Ač to za oknem vypadá spíš na Vánoce, kalendář jasně praví, že se blíží Velikonoce. Možná i vy jste při pohledu ven spíš otrávení a nic se vám nechce, ale věřte, že opravdu zima končí. Ač se ještě snaží vystrčit mrazivé drápky, moc šancí už nemá. Začíná jaro a Velikonoce nám přinášejí nové, voňavé a barevné obzory. Slunce převezme jasnou vládu a vyláká ven mláďata, podběl i sedmikrásky a taky lidi, kteří příchod jara tak rádi oslavují.
Velikonoce
V tomto období si křesťané připomínají ukřižování a vzkříšení Ježíše. Týden před Velikonocemi se nazývá pašijový (pašije z latinského passio, což znamená utrpení) a začíná květnou nedělí, tedy nedělí před samotnými Velikonocemi. O květnou neděli se nachávají posvětit větvičky kočiček, které se pak zastrkovaly za trámy jako ochrana domu nebo se zapichovaly do rohů polí, aby přinesly dobrou úrodu.
V tomto týdnu jsou nejvýznamější hlavně tyto dny. Škaredá středa, které připomíná den Jidášovy zrady. Za třicet stříbrných, což byla tehdy běžná cena za otroka, prozradil Kaifášovi a jeho partě místo, kde Ježíše najdou. O škaredou středu se vymetaly pece a komíny, proto se jí také říkalo samometná.
Zelený čtvrtek, je dnem poslední večeře, po níž v noci Ježíše zatkli v Getsemanské zahradě. V tento den utichají zvony a „odlétají do Říma“, aby se znovu rozezněly na Bílou sobotu. Zvony se nahrazovaly různými řehtačkami a klapači, v některých místech se s nimi chodí i na šmigrus na Velikonoční pondělí. O zeleném čtvrtku by se měli lidé postít a jíst pouze zeleninu, což má zajistit zdraví po celý rok. Také se kropily příbytky čerstvou svěcenou vodou, aby byly chráněny před zlými silami. Na zelený čtvrtek se také v některých místech konalo tzv. honění Jidáše, mladíci chodili po vsi a nesou figurku Jidáše.
Velký pátek, den Ježíšova ukřižování. Lidé věřili, že tento den má magickou moc a otevírají se skály s poklady, dokonce i hora Blaník s jejími rytíři. V tento den se nesmí prát, protože by se pralo v Ježíšově krvi. Lidé se v tento den chodili před svítáním umýt k potoku, aby byli po celý rok zdraví. Také se v tento den nepracovalo v sadu ani v zahradě, aby se nehýbalo se zemí. V tento den se pekly jidáše. Na Velký pátek by se měli dodržet tři hodiny ticha vymezené tichým modlitbám.
Velikonoční jidáše
Suroviny: 1 kg polohrubé mouky, ¼ litru mléka, 120 g másla, 100 g cukru krupice, 2 žloutky, 1 droždí, špetka soli, citronová kůra, vejce na potření a med na finální potěr
Postup: Do hrnku s vlažným mlékem přidáme lžičku cukru, rozdrobíme droždí, zaprášíme moukou a necháme vzejít kvásek. Žloutky s máslem vyšleháme do pěny. Prosijeme mouku, do které přidáme cukr, kvásek, vyšlehané žloutky a zbytek mléka. Vypracujeme hladké těsto, které se nelepí a necháme kynout. Po vykynutí si nakrájíme kousky, ze kterých zpracujeme cca 20-ti centimetrové žížaly o tloušťce prstu. Z nich pak smotáme spirálky nebo uzly, které pokládáme na plech s pečicím papírem, necháme ještě cca 15 minut kynout, potřeme rožlehaným vejcem a pečeme při teplotě 200 °C cca 20 až 30 minut. Ještě teplé potíráme medem, do kterého můžeme přidat i trochu rumu.
Následná Bílá sobota pak připomíná uložení Ježíše do hrobu. Název tohoto dne vychází z barvy roucha, ve kterém jsou nově pokřtěni. V tento den se také světil nový oheň, který si pak lidé přenesli domů a všechna světla i pec zapálili už tímto novým. V tento den se také zdobila okna a zápraží a pekl se beránek coby symbol Ježíšovy oběti.
Velikonoční neděle, též Boží hod velikonoční, připomíná den zmrtvýchvstání. Odtud i náš název Velikonoc – velká noc. Při mši se světí velikonoční pokrmy jako je beránek, mazanec, ale také zdobené kraslice. Velikonoce jsou svátkem pohyblivým a připadají vždy na první neděli po prvním úplňku, který je po jarní rovnodennosti, tedy po 21. březnu a můžou tedy připadat na kteroukoliv neděli v rozmezí od 22. března do 25. dubna.
Velikonoční pondělí je především spjato s tradiční pomlázkou (šmigrusem) a spíš než v křesťanství má své kořeny v pohanských tradicích. Jde o oslavu jara a plodnosti.
Jiné svátky, které připadají na dobu okolo Velikonoc
Ostara – pohanský svátek jarní rovnodennosti, Eostré, po níž je tento svátek pojmenován byla uctívána jako bohyně jarní rovnodennosti a plodnosti. Ostatně i některé dnešní velikonoční zvyky mají své kořeny právě v pohanské době, jako například vejce coby symbol plodnosti. Také názvy Velikonoc v některých jazycích vycházejí právě ze jména bohyně Eostré – anglicky: Easter; německy: Ostern.
Pesach – židovský svátek, kterým si židé připomínají osvobození jejich národa od zajetí a otročení v Egyptě. Pesach je jedním z nejvýznamějších židovských svátků a provází ho mnoho zvyků a tradic, jedním z nejznámějších je pečení nekvašeného chleba Maces. Od názvu tohoto svátku se také odvozuje název Velikonoc v různých jazycích – francouzsky: Pâques; portugalsky: Páscoa; španělsky: Pascua…
Z toho je patrné, že pro lidi je nástup jara velmi důležitý, vždy znamenal nový start, nový život a novou naději, že se následující měsíce povedou a bude dobrá úroda, dostatek jídla, zdraví a hojnost.