Je patnáctého a my slavíme. A na oslavu Vám napíšeme, jak se máme. To je ale dárek, že?! Tři měsíce jsou na jednu stranu jako nic, taky utekly jako voda. Ale na druhou stranu je to u nás malých velká část života, ve které se toho dá zažít hodně. I to je náš případ. Třeba jen to, že se v tomhle mezičase kolem nás narodily tři známý miminka. Dva kluci a jedna holčička. Jojo, parta se nám úspěšně rozrůstá.
Co vlastně slavíme? Přece narozeninoměsíčniny: čtyři a třičtvrtě a rok a třičtvrtě. Ne že by byl mejdan, ale hned se to líp říká, než počítat nějaké měsíce a používat něco jako „před měsícem mi byly čtyři a půl“. V září brácha nastoupil do školky a my s mamkou začaly chodit na různé aktivity a cvičení. To se nám přetrhlo, když bráška změnil školku, která je o dost dál, takže jsme trochu upravily i náš denní režim. Mimoškolkově jsme se věnovaly společné péči o dům a zahradu a kocoura. Stíhaly jsme ale občas i zajít na hřiště, než začaly časy deště, mlhy a zimy.
Našeho nového kamaráda Pepého (původně Pletýnku) znáte, mamka o ní/něm už psala. Vězte, že za tu dobu, co je u nás pěkně vyrostl a už moc nevypadá jako kotě (ačkoliv jím ještě je). Dostal už dvě pigára, u kterých nikdy nepřestal vrnět. Dokonce jsme zjistili, že má Pepé vznešený původ. Prý má na klasickou „českou venkovskou domácí“ kočku mohutnou hlavu a delší a hustá srst, kterou jsme považovali za zimní kožíšek, tak ta prý je další známkou. No vida! Jinak se sice rád mazlí, ale ještě o něco radši se pere a divočí. Není neobvyklé, že na někoho vyskočí za rohem nebo za keřem. Je to divoch. A už dokonce loví myši. Šikula. Někdy se procpe i k nám domů. Chvíli ho mazlíme, a mamka pak dlouze kýchá.
Naše domácí hry často hraničí s nebezpečím, ale nás to baví. Oblíbená je honěná, skákaná, válecí… Jakmile mamka zaslechne něco jako „Pojďme si zahrát na padanou“, padá málem z naší fantazie do mdlob. Růženka má teď i speciálně holčičí zábavy, kterým často chlapi nerozumí: převlékání, přezouvání a péče o panenku. To bude tím, že je doma často jen holčičí sestava. Ale zase je pravda, že má výborný přehled o tom, co kde je. Paní učitelka se pak ve školce diví, že sedím a čekám, až mi někdo dodá převlečení. Teda jako teď v téhle současné školce. Brácha je tam měsíc a půl a téměř vždy tam obědvá i svačí místní jídlo, takže my si s mamkou musíme samy vymýšlet jídelníček. Ten se zaplnil zajímavostmi po mikulášském obdarování, které následovalo po prosincovém lampionovém průvodu naší vesnicí.
Mikuláše máme za sebou a podle toho, že nám fakt donesl milé balíčky, tak lze nyní čekat a věřit, že i Ježíšek nás najde. Blížící se čas Vánoc vidíme díky domácí výzdobě (nejlepší je blikající hvězdička na okně), pak máme i pár dalších věcí ze slámy a tak. Tvoříme různé dekorace, přáníčka, cukroví, ale hlavně každou neděli slavnostně s velkou částí rodiny u oběda, a pak ještě doma u adventních koncertů zapalujeme postupně svíčky na adventním věnci. Naposledy byly tři. Takže teď v neděli poslední, čtvrtá, a pak už to přijde. A taky budeme už rok v domě!
Ještě pár frků z naší zahrádky:
Přestože Růženka umí říct Filí a Fililí, tak bráška je prostě Jája. Jednou jí povolil „Klidně mi říkej Jájo“, tak mu to zůstalo. Sama se pojmenovává Juju – coby Ruru.
Maminka říká směrem k nám: „Zuby vyčistit i vzadu!“
A Růženka si kartáčkem začala drbat záda :))Maminka povídá: „Odneste toho lego panáčka od kamen!“
Fífa: „Ale mami, vždyť je to hasič!“Holčička objevila neznámé pítko.
Růženka: „Emí pipí“ (překlad: sestřenky Emilky pití)
Maminka: „Ne, to není po Emilce, to je po Jájovi.“
Růženka s pochopením: „AHÁ!“Maminka se převléká a Růženka reaguje z neznámých důvodů obdivně: „TÝJO!“
Tatínek: „Kdo bude večeřet?“
Růženka zvedne ruku: „Já!“
Tatínek: „Kdo si dá chleba?“
Růženka zvedne ruku: „Já!“
Tatínek: „Kdo umí lítat?“
Růženka zvedne ruku: „Já!“
Tatínek: „Kdo je tady bláznivej?“
Růženka ukáže. „Jája!“A na závěr večerní rozhovor, kdy Filípek přichází do postýlky, když už Růženka pospává, ale procitne, jakmile se objeví bráška v pokoji a zašeptají si. Drobné, bezvýznamné, ale dojemné a rozkošné.
Růženka:“Ahoj Jájo.“
Filípek: „Ahoj Juju.“
Za tři měsíce budeme mít narozky aneb jak říká mamija a všichni ostatní staří lidé: „to to letí!“. Určitě dáme vědět, co oslava.
Krásné Vánoce a mějte bezVadný rok 2012!
Vaši „Jája a Juju“ aneb RaFani