Činčila je zvířátko, ke kterému má celá moje rodina velmi vřelý vztah. Často vzpomínáme na naši neposednou Gedžitku a i když jsme její klec uklidili před více, než rokem, pořád nám chybí. Ráda bych vám, milí čtenáři, přiblížila tohle výjimečné stvoření. S žádostí o rozhovor jsem tedy oslovila webové stránky www.cincila.com a jejich prostřednictvím paní Žanetu Vondráčkovou, zkušenou chovatelku činčil. Zajímá vás, jaký druh činčil se nejvíce chová v českých domácnostech, proč se tato zvířátka koupou v písku a zda jsou vhodná i pro alergiky? Na tuto a mnohem více otázek naleznete odpovědi v následujícím rozhovoru.
Žaneto, představte našim čtenářům činčilu.
Činčila je hlodavec, řádu morčatovci, čeleď činčilovití. Velikost těla v dospělosti je 25-35cm , délka ocasu 15-20cm, hmotnost se pohybuje od 400g do 800g. Pocházejí z chilských And. Žijí v nadmořských výškách 1500 – 3000 m.n.m., v pouštích, kde jsou minimální roční srážky.
Každý, kdo ke mně přijde na návštěvu a poprvé si pohladí činčilku, je překvapen, jak moc heboučký kožíšek mají. Je to tím, že činčile z jednoho folikulu (kořínku) vyrůstá 60-90 jemných chloupků o délce 20-22mm. V takovém kožíšku nepřežije žádný roztoč a proto je činčila vhodná pro alergiky. Ale pozor, pouze pro alergiky na roztoče, nikoli na chlup, prach a další alergeny, co jsou s chovem spojeny.
Existuje více druhů činčil, které žijí ve volné přírodě a u nás se nevyskytují ani v zoologických zahradách (činčila ušatá, horská, a největší činčilou je viskača). Naše činčila, co chováme doma, vznikla zkřížením 2 druhů – činčily krátkoocasé a činčily vlnaté.
Činčily mohou mít několik druhů barev. Nejrozšířenější je Standardní šedá. Za roky chovu a křížení se vyvinuli další barvy jako je White, Black velvet, Beige (homo a hetero), Ebony, Violet a Saphire. Tyto barvy se mohou dále šlechtit na složitější barevné mutace. Jen nesmí chovatel zapomenout na určitá úskalí, která nese genetika šlechtění barevných mutací.
Tato zvířata se dožívají 17-22let. Samozřejmě je jejich věk závislý na kvalitě péče.
Je péče o činčilu časově náročná?
Péče až tak náročná není. Zvířeti by se měla 1x do týdne vyčistit ubikace – podestýlá se hoblinami, nebo kukuřičnou podestýlkou či granulátem, určeným jako stelivo pro hlodavce. Dále by se měla 1x denně vyměnit voda v napáječce, 1x denně dát krmnou dávku speciálních granulí určených činčilám a večer nechat alespoň 1 hodinku proběhnout po místnosti. Při výběhu ji můžeme uplácet mlskami aby k nám přišla.
Výběh – pokoj, kde činčilku pouštíme, by měl být zajištěn před nehodou (překousání kabelů, požití jedovaté rostliny,..)
Jak by měla vypadat klec, co by v ní nemělo chybět?
Klec – ubikace by měla být minimálních rozměrů 100cm vysoká, 60cm široká a 50cm hluboká.
Klec by měla být vzdušná, takže pokud si nepořídíte klasickou drátěnou klec, je ideální činčile vytvořit bydlení ze skříně dostatečných rozměrů, kde budou poličky, větev, miska na krmení, seníček a na dvířkách pověšená napáječka. Výplň dvířek by měla být z pletiva. Rozhodně ne sklo (v takovém případě by muselo být pletivo na větrání na bocích klece). Klec by měla být v bytě na místě, kde není průvan.
Činčila se nesmí chovat v teráriích z důvodu vysoké vzdušní vlhkosti (toto zvíře nemá v kožíšku žádné potní žlázy, takže se jí srst nepromašťuje, proto když se namočí, vypadá jako mokrá vata).
Proč se činčily koupou v písku a jak často tuto proceduru činčilám dopřát?
Právě proto, že činčily nemají potní žlázy, tak si očišťují kožíšek (zbavují mastnoty) v písku. Koupací písek pro činčily se dá koupit (doporučuji spíše vápenité písky – lépe sají vlhkost). Koupel zvířeti dopřejeme minimálně 1x do týdne v misce či malém akváriu na 1 hodinu do klece. Někdo dává písek k dispozici při výběhu vedle klece.
Čím činčilku krmit?
U každého zvířátka, co si pořídíme, bychom se měli zamyslet, co mají k dispozici ve volné přírodě. Činčily mají v přírodě hodně chudé příjmy potravy. Setkávají se tam se suchou trávou, bylinami, kaktusy a jejich plody. Takže v zajetí se krmí podobně. Základ je kvalitní seno, speciální granule pro činčily a voda.
Pak činčile přilepšujeme mlskami (většina by měla být sušená) – sušený, šípek, sušené jablko, svatojánský chlebíček, ovesné vločky, rozinky, sušené bylinky. Mlsky se dávají jen v malém množství. Cca1 kousek 1x denně.
Nemělo by se zapomenout i na kousky větviček z chemicky neošetřovaných stromů (vrby, lísky, jabloně) , sépiovou kost, kousek suchého chleba či ytongové tvárnice. Zvířata si na nich brousí zuby, které jim, jako jiným hlodavcům dorůstají (až 30cm za rok).
Rozhodně činčila nesmí v potravě dostat tropické ovoce – ananas, banány; jakákoli olejnatá semena – slunečnici, oříšky,…
Lze činčilu ochočit? Doporučila byste toto zvířátko i k malým dětem?
Činčilu bych malým dětem nedoporučila. Toto zvířátko je spíše komik, na kterého se dobře kouká, když běhá a vyvádí lumpárny. Odráží se o stěny, ukradne tužku na stole a prchá s ní někam do úkrytu za nábytek, kde ji patřičně ochutná,… Činčila není mazlivá jako třeba morče. Nenechá se hladit. Některé se naučí, že drbání pod bradou nebo za uchem je moc fajn. Jiné na sebe nenechají sáhnout. Každé zvíře má svoji identickou povahu. Proto bych toto zvířátko doporučila dětem nejdříve od 13ti let, které již chápou, že toto zvíře má jiné potřeby než morče či potkan.
Je činčila aktivní spíše přes den nebo v noci?
Činčila je noční tvor, takže ožívá v podvečer a její aktivita jí vydrží do ranních hodin. Proto by se klec měla v bytě umístit tam, kde nikdo nespí a nikoho nebude rušit činčilí běhání, chroupání a přehrabování klece.
Jedná se o tiché nebo hlučnější zvířátko? Jakým způsobem dává najevo pocity nelibosti?
Jak se to vezme. Přes den člověk o činčile neví, ale jak se setmí, tak se začne probouzet aokusovat poličky, lomcovat mřížemi, posouvat misku,…
Zvukové projevy činčila používá málo. Ale když se jí něco nelíbí, tak začne „štěkat“, když se bojí, píská.
Jakých chyb se nejčastěji dopouštějí nezkušení chovatelé?
Nejčastěji lidé svoje chovance špatně krmí. Myslí si, že když činčile koupí to nejpestřejší krmivo, že se bude mít dobře, ale to je chyba! Olejnatým krmivem (směsí) se činčile zatuční tělo (nejvíce játra, které má toto zvíře hodně vyvinuté, z důvodu úspory vody v těle). A činčila může uhynout. Dále vinou špatné potravy zvířata dostávají zácpy, průjmy,… Proto by se chovatel měl informovat v příručkách, nebo na internetu, co toto zvířátko potřebuje a co naopak činčile ublíží a takovým věcem se vyvarovat.
Jak dlouho chováte činčily, kolik jich máte doma a čím Vám tato zvířátka učarovala?
Chovu se věnuji od roku 2004 kdy jsem ve zverimexu objevila krásného samečka, koupila jsem si ho a o chovu nevěděla absolutně nic. Dopustila jsem se přesně té chyby, kdy jsem v dobré vůli koupila to nejpestřejší krmivo, aby se měl dobře. Až poté jsem hledala informace. Načež jsem zařídila správné bydlení, krmení a vše co potřeboval. Dnes mám doma 18 chovanců různých barevných mutací. Mým cílem je především kvalitní chov a spokojené činčilky.
Čím mně učarovaly? To se nedá popsat. Asi právě tím, jací to jsou komici. Člověka až udiví, co vymyslí za lumpárnu a hned ji provedou.
Takhle nakreslila své činčily paní Žaneta.
Děkuji za rozhovor plný zajímavých informací. Přeji Vám hodně chovatelských úspěchů.