Etiketa v každodenním životě – návštěva

Autor

Protože doba adventu a nadcházejících svátků bývá příležitostí k formálním i neformálním způsobům setkání, rozhodla jsem se našeho známého Karla vyslat na návštěvu. Jak už znáte z prvního dílu, budeme se soustředit na Karlovy chyby a pod článkem je v komentářích společně rozebereme. Ale pozor, tentokrát je dost možné, že se chybiček v etiketě nedopustí jen náš kamarád Karel, ale také hostitelská rodina.

Karel je vášnivý chovatel rybiček. Doma má exkluzivní, úžasně zařízené akvárko a nikdy neopomene zúčastnit se setkání s ostatními chovateli, které se koná jednou měsíčně v chovatelském centru kulturního domu. Nejvíce obdivuje rybí chov starého pana profesora Sumečka, mnohdy mu právě pan profesor radí všelijaké fígle a novinky, které Karel jako správný akvarista vzápětí zkouší i ve svém akváriu.

„Karle, podařilo se mi sehnat úplně neznámou rybku, tu musíš vidět! “ volal minulý týden na Karla nadšený pan profesor Sumeček. „Zvu tě k nám na návštěvu.“ Karel se jen rozpačitě usmál. „Děkuji za pozvání, rád přijdu.“ Pan profesor zářil radostí. „Tedy v sobotu v sedmnáct hodin, ujednáno.“

Než se člověk naděje, čas se pohne směrem kupředu a je tu sobotní ráno, den, kdy má student Karel navštívit osobnost, kterou obdivuje. Mladíka zarazila myšlenka, vlastně nápad – měl by na návštěvu přinést nějakou vhodnou pozornost. Maminka Karlovi poradila, aby zaběhl do blízkého květinářství a obstaral pro manželku pana profesora nějakou kytičku. Stačí ovšem květina? Neměl by Karel přinést i nějaký dárek hostiteli? Něco, co by panu Sumečkovi udělalo radost, určitě by to byla nějaká praktická věc. Karla napadlo: Třeba trenýrky! Ty využije určitě a zajisté starého pána potěší víc, než láhev vína… Tedy se Karel ještě otočil v nedalekém shopu a pořídil panu Sumečkovi pěkné šedé trenýrky. Nechal si je dárkově zabalit. Co s sebou už je vyřešené.

Sumečkovi bydlí nedaleko. Karlovi bude stačit proběhnout známou ulicí, přejít silnici a zelený dům potom už pozná dobře. Kdysi tu již byl, jako malý kluk, tehdy se šel s rodiči ptát, jak zařídit své nové akvárium. To už je spousta let. Na oblékací přípravy stačí mladíkovi tedy jen pár minut. Co na sebe na takovou neformální kávovou návštěvu? Hoch zamítavě zavírá přihrádku s kravatami. Ne, ne, kravatu si dnes nevezme, ale pro jistotu volí sako. Tak a je připraven, hodiny šplhají k odpolední páté, nejvyšší čas jít. Pes Kavalír se domáhá procházky.“ Mám tě vzít s sebou, Kavalíre? No, když má pan Sumeček rád rybičky, snad mu nebude vadit i tohle osrstěné zvířátko. Pojď, kamaráde, půjdeme na návštěvu spolu!“

Zvonek hostitelské rodiny mačká Karel deset minut po páté. Snad není velký prohřešek opozdit se o takovou chvíli… Karlovi otevírá pan profesor Sumeček. Pes Kavalír se na neznámého člověka zběsile rozštěkal. Starý pán spráskl ruce. „Dobrý den, Karle, to jsi vzal s sebou i to své psisko?! Co si s ním počneme, manželka má na psy alergii!!! Můžeme ho snad zavřít do koupelny.“ Mladík si zouvá boty a chystá se odvést štěkajícího psa do koupelny k Sumečkom. „Ne, nezouvej se, prosím.“ Komentuje Karlův zouvací boj s botami pan profesor. Tedy si Karel boty nechává a vstupuje dál a odvádí zuřícího psího kamaráda.

Když je šelma zavřená v koupelně, vzpomněl si Karel na předávání pozorností. Paní Sumečkové podává z papíru rozbalenou květinu. Hned poté jde k panu profesorovi a dává mu svůj zabalený dáreček, trenýrky. Zatímco dáma s díky odnáší puget do vázy, pán pokládá balíček na botník s tím, že se podívá později. Uvádí Karla do obývacího pokoje.

V obýváku se chlapec rozhlíží. Je to tu pěkné. „Máte krásný starožitný nábytek.“ Chválí vkus rodiny Sumečků. Paní s pánem se usmívají a pobízejí Karla, aby se posadil a servírují kávu. Paní Sumečková se na návštěvu tolik těšila, že upekla hned tři druhy sladkých řezů. „Karle, dejte si, prosím, jako doma… Pekla jsem, abyste mohl ochutnat.“ Karel si tedy dává čokoládový kousek a samozřejmě pochvaluje jeho výtečnou chuť a křehkost. Pomalu se rozbíhá konverzace. Starý pán Karlovi představuje svou novou rybičku, která mu přibyla v akváriu. Skutečně se jedná o velmi vzácné zvíře. Paní Sumečková ovšem opět skáče do debaty a znovu vybízí mladíka, aby jedl. A po chvíli zase, je na ní vidět, že se jí nelíbí, jak málo Karel její řezy ochutnává. „ Marcipánový řez si Karel ještě neochutnal, nabídněte si.“

Karla to věčné pobízení paní Sumečkové při konverzaci ruší. Stejně tak i pana Sumečka už manželka rozčiluje. „ Vidíš, Karle, taková je Matylda pořád. Ke všemu má i spoustu zlozvyků. Chová se ke mně často jako k malému dítěti, připomíná mi, abych si umyl ruce, stále mě za něco kárá…“ Paní Sumečková je viditelně uražená. „Víte, mladíku, on je manžel ale opravdu nemožný, při jídle stále srká a…“ Karel vstává z křesílka a má se odchodu. „Už budu muset jít. Děkuji za výborné pohoštění a za to, že jsem si mohl prohlédnout vaši novou rybku, je úžasná.“ Říká a jde si do koupelny pro svého čtyřnohého psího kamaráda Kavalíra. „Nechoď ještě.“ Přemlouvá studenta pan Sumeček. Karel se však loučí. „Matyldo, to je tvá vina, kdybys nám pořád neskákala do řeči, chlapec by tu zůstal déle.“ „Já, že jsem vám skákala do řeči?“ Brání se Matylda… Tahle návštěva nemá moc hezký konec. Karel a jeho pes odchází.

A tady náš dnešní článek zastavím.

  • Bylo vhodné přinést na návštěvu dámě květinu a pánovi trenýrky?
  • Sluší se přijít na návštěvu v doprovodu čtyřnohého kamaráda a přijít o deset minut později?
  • Měl si Karel vyzout boty nebo už se zouvací zvyk nevede?
  • Je vhodné přerušovat konverzaci pobízením k jídlu? A co Sumečkovi, neměli si některé hlášky před návštěvou odpustit? Bylo v souladu s etiketou dárek od Karla odložit na botník nebo měl balíček rozbalit pan Sumeček ještě před hostem?

Ještě jedna otázka navíc: Jak dát návštěvě vhodně najevo, aby odešla? Smí se to nebo je pouze na hostovi, kdy se odporoučí?

SPRÁVNÉ ODPOVĚDI:

  • Květina byla vhodně zvolená pozornost pro dámu, hostiteli se sluší dát např. něco do sbírky, pokud nevíme co, je víno vhodné. ( Trenýrky NE! )
  • „Na návštěvu nebereme děti, pokud to nebylo výslovně dohodnuto s hostiteli, anebo domácí zvíře. Přijít na návštěvu o deset minut později je velmi vhodné, hostitel má rezervu všechno pro náš připravit. Není v souladu s etiketou přijít dřív, než bylo domluveno.“
  • V Nové velké knize etikety je přímo psané, že „Na návštěvě se nepřezouváme, doba panelákových večírků sedmdesátých let s hromadou bot přede dveřmi je za námi. Muž v solidním obleku a v ponožkách stejně jako dáma v koktejlkách a bosa vypadají směšně. V obnošených pantoflích nebudou vypadat o nic lépe. Hostitelé se musejí smířit s tím, že po návštěvě budou muset uklidit, umýt nádobí i vyluxovat. Aby zbavili hosty ostychu a vypadali společensky, i hostitelé budou mít společenské boty.“
  • „Hostitelka nabídne občerstvení, ale nikoho do konzumace nenutí.“… „Volíme taková témata, která budou zajímat všechny, nejen buď muže, nebo ženy. Není vhodné zatahovat do rozhovoru celé společnosti rodinné vztahy, dobírat si partnery, probírat intimní záležitosti. Atmosféru dokresluje vhodná hudba, ale jen tak, aby nerušila.“
  • Dárek od Karla měl pan Sumeček samozřejmě rozbalit před hostem a pochválit. ( I když s trenýrkami by zřejmě nastalo trapné pozdvižení… nebo ticho…)
  • Hostitel může dát nenápadným pohledem na hodinky najevo, že už je pozdě nebo povzdechem, že ho zítra čeká náročný den. Návštěvu však ukončuje host.

Zdroj: L. Špaček, Nová velká kniha etikety

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *