Komorná

Autor

Když byla moje nyní již osmiletá dcera Petra malé miminko, dostala jako jeden z prvních dárků od babičky velkou látkovou pannu. Panenka byla relativně veliká, asi půlmetrová a měkoučká. Nic nevydrží věčně a o oblíbených hračkách, které jsou stále v ručkách capartů, to platí dvojnásob. I přes několikero zašívání se oblíbená panenka trhla na několika místech a roztrhávala se stále víc a víc, až se jednoho dne vyhodila.

Po narození druhé dcerky mě napadlo, že jí i její starší sestře látkovou pannu vyrobím. Plán jsem měla jednoduchý, levný a rychlý. Panenku zhotovit z oblečení, ze kterého již i ta nejmladší vyrostla. Nejdůležitější bylo najít správné kousky právě odložených hadříků.

Pro starší dcerku jsem zhotovila panenku z růžové kombinézky s vestičkou, která byla v nejmenší velikosti pro miminka. Kombinézu jsem vycpala drobným molitanem, na rukávky jsem našila rukavičky, aby molitan nevypadl. Nejtěžší na vytvoření byl obličejíček. Bílou látku jsem vytvarovala do kulatého tvaru, fixou namalovala očka, nosík i pusinku a našila klobouček, který měl i vlásky v podobě dvou copánků. Po opětovném vyplnění molitanovou drtí jsem obličejík i tělíčko sešila k sobě.

Pro mladší dcerku jsem zvolila opětovně látkovou kombinézu, jen jsem vybrala modrou barvu. Na světle modrou kytičkovou kombinézu bylo nutno našít látkové botičky i rukavičky. Pro panenku jsem zvolila žlutého kulíška a mezi něj a látkovou hlavičku jsem našila vlásky z vlny. Mé úsilí se vyplatilo, obě holčičky si ručně šité látkové panenky oblíbily.

Mé holky byly a jsou hravé. Hrály si panenkami, kostičky, autíčky i vláčky, plyšáky, prohlížely si knížky. A protože den byl pro ně krátký, večer do postýlek ukládaly takové množství rozmanitých hraček, až jsem měla oprávněné obavy, aby se v pelíšcích našlo ještě měkké místo pro ně. Protože obě děvčátka nejvíce ze všeho milovaly hraní na princezny a víly, využila jsem jejich záliby a látkové panenky jsme přejmenovaly na komorné. Tím se mi zároveň povedlo je přemluvit, aby usínaly pouze s měkoučkou komornou, která se snadno dala zaměnit za polštářek a ostatní hračky spaly na svých místech.

Letos těsně před vánočními svátky jsem prala ložní povlečení. Ke své hrůze jsem zjistila, že na Pétině prostěradle i komorné je veliký hnědý flek, jehož příčina byla v blíže nerozpoznatelném ovoci, které i přes můj zákaz propašovala do postele. Prostěradlo jsem namočila do horké octové vody a následovně vyvařila. Po této proceduře již po fleku nebylo ani památky. Komorná vyvařit nešla a s ohledem na věk dcery jsem ji ani nepolitovala a doporučila pannu vyhodit. Péťa poslechla a mě ani v nejmenším nenapadlo, že to může být pro ni problém. Dcerku to však evidentně hodně mrzelo, jak jsem již večer zjistila z dopisu, který jsem objevila uložený za oknem a jehož adresát byl Ježíšek. Stálo v něm: „Prosím milí Ježíšku přinesešmi cohchcy nejvíc? Jeto komorná která semi vyhodila.“ Uznejte, že po takém to přání „Ježíšek“ neměl na vybranou a musel i v dosti krátkém čase zmobilizovat své síly a komornou vyrobit.

Naštěstí se vše povedlo a na vánoce byli všichni spokojení. I když ….má mladší dcerka si trochu posteskla, že jí Ježíšek nedonesl létající vílí křídla, o která si napsala (nakreslila).

A co Vy či Vaše děti. Našli jste / našly/ pod stromečkem vše, co jste si přáli?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na