Když jsem hned před uvedením filmu Antologie města duchů slyšel z úst samotného režiséra, který je prý nejuznávanějším uměleckým režisérem současné kanadské kinematografie, že horor, na který jsem se těšil, není horor, trošku to mnou otřáslo.
A to oprávněně.
Synopse:
Zapadlým městem Irénée-les-Neiges otřese smrt jednadvacetiletého Simona. Příjezd psycholožky starostka kategoricky odmítá; s tragédií se uzavřená komunita, skládající se ze skromného počtu 215 obyvatel, přece dokáže vyrovnat sama. „Někteří tvrdí, že venkov vymírá a že jen čekáme, až se i z nás stane město duchů,“ pronáší na pohřbu. Kdyby však věděla, že s pochybnostmi a zármutkem do města zavítají také neznámí cizinci, svá slova by možná dvakrát zvážila. Právě dvojznačnost slovního spojení „město duchů“ se stala látkou melancholické, jemně humorné hříčky Denise Côtého, v pořadí jedenáctého filmu režiséra, který si zde pohrává s konvencemi duchařských filmů.(Oficiální text KVIFF)
Pohrává si s konvencemi duchařských filmů? Pohrával si spíše s mými nervy. Dovolil bych si to označit za nejhorší z filmů, co jsem na letošním festivalu viděl.
Špatný film v kině poznáte zhruba podle tří znaků.
1) Lidé si poposedávají, pokašlávají.
2) Lidé začnou usínat.
3) Lidé začnou odcházet.
Snímku Antologie města duchů se povedlo vše! Prosím o potlesk. Celkem jsem odhadem napočítal zhruba padesát lidí, kteří odešli (plus mínus).
Povedlo se mi film protrpět a tak o něm mohu krásně a do detailu mluvit. Kdyby se mi tedy chtělo.
Film střídal nezáživné, nudné, tiché pasáže o ničem, s velmi poutavými a napínavými momenty, ze kterých opravdu šel strach. Možná o to větší bylo mé zklamání! Možná proto, že jsem viděl, že potenciál, udělat z toho něco víc tam byl a režisérovi to rozhodně šlo, bohužel si však pro film vybral linku jakéhosi rádoby melancholického slow burning hororu (Typ hororu bez rychlého tempa s hlubší myšlenkou, která se však odhaluje po dobu celého filmu)
Jak jsem řekl, jak začátek filmu, tak některé pasáže uměli dokonale navodit atmosféru a chvíli už jsem si myslel, že se film v posledních minutách zachrání a nakonec se dostane alespoň do váženého průměru. To se však nestalo. Po dvaceti minutách velmi zajímavé a originální zápletky, která působila, jako by si to nejlepší ze sebe půjčila z nějakého mišmaše Stephena Kinga a Junji Ita, přišel konec tak, s prominutím, debilní, že jsem začínal přehodnocovat, zda jsem neměl prchnout také a nechat toto celé dílo na dokončení v mé hlavě.
Abych nebyl úplně zlý, musím pochválit kameramana. Jeho práce snímku opravdu hodně pomohla. Záběry byly kompozičně zajímavě a poutavé.
Z pera scénáristy též vzešlo pár zajímavých námětů. Působily však, jako pouhý nápad, který padl jen tak do vzduchu a bez většího rozmyslu se do filmu vmáčkl, aniž by byl dopracován. Bylo to celé takové kusé.
Další co bych zde však mohl pochválit, jsou herecké výkony. Ty sice nebyly nejgeniálnější, minimálně však byly natolik dobré, aby ony samotné mohli předčit svou kvalitou scénář.
Hodnocení: 4/10
Zítra se s vámi bohužel u našeho festivalového okénka neuvidím vzhledem k vyprodaným projekcím. Pokusím se však vrátit se k vám poslední den festivalu s posledními filmy, které bych ještě rád navštívil.