Čtvrtý měsíc mého života byl plný poznávání nového. Nových lidí, nových míst, nových vlastních dovedností. Taky jsem nějak povyrostla. Košík, ve kterém spávám a žiju doma i přes den, mi začíná být podezřele malý. Trávím tak část dne i v lehátku, kde mám i lepší přehled. Nebo na zemi, ale to když není doma Pusinkovač, který by mě asi převálcoval. Láskou samozřejmě!
Tentokrát jsme měli jen jeden lékařský den. Zato jsme zvládli navštívit hned tři ordinace. Nejdřív mi překontroloval pan doktor kyčle. Ultrazvukem a se slovy: „Viď, že nebudeš plakat, Růženko?“ Tak jsem se na něj smála, aby měl radost. Taky ji měl a udělal ji i nám, když řekl, že je vše v pořádku a nemusím už ani na kontrolu ani nosit druhou – látkovou plenu (to jsem se následně v parných dnech radovala!). Po „kyčlích“ jsme se přesunuli na ORL, kde nám udělali také radost. Nahlásili jsme vypadlý stroupek z ucha, pak doktor zkontroloval, že obě ouška mám v pořádku a poslal nás domů. Ale my ještě nešli domů, ale za naší dětskou paní doktorkou. Navážila mi slušných 6,1 kg. A pak mě nepotěšila dvojvakcinací – píchli mi hexavakcínu a prevenar a mysleli si, že mě zabaví vpředu nějakou hračkou. Můj ochránce Pusinkovač z toho byl úplně rozhozený. Taky budu, až něco píchnou jemu. Druhý den jsem měla zvýšenou teplotu, tak mě maminka často měřila. Naštěstí nebyly zapotřebí léky, tak jsme měli všichni radost.
Výletování
Docela jsme si pojezdili. Na kratší cesty mě už naši nechávají vzadu v autě jen s Pusinkovačem, který převzal dohlížecí funkci a hlásí mamce dopředu každý můj pohyb a výraz ve tváři. Pochopila jsem, že jsem se narodila do rodiny kulturomilců. Tenhle měsíc jsme byli na několika akcích. Nejdříve to byly oslavy Dne obce, kde si Pusinkovač (prý) užil divadlo a hasiče a já jsem si užívala své minuty slávy, kdy mě chodili občané obce okukovat. Znovu jsem pak házela kukuče na jiné veselici – na svatbě, kde jsem byla za družičku Růžičku. Poprvé jsem jela na naši chatu, kam si mě také chodili z osady prohlížet. A premiéru jsem měla také v nosítku, kdy mě mamka vzala na břicho a prohlíželi jsme si výstavu, a pak medvěda v zámecké zahradě. Ten přehled se mi dost líbil.
Zábava
Rozhodla jsem se míň spát a víc si užívat. Například výborná a sofistikovaná hra „bu-bu-bu-kuk“, no to je taková sranda, že bych se uřehtala! Hračky už si sama přeberu, když mi je někdo nabídne (což je dost často) a hospodařím si s nima podle svého. Nejčastěji je namířím rovnou do pusy. Do pusy mi taky mamka párkrát přistrčila můj vlastní palec u nohy a to jsem se nasmála, to byla fakt legrace! Taky můj svět dostal nový rozměr, respektive výhled – to když se přetočím na bok. Jednou jsem se přetočila až na břicho, byl tam totiž trošku důlek. To jsem teda čubrněla! Zdá se, že je ještě hodně možností, co můžu dělat. A většinou je to sranda. Pusinkovač říká, že jsem „smajlík“, nevím přesně, co to je, ale asi něco milýho.
Jsou mi čtyři měsíce
Za největší novinky tohoto měsíce považuji přetáčení na bok, můžu se tak totiž krásně natáhnout pro hračky a mám mnohem lepší přehled o tom, co se děje kolem mě. A další velice zábavnou záležitostí (kromě her, o kterých jsem vyprávěla výše) je „prskání“. Krásně bublinkuju u pusy, vydávám zvuky, šimrá mě to a i všechny okolo to baví. A taky vejskám. Prý jako myška. No, je toho spousta. A prý toho bude stále víc. Jsem zvědavá!
Úvodní foto: pixabay.com