Přišel podzim a venku se vcelku rapidně ochladilo. Když jsem vám psal naposledy, padali všichni vedrem jak blechy po Orthosanu, a teď se zase všichni lidi začali balit do spousty vrstev té své vyměnitelné srsti. Mně je to vcelku jedno, je to jejich problém, že jim nenarostl kvalitnější porost jako nám psům, jediné, co mi na tom trochu vadí, je, že díky tomu hrozně zdržují, když se jde ven. Já mám fakt štěstí, že mám ohoz trvalý, tedy trvalejší. Teď na podzim se mi totiž tak trochu mění kožich, takže panička je mírně nervózní z mých chlupů, které jsou teď téměř všudypřítomné. Dokonce jsem ji nedávno zaslechl, že uvažuje nad tím, že si nechá vysavač přilepit k ruce. Bude to sice vypadat poněkud divně, hlavně když půjdeme ven, ale je to její volba.
Podzim mám vcelku rád. Líbí se mi, když listí opadá a udělá na zemi tajuplné vrstvy, pod kterými se skrývá spousta pokladů k objevování. Můžete hrabat a válet se, zabořit čumák do té barevné záplavy a nasávat všechny ty neustále se měnící a zajímavé vůně. Jsou to zkrátka báječné dny pro všechny noraře a objevovatele.
Jsou jen dvě věci, které na tomhle období moc nemusím. Tou první je ten neustálý déšť, který se v různé intenzitě snáší na zem a naplňuje vzduch tou vlezlou vlhkostí. Když je totiž takhle vlhko, lidé mi dávají najevo, že jim můj podzimní parfém značky Zmoklý pes opravdu nevoní a víc mě koupou. Nedávno mě tedy napadlo, že jim udělám radost a změním vůni. Když jsme byli v lese na procházce, našel jsem tam dobře uleželou mršinu, tak jsem se v ní řádně vyválel, abych na sebe natáhl co nejvíc toho skvělého odéru. A víte co? Mojí smečce se to zase nelíbilo. Zase jsem šel do vany a tentokrát mě drhli snad třikrát. Tak já už nevím, co by jim udělalo radost. Nejsem přece toaletní papír, abych voněl po heřmánku, no ne?!
Ale abych se vrátil k tomu druhému, co mi na podzim vadí, a tím je brzké stmívání. Jsem sice hrdina a obranář, ale jsou věci, ze kterých mám nepříjemný pocit. Někdo by si mohl myslet, že mám strach, ale tak to není, jen mi prostě z některých věcí není dvakrát mile. Když je tma, snáz se mi ztratí moje smečka na procházce, a to opravdu nemám rád. Když zdrhnu, to je moje volba, ale když je ztratím bez svého úmyslu, to jsem celý nervózní, poděšeně pobíhám a ňafám, dokud si mě zase nenajdou. Teď je dobré, že s létem odešly i bouřky, které mi fakt nedělají dobře, vždy si hrdinně zalezu k někomu ze své smečky, abych je jako hlídal, a když spí, to jsem schopný si zalézt až pod jejich postel. Takže bouřky máme pro nějaký čas za sebou, jenže zase přijde čas ohňostrojů a to je skoro to samé, takže si pes nevybere.
Podzim má zkrátka jako všechno dvě strany a já nebudu myslet na ty negativní maličkosti, ale skončím optimisticky. Užívejte si spadaného listí a každého slunečního paprsku. A zase někdy na naPSAnou.