Dva v akci – 5. díl

Autor

Poslední měsíc byl doslova přelomový. V první půlce jsme ještě měli normální klasický spolužití, a pak se to zlomilo a byli jsme odděleni. Jakkoliv to zní nehezky, shodujeme se v tom, že nám to oběma prospělo. A naší rodičce zřejmě taky. Pojďte se podívat na ty naše změny!

Nejdřív projedeme zbytek prázdnin. Měli jsme dvě větší akce. První byla chata, která je v lesích. Brácha se s dědou ztráceli na dlouhé hodiny do lesa a vraceli se s houbami, jejichž druhy umí vyjmenovat dodnes. Holt, jak si člověk něco sám najde, to se mu to ty názvy pamatují! My holky jsme jezdily spíš s golfkama, nevím proč, ale mamce a babičce se moc nelíbily mé lesní úprky..? Mrkli jsme se jednou i do města, kluci na trempskou výstavu a holky do galerie šperků. A pak zase rychle zpátky do lesa.

Dalším výletem byla návštěva u tety a kamarádky na nově koupené zahrádce s bazénkem u lesa, to byla pravá prázdninová pohodička. A závěr byl ve velkém stylu na obří rodinné narozeninové oslavě, kde se opět setkala naše kompletní sluníčková parta ze začátku prázdnin. To byla vydařená tečka! Teta tam taky Filipovi ustřihla jeho kudrlinky, takže domů už se vracel jako raubíř na první pohled. Kromě raubíře jsme si domu přivezli babičku, takže čerstvý škol(k)áček měl na první den s sebou celou skupinu fanoušků. Ségra koukala trochu vyjukaně, asi chtěla taky zůstat si hrát a divila se, že brácha zůstává a ona jde domů.

Nevím, jestli tomu říkat školka. Brácha mi ukazoval ceduli na té budově a říkal, že tam je napsáno Mateřská ŠKOLA, ne školka. Tak mě to trochu mate, kam že to vlastně chodí. Ať je to tak či tak, chodí tam celý všední týden, jako taťka do práce. Ráno ho většinou odvezou děda s babičkou, a pak se pro něj odpoledne (za hódně dlouho) s mamkou vydáme. Takže máme vlastně teď celý den jen pro sebe. To mě baví. Nejen kvůli mamce, že jí mám pro sebe, ale mám i klid pro sebe samu. To je nečekaná změna, že je fajn si samostatně hrát! Co se také ještě trochu se začátkem školky změnilo a má vliv na celou rodinu, je jídelníček, respektive jídelní program. Máme doma MENU. Začalo se totiž vařit podle školkového jídelníčku, takže vždycky celý týden dopředu víme, co bude. Ve školce se diví, jak velké porce bráška spořádá a mně taky chutná, pokud mi pár dní neroste 11. – 13. zub jako tento měsíc.

Celkově nám byl upraven vstávací a usínací režim. Růženka vstává dobrovolně (někdy se snažíme proplížit potichu vedle, abychom ji nevzbudili, ale většinou bez úspěchu – má na to asi nějaký radary) asi o hodinu – hodinu a půl dřív, než předtím. Filip vstává dříve o dvě až dvě a půl hodiny (to je síla!), ale neprotestuje, protože ráno chodí v televizi Ferda, tak se u něj nasnídá a obleče. Respektive je nasnídán a oblečen. Polední spací pauzu tak držíme oba (ač každý jinde), protože to dopoledne je teď opravdu dlouhý. A večer chodíme každý spát o hodinu dřív, než jak tomu bylo dřív. Malá v sedm a velkej v osm.

Lidi se nás ptávají na smutek a stesk. Taky jsme z toho měli obavy. Ale musíme říct, že přes předešlé obavy po sobě nijak neteskníme. Jeden je spokojený a hraje si s kámošema, druhý je spokojený a hraje si s mamkou (a někdy taky i s kámošema, ale to ještě před bráchou občas tajíme) a taky chodí v klidu dělat bobo už jen do nočníku (pokud tedy nedostane nové boty, to se z toho radostí pokajdila do pleny). Při odpoledním setkání se pak užíváme mnohem intenzivněji, než dřív, čímž si to celé vynahradíme. Mohutně divočíme, ječíme, honíme se, pereme se, schováváme se, blblujeme, ale také se víc objímáme.

Posíláme velké obejmutí i Vám, našim fanouškům, a přestože už ne pravidelně patnáctého (našich společných akcí přeci jen ubývá), určitě o sobě budeme i nadále dávat občas vědět!

Znáte nás – nám to nedá!
Vaši RaFani

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na