Můj jedenáctý měsíc

Autor

Nové přezdívky, nové zkušenosti, nové boty aneb další měsíc utekl jako voda. Jako ta voda, která nám na moje jedenácti-měsíčniny zalila koupelnu. Mamka mi asi chtěla udělat na oslavu bazének. Nakonec mě tam ale stejně ani nepustila. No jo, všechno má svůj čas. Stejně jako moje první narozeniny, do kterých už zbývá pouhý měsíc!

Lékaři

V deseti měsících a kousek jsem se zastavila na společenskou návštěvu u paní doktorky. Navážili mi přesně osm kilo. Pusinkovač má 15 a kousek. Jinak s náma nedělali nic, tak jsem aspoň počůrala vyšetřovací postel, aby to nebylo zcela bez akce. Za měsíc mě čeká ďobanec, to se mám na co těšit. Ale snad to bude jako minule, to sice bolelo chvíli, ale dalo se to. Zraněn byl tento měsíc můj milovaný sourozenec, když padl na saních do ostružin, ale naštěstí to nebylo na doktora. Navíc byl statečnej a do týdne mu škrábance zmizely.

Pohyb

Ta nejistota v kramflecích při chůzi už je ta-tam. Zvládnu vybalancovat i prahy a podobné nerovnosti. Na čtyřech už teď moc nelezu, přece jen při chůzi se líp využijí ruce. A tak pořád něco přenáším, nebo přesunuju. Zalíbilo se mi tlačit před sebou židle a bedny na hračky. Jeden čas mi mamka zkusila bednama uzavřít přístup do kuchyně, ale protože jsem brzo přišla na to, že jsou na kolečkách a jdou s jemným zatlačením ve správném směru lehce odtlačit, tak to po několika marných pokusech vzdala. Nejlepší je ale teď pohyb po dalších – bezkobercových – částech domu, kam už můžu, protože nejedu po čtyřech, ale po dvou. Proto mám taky své první fajnové botky! Jojo, má to svoje výhody. Mamka se mnou úplně nesouhlasí, ale co nadělá. Taky jsem se zamýšlela nad tím, jestli budu venku pořád na kočárku, nebo jestli se tam už brzy taky projdu?! Pusinkovač tam odsud chodí bezvadně zablácenej, to by se mi taky líbilo!

Přezdívky

Mám několik nových přezdívek a kupodivu ne všechny jsou lichotivé. Ale od toho prý už přezdívky jsou, že popisují člověka a jeho povahové nebo zájmové rysy. No, takže říkají mi třeba Hraboška. To je jasný, jak něco vidím – krabici, bednu, tašku, kabelku – jdu do ní a hraboším. Tam se leckdy najde věcí! Asi po bráchovi jsem podědila titul Pusinkovačka. Baví mě dávat pusy, nejvíc právě bráškovi. Když ho zahrnu polibky, volá pak: „Teda, ty mě miluješ!“ A má recht. Další přezdívka už tak roztomilá není, občas mi totiž přiřadí pojmenování Žebrotka. Přece to přitom každý musí pochopit, že jestli má být na světě spravedlnost, musí se dostat s dobrotama na všechny. Když jí někdo jiný, proč bych nejedla taky! Ani mi nevadí, když jsem po jídle. Spravedlnost je spravedlnost. A do mě se toho vejde!

Aktivity

Některé aktivity mě baví, o těch povyprávím za chvilku. Ale nemůžu vynechat ani to, co se mi fakt nelíbí. To omezování osobní svobody, pořád to trvá! Dochází k němu pravidelně při přebalování a oblíkání. Copak ještě nebyl vynalezen jiný způsob, jak dostat děti do sucha a do tepla? Co mě baví je, když přijedou návštěvy a hrajeme si. A když nepřijedou, vystačíme si s bráchou sami. Honíme se za míčkem, on staví, já bořím, prostě se nenudíme. Pohrála jsem si už i v solné jeskyni s hračkama, to bylo fajn! Tam se chodí bez bot, ale jinak jsem si to vzala za úkol. Pochopila jsem, že boty jsou důležitá věc. Jakmile doma někdo nemá boty, hned mu je donesu. Každý má jiné, takže se dají dobře rozeznat.

Zábava

Různou zábavu jsem naznačila už výše, ale je fakt, že toho zvládám během dne ještě mnohem víc. Tak jen ve zkratce, co mě baví: ježdění s autíčky, houpání s čímkoliv (panenkou v sedačce, botama za tkaničku), rozebírání kostiček lega, házení věcí do kyblíku a následné vysypání ven, mazlení medvídka nebo našich. Předvádím nově česání, telefonování (nemám-li telefon, tak klidně i kostkou nebo míčkem, jsem skromná), hají – tyhle záležitosti mají největší úspěch. Když to předvedu třeba v krámě, lidi se můžou rozplynout. To je sranda! No a pokud je mi někdo obzvlášť sympatický, tak na něj zamrkám.

Jídlo

Chutná mi, to jo. Až na kaši, ta se mi přejedla, nebo co. Večeřím tedy masozeleninky a podobné. Jen někdy mě při teplým jídle bolí hubička, asi mi zase leze zub. Ohromně mě baví ožužlávat mandarinky a pomeranče. To si dám celý stroužek a vycumlám ho, co to jde. A chlebík, ten taky ráda žužlám. Abych nevynechala pití, to mám – kromě noční mléčné mamky – čajík. S tím si přiťukávám s ostatníma.

Za měsíc budeme mít narozeniny, brácha se děsně těší, tak se těším s ním. Mamka zatím koupila talířky a ubrousky s balónkama a zvířátkama, abych měla trochu představu, o co půjde. Což mi připomíná ještě dvě přezdívky – zvířecí! Když ráda předvádím, co umím, tak jsem Opička. A když se bráním při omezování osobní svobody, jsem prý Hádě nebo Ještěrka. Při spánku jsem dle rodičů Kočička.

Tak dobrou a příště povyprávím, jaká byla oslava!
Růženka

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na