Rádi si s dětmi povídáme příběhy. Někdy vyprávím já jim, ale poslední dobou děti ve vyprávění převažují. Stalo se nám i to, že celý jejich příběh, vzniklý z dětské fantasie, přerostl v hru. To bylo tak, děti, které postávaly na balkóně, si špitaly: „Vidíš támhle ty stopy v zahrádce? To určitě nemohla udělat máma.“ A druhý hlásek odpovídal: „Vidím, to byl určitě duch.“ Celý rozhovor pokračoval dalšími detaily o duchách. Dětské povídání mi vnuklo nápad. Duch jim napíše zprávu. A hned druhý den jim skutečně napsal. Duch se jmenoval Ondra a děti po „náhodně“ najitém dopisu hledaly další podle odkazů, až nalezly poklad zahrabaný v písku. Z toho je vidět, že Ondra je hodný „duch“.
Z dětských příběhů je znát to, o co se zajímají a co je baví. Holčičí představivost se většinou projevuje v příbězích, které jsou o mořských pannách či vílách, synovy jsou hodně o cestách do vesmíru, eventuelně o putování po Zemi. Syn, kterému je 9 let, přes prázdniny dokonce jedenu povídku napsal na počítači. Dal si na ní záležet a mně se moc líbí. Ostatně posuďte sami, povídka se jmenuje:
Veverka
Byla jednou jedna veverka. A ta měla narozeniny. A pozvala kamarádky. Každá kamarádka přinesla dárek. Jedna dort a ostatní oříšky. Každá deset, veverek bylo sedm. Veverka měla čtyřicet oříšků vlastních. S oříšky, které dostala jako dárek, to dělá dohromady sto oříšků, protože (40 vlastních + 60 darovaných se rovná sto oříšků). Pak si hrály vybíjenou s oříšky, když se netrefily, oříšky se rozbily a veverky je snědly. Až to dohrály a hrály si na schovku.
Potom si pověděly, že každá pochází z jiného státu. Veverka Zorka z Indonésie, veverka Sendy z Austrálie, veverka Corona pochází z Brazílie, veverka Kora se narodila v Číně, veverka Nila je z Nepálu, veverka Orli přicestovala z Estonska, veverka Róza přiskákala z Madagaskaru, Rea je česká veverka.
Veverka Zorka a veverka Corona patří do skupiny prévostových veverek. Jsou to stromové veverky z tropických deštných lesů. Róza je veverka kapská. Veverky Sendy, Veverka Kora, veverka Nila veverka Orli a veverka Rea, jsou veverky obecné.
Veverka Orli, která byla velice bohatá, jí přinesla i raketu a ne jenom dort. Společně se rozhodly jít na mezi planetární výlet. Začaly od Merkuru, skončily na Neptunu. Na Merkuru se jim stala divná věc. Veverky začala přitahovat sluneční gravitace. Všechny unikly, jenom veverku Zorku přitahovala stále blíž. Naštěstí veverka Sendy si vzala pro jistotu laso. Chytila nešťastnou Zorku do lasa a táhla ji k sobě. Chytila ji na poprvé za ocas a tak Zorku hodně bolel. Nakonec to nemohla vydržet a vyvlíkla se a chytla se opět lasa, tentokrát rukama. Bohužel však letěla kolem sonda, které se Zorka hrozně polekala, a proto se omylem pustila. Veverce Sendy už moc nešel hod lasem a řekla veverce Orli, která byla nejdál, aby to udělala za ní. Veverka se k ní rychlým kotrmelcem přiblížila, vzala Sendy laso a chytila veverku Zorku. Ale sluneční gravitace byla silnější a přitahovala veverku Zorku neustále k sobě. Přidaly se proto na pomoc všechny veverky, ale marně. Vtom si veverka Rea vzpomněla, že když nastartují raketu, získají její sílu k dobru. Tak smutnou Zorku na poslední chvíli vytáhly. Veverka Zorka na chvilku omdlela. Když jí vzkřísily, vyskočila a poděkovala jim. Všechny veverky pak společně odletěly v raketě na rodnou planetu Zemi.