Že jsme si pořídili na svatou Lucii morčátko, to už víte. Že jsme jí dali jméno Lucy, Lucinka , to víte také. A že má (staro)nový příbytek, to už také víte. Ale nevíte jak je v něm spokojená.
Lucinka je náš rodinný mazlík. Je to takový vítací typ. Jakmile slyší kroky Martina, Vítka , nebo i moje na schodech, okamžitě píská. Na Martina píská víc. Nevím čím to je, ale opravdu na něj hvízdá, skáče a točí se v kleci jak by ji popadla bláznivá nálada. Martin jí bere do rukou nejčastěji. Vytahuje ji i pro Vítka, který ji v jejím domečku „neuloví“ nedá se mu. Kdykoli ji vytáhneme, musíme ji očistit od slámy, pilin a chlupů. Sakryš, líná snad furt. Martin si Lucinku položí na ruku tak, aby byla jakby na zádech a polechtá ji na bříšku. Ze začátko chudák netušila co to je, ale později si zvykla (Martin od toho neupustil) a tak se nechá zlechtat, poctivě zatřepe spodními nožičky jakože ji to lechtá a má klid. V náručí se cítí dobře. Ale nejlíp jí je když může zalézt úúúplně za krk, nejlépe pod (moje) vlasy. Většinou se rozplácne, zaryje drápky do kůže nebo do trika a nedutá. Ale běda jak zašustíme sáčkem, nebo otevřeme lednici. Náruč nenáruč, okamžitě větří a píská. Domáhá se tak jídla. I kdyby měla plný domeček salátku, okurky, nebo i jiné mňamky, stejně by hvízdala. Pažravec jeden!
Občas, tedy denně ji pustíme se proběhnout po bytě. Ale co myslíte že udělá? My mysleli že se někde ukryje, něco bude kousat, očichávat, očůrá snad vše na co příjde a ono nic! Jakmile Lucinku položíme na zem ,(těsně nad zemí už kmitá nožičkama jak se snaží zdrhnout) zavětří a rychlým úprkem si to namíří rovnou ke kleci. V kuchyni to bere těsně kolem linky a i kdybych tam stála, přeběhne mě přes nohy a tradá pryč. U klece se zastaví, okousne mříž a šup. S těžkým zadkem se vyšplhá do svého příbytku. ( tu ladnost ji závidím) Proč?? Asi se má v domečku moc dobře že nepotřebuje zdrhnout. Má tam svou vodu, kterou už konečně pije, má tam denně čerstvou zeleninu, teď od jara i čerstvou trávu, má tam zrní, starý chléb a seno a hlavně tam má ten svůj klidný domeček. Domeček je trošku výš daný. Myslela jsem, že ji udělám k němu nějaké schůdky, ale není třeba. Střemhlav do něj skočí. Občas se ji povede husarský kousek. Domeček někdy naplním senem. Jedou jsem jej dost napěchovala a Lucinka si do něj skočila jako obvykle. Odrazilo ji to jako nějaká trampolína. Zkoušela to několikrát a marně. Vzala to i přes klasický seník a neprobojovala se. No, museli jsme trochu sena oddělat. A pak jsme ji skoro celý den neviděli. Jen občas k napáječce skočila a zase šupsla do seníku. Za 2 dny si udělala ze sena iglú. Prožrala si místečko.
Bez zvířátka by bylo smutno. Ano, jak to tak bývá, domeček čistím já, Martin jen vynese binec do kontejneru. Ale vodu ji dáváme oba dva a krmení zas Vítek. Samozřejmě nad vším dohlížím. My ženy musíme držet pospolu. Co kdyby nás chlapi chtěli šidit??
PS: Máme hodného kamaráda, který nám pro Lucinku suší seno. Radku, moooc děkujeme !!