Zpátky do dětství

Autor

Známe to určitě všichni, tedy všichni ti, co máme doma malé děti, že když s nimi vyrazíte do města, jsou neznámou silou taženi jen do dvou obchodů. Do hračkářství nebo do cukrárny. Přiznávám, že sama se nechám raději vtáhnout právě do cukrárny. Jednak si tam přijdu taky na své a jednak je to finančně méně bolestné.

Když už však jsem vtažena do hračkářství, používám svou oblíbenou fintu, zapomněla jsem si peněženku. Nemám sílu stále vysvětlovat, proč nyní nekoupíme nové lego Star Wars, proč ten boží transformers nemůže být i náš, když už ho mají úplně všichni a nechci vzít na milost ani tu bouchačku, co při zmáčknutí spouště hraje všemi barvami a ještě vydává ten ohlušující hrůzu nahánějící zvuk. A tu mě osvítilo, nebudu dětem vysvětlovat, že my jsme to neměli a oni se bez toho taky obejdou. Děcka, dnes vám ukážu jak jsme si hrály jako děti my, jo? Děti zavětřily čurinu a metelily z hračkářství rovnou domů.

Tam jsem si vytáhla košík s šitím a dětem spadla brada. “Mami, jestli nás chceš učit štupovat ponožky, tak nemám zájem. To už mi ukazovala babička,“ prohlásila dcerka Karolínka. Ne štupovat tu nikdo nehodlá a vytáhla jsem gumu. Vy už jistě víte, ale moje děti hleděly pořád. Do toho se přidal s vtipným reklamním komentářem tatínek: „A dáme gumu,“ ale pak mu slova došla, protože vzpomenout si jak jsme tu gumu skákali. To byl oříšek. A přitom to byl takový hit a skákali jsme to snad opravdu všichni, kluci, holky, menší, větší. Natáhly jsme ji mezi děti a zkoušeli. No, určitě šla nejprve jedna noha dovnitř, pak ven a druhá dovnitř, obě dovnitř a obě ven. „A taky se skákalo na gumu s tím jsem fakt válčil, když se guma zvedala ke kolenům,“ poznamenal náš táta.

Nakonec nám to nedalo a sedli jsme to hledat u strýčka Googla, ten, jak je známo, ví všechno a opět nezklamal. Našli jsme a hráli s nadšením všichni. „Mami to je supeeer, to si beru zítra do družiny,“ prohlásila Karolínka a já byla šťastná, že jsme oprášili to staré, dobré, osvědčené. Nevěřím, že bychom si všichni tak dobře vyhráli s tím novým transformerem a brzo by i ta nová puška omrzela. Teď tak po večerech dumám, na co jsme to všechno ještě hráli a co jim ještě ukážu. Ale zatím mě napadá jen čára s céčkama, přebíraná s provázkem na ruce, piškvorky….

Na co si vzpomínáte vy? Co vy jste hráli o přestávkách?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na