Chystáme se na jaro

Autor

Co jsem o víkendu dělala? Přestože ještě v noci hlásí mrazíky, připravovala jsem se na jaro. Jestli si vzpomínáte, tak chovám kachny – indické běžce. A jelikož jedna z kačen již začala snášet vejce, bylo třeba jim přichystat a upravit místo, kde nocují.

Přes noc bývají ve chlévě, a tam jim obvykle nedávám žádné krmení ani vodu. Protože přitom dost nadělají nepořádek, takže vše potřebné dostávají venku. Jinak je tomu v zimním období, ale jen tehdy, když je sníh a velký mráz. To se jim ven nechce. Otevřu jim, dojdou váhavě ke dveřím a vracejí se. Sníh, to není nic pro nás. Když nemůžeme prohledávat trsy trávy a rýpat se v zemi, to nikam nejdeme. A nedá se ani koupat, voda okamžitě mrzne. Nezbývá jiná možnost, než jim dát krmení i vodu jen na pití dovnitř. Když už je tepleji, a sníh je alespoň někde roztátý, tak to zobáky radostně prohledávají zem i uštipují trávu a užívají si to, že jsou konečně zase venku. Netuším, jestli něco najdou, spíš si myslím, že je všechna ta havěť zalezlá. Ale nepřestává je to bavit, tohle je snad nikdy neomrzí. Nachystáme jim do lodně vodu na koupání. To se už nemůžou dočkat. Je třeba tam nanosit 4 konve. Pokaždé, co přijdu s další konví, už jsou tam. Takže vyskočí, jen doliju vodu a odejdu pár kroků, naskáčou tam zas.

V zimě jim hnůj neházím, jen přistýlám. Na hrubší podestýlce je jim tepleji. Jenže teď bylo třeba všechno vyklidit, vymést a nastlat čerstvou slámu. Jeden z důvodů je ten, aby vejce v hnízdě byla čistá. Ani bych si nevšimla, že kachna už nosí. Hnízdo si upravila mezi sudy na vodu, které jsme měli v rohu uskladněné. Nebylo tam vidět a vlézt už se tam vůbec nedalo. Ale předevčírem snesla vejce mimo hnízdo, a tak jsem ho našla. Sudy musely ven a v hnízdě už měla 6! vajec. Tak jsem jim hned nachystala dvě místa, kde můžou snášet. Hromádku slámy jsem přikryla kartónovou krabicí s otvorem, aby měly klid a přítmí (intim). Dala jsem tam ty vejce, a čekala jsem, že ráno jedno přibude.

Když jsem vybírala vejce z původního hnízda, tak jedno z nich bylo trošku naťuknuté. Mělo asi slabší slupku. To mi připomnělo, že jim mám přidat do krmení vaječné skořápky. Takže zítra jim je hned dám. Když jsem je ráno pustila na zahradu, nejdřív jsem šla zkontrolovat vajíčka. V připraveném hnízdě nepřibylo. Ale někde bude. Ouha, udělala si nové hnízdečko v rohu, tam kde měla to své původní. Za balíkem slámy, který jsem si tam nechala na přistýlání. Dobře tedy, přidala jsem jí tam slámu, a nechala ho tam.

Pak jsem jim nesla krmení a hlavně ty slupky z vajec. Doteď jsem si automaticky myslela, že to jsou vejce té starší. Jaké bylo moje překvapení, když se na slupky vrhla mladá! A starší si jich moc nevšímala, sezobla jich jen několik. Tak to nejspíš budou vejce od mladé. A já je cpala do hnízda, kde je zvyklá z loňska sedět ta starší! No jo, to jsem fakt nečekala.

Loni jsem měla jen kachnu a kačera, a měli kupu mladých. Vůbec jsem neplánovala, že rozšířím chov. Ale to byla taková špatná náhoda. Jedna kačka se v mládí zranila při krmení. To bylo tak. Tehdy jsme měli oba s manželem odpolední. Krmila mamka, ale až večer, protože taky nebyla doma. Káčata, už asi dost hladová, se vrhla do korýtka ke krmení, a jednu málem ušlapala. Měla něco s nožkou. Jen seděla, nechtěla žrát. Co s ní? Na pekáč je moc malá. My je stejně nejíme, radši mláďata od 6 týdnů prodávám do chovu. Tak jsem ji krmila ručně. Už než jsem odešla do práce, jsem vstala dřív, nakrmila, pak když jsem přišla, tak znovu, a večer zase. Měla i horečku, dostávala kousek aspirinu, nožku jsem jí mazala mastí na otoky. Trvalo to dost dlouho, pak už se o ni přece jen začala opírat, ale nežrala. Dávala jsem ji ven, a zjistila, že tam sem tam něco slupne. Snažila se dostat k ostatním, ale protože špatně chodila, hejno ji odhánělo. Jak jsou jindy mírumilovné, ale poznají handicapovaného jedince, a mezi sebou ho nechtějí. Nakonec jsme zvlášť do jiné ohrady museli zavřít starého kačera, ten ji odháněl nejvíc, a pak ještě jednoho mladého k němu. Ostatní jí dali pokoj. Konečně začala i sama žrát.

Mezitím jsme všechny mladé rozprodali. A starého kačera jsme vrátili k dvěma zbylým kachnám. Teď už si na ni nedovoloval, ba vůbec si jí nevšímal. I o tuto kačku byl zájem, kdyby byla v pořádku, dávno by byla taky prodaná. Ale protože pořád kulhala, zatím jsem ji nechávala doma. A kulhat nepřestala do zimy. A tak nám zůstala, už asi natrvalo. Teď už skoro není poznat, že jí něco bylo. Máme trio. Kačer černý, kachna hnědá, mladá kačka bílá, původně byla trochu kropenatá. Když přepeřila, už není kropenatá, ale s popelavým nádechem.

Těším se, až přijde ten čas líhnutí. Protože máme vajíčka s překvapením. Mláďata ve všech možných barvách. A nejroztomilejší jsou první týden, to jsou k pomuchlání, ba přímo k sežrání.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na