Další den vyrážíme do Francie. Opouštíme Lichtenštejnsko, projíždíme Švýcarskem. Nechceme kvůli jedné relativně krátké cestě platit dálniční známku, kterou zde prodávají pouze v roční variantě a raději volíme složitější objízdné trasy. 
Některé silnice téměř kopírují neustále rachotící dálnici, jiné jsou o poznání náročnější a ženou nás serpentinovými, úzkými cestami přes hory a místy možná i přes doly. K navigaci využíváme téměř výhradně místního dopravního značení, navigace nám, navzdory zákazu využití placených cest, přikazuje najet na dálnici.
Kocháme se krásou alpských vrcholků a občas si na příhodných místech uděláme pauzu na krátkou procházku či občerstvení a blížíme se směrem k Francii. Ne neblížíme! Jak to, že je najednou na ukazateli náš cíl dále než před půl hodinou!? Uzavřená cesta a špatně označená objížďka nás vrátila o něco zpět. Vracíme se a pokračujeme již správným směrem. A zase stoupání. 
Tentokrát pořádné. Potkáváme jen několik málo aut, většina řidičů evidentně využívá placenou dálnici, když tu, na úplném vrcholku na nás mává motorkář, přijíždějící z druhé strany. Couváme k němu, jiné auto není v dohledu a v okamžiku kdy jsme téměř u něj, zpozorujeme dalšího odvážlivce na motorce. Rázem pochopíme, že mávání bylo a vlastně stále je, projevem radosti a možná i touze po uznání, a ne prosbě o pomoc. Opětujeme pozdrav, usmějeme se na sebe a pokračujeme každý svou cestou.
Francie. Navigace již funguje správně a vede nás ke kempu, poblíž kterého se pojede devatenáctá etapa nejslavnějšího cyklistického závodu – Tour de France. Jsme skoro na místě. Když tu nás, jako spoustu jiných aut před námi i za námi, zastavuje policista. Stáčíme okénko a mladík v policejní uniformně se nás táže, 
nejprve francouzsky a posléze anglicky odkud a kam jedeme. Dostává se mu požadovaných informacích a my můžeme pokračovat v cestě. Po krátkém ujetém úseku zjistíme, že pokračování k našemu dnešnímu cíli je touto cestou vyloučeno. Je zavřená a přehrazená závorou. „A kudy tudy?“ Francouzky neumíme, a tak se rozhlížíme, jak si s nastalou situací vypořádávají ostatní řidiči. Většina automobilů jede směrem, ze kterého právě přijíždíme. Nám se ale vracet nechce, a tak si v blízkém supermarketu nakoupíme jídlo a piknik. Piknikové místo, které jsme si vybrali, má nádherný výhled, potraviny jsou skvělé, tak jaké pak starosti. S plným žaludkem je vše veselejší a my se připojujeme k většině a jedeme malý kousek zpátky. I navigace vše přepočítává a k naší spokojenosti za chvíli objevujeme správnou cestu ke kempu.
Stavíme stan, 
a poté si užíváme krátkou, ale nádhernou procházku po okolí. Lesy, skály, zapadající sluníčko, bublající potok, protínající voňavou rozkvetlou louku. Komplikovaná cesta je rázem zapomenuta a my se již těšíme na zítřejší den, na závod Tour de France.