. To je vlastně jedno. Obojí je důkazem toho, jak naše děti zvládly své školní povinnosti. Jak pečlivě se připravovaly, jak dokázaly své někdy lehce, někdy pracněji nabyté vědomosti prodat, jak jsou na tom v jednotlivých vědních či praktických disciplínách, dost možná i obrázkem toho, jak se cítily právě v den důležité písemky, nebo jaký vztah se vytvořil mezi nimi a jednotlivými pedagogy.
Být neustále sledován, testován a známkován není právě příjemné. Stejně jako věty typu: “Zamysli se nad tím, nad sebou.“ I když … o to mi nakonec v podstatě jde. O hodnocení a zamyšlení. Ovšem role hodnotitelů a zamýšlejících se obrátí. Vysvědčení vám, milí rodičové, dnes vystaví děti. A znáte to, není až tak důležité obstát ve škole, důležité je zvládnout život samotný. Pro děti jste pak nejdůležitějším životním pilířem právě vy!
V čem jste výborní, za co si zasloužíte trojku a nebo dokonce propadnout (mamka, jindy taťka, někdy oba – použila jsem proto množné číslo), to mi ochotně prozradily děti z mateřské i základní školy, přesněji asi čtyř až desetileté.
Prosím, čtěte.
Známka 1
dobře vaří, kupují mi dárky, jezdí se mnou na výlety, stelou mi postel, vydrží se mnou, sportují se mnou, že mám rodinu, čtou mi pohádky na dobrou noc, krásně mě budí, jsou vtipní, učí se se mnou, hrají si se mnou, chodí se mnou na procházku a na zmrzlinu, připravují mi tašku do školy, nosí mi snídani do postele, můžu s nimi vařit, můžu lézt na stromy, můžu chodit na kroužky, že mám od nich křečka, kreslí si se mnou, staví nám dům, že nemusím chodit do družiny, že můžu přespat u babičky, pustí mě na počítač, masírují mě, můžu k nim do postele, že chodí domů, skoro všechno mi dovolí, mají mě rádi, jsou supééér
Známka 3
za vaření , kouří, nepomáhají mi s uklízením, říkají mi Móňo, mluví mi do psaní úkolů, zlobí se na sestřičku, nutí mě chodit spát, moc brzy mě budí , za matematiku, za odpolední hraní, zlobí mého pískomila, musím odnášet odpadky, nemůžu se oblékat jak chci, musím pomáhat, chodí do hospody, křičí, nesmím na počítač, špatně čtou, za přípravu do školy, že se musím mýt
Známka 5
za vaření, nehrají si se mnou, lechtají mě na noze, dostávám na zadek, kouří a asi umřou, moc pracují a nejsou doma, rozčilují se, často křičí, mluví sprostě, nekoupí mi co chci, přijdou z práce a hned jsou na mě oškliví, zatrhli mi počítač, musím nakupovat, musím mýt nádobí, nechtějí sportovat, pořád otravují, chlastají, stále sedí u počítače, jsou tvrdohlaví, mračí se, jsou na nervy, nutí mě chodit do školy
Tak, tak. Nejen děti, ale i dospělí mají co zlepšovat. Naštěstí není všem dnům konec a jak praví klasik – minulost nezměníme, ale zítřek můžeme. Prázdniny jsou k tomu jako stvořené.
A máte vůbec odvahu zeptat se svých dětí na to, jak vás vidí?
Držím palce, ať právě vy dostanete samé jedničky. Za vaření, matematiku i slušné chování.