Soukromá výstavní síň White Gallery byla otevřena v červnu letošního roku v Osíku u Litomyšle. Sochař Martin Janda ji nechal vybudovat na zahradě svého domu. A jelikož právě on nám může říct o galerii (nej)více, přinášíme vám s ním rozhovor o prostoru galerie i o výstavách, které zde byly, jsou a budou.
Vaše galerie je úžasná stavba na neobvyklém místě. Měl jste předem přesnou představu o podobě budovy, nebo jste její vzhled nechal na architektovi?
Stavba je podřízena klimatologickým kritériím, která chceme docílit uvnitř stavby při respektování mého přání přísně minimalistického vzhledu. Vzorem pro stavbu galerie byly stavby Ludwiga Mies van der Rohe, především jeho Farnsworth House. Stavba je zjednodušeně řečeno koncipována jako termoska, nebo dům v domě. Vnější dům tvoří galerijní prostor využívaný k výstavám. Vnitřní část, která slouží jako depozitář obrazů je postavena z nepálených cihel, které přirozenou mikroventilací regulují hodnoty tepla/chladu a vlhkosti na určené hodnoty. Na rozdíl od mnoha současných depozitářů nedosahujeme ideálních hodnot pro uchování uměleckých děl na papíře potrubní vzduchotechnickou klimatizací, ale využíváme co nejvíce přirozené principy. V budově je tepelné čerpadlo a jeho pomocí prostřednictvím trubiček vstropní části a podlaze dle potřeby chladíme nebo ohříváme prostor galerie.
Zahajovací výstava pana Kolíbala byla z mého pohledu vydařená, jaké na ni byly další reakce? Našli si lidé cestu do Osíku?
Reakce na první výstavu byly většinou kladné. Naprostá většina návštěvníků byli lidé z větší vzdálenosti. Věřím, že další výstavy přilákají i návštěvníky z Litomyšle a okolí.
Dne 21.8.2010 proběhla vernisáž druhé výstavy ve vaší galerii. Jak byste nám tuto – pro vás jistě velice osobní – výstavu představil?
Jedná se o soubor maleb na papíře, jejichž existenci jsme objevili bohužel až po smrti mé maminky (ak. mal. Ludmily Jandové). Jsou to motivy, z nichž vychází celá řada pozdějších cyklů. Vystavená díla jsou z let 1961 – 69 a vznikala v době pro moji maminku velmi zásadní – stěhovala se z Prahy do Osíku, končila Akademii výtvarných umění a stala se matkou. Většina děl byla zarámována, takže je předpoklad, že některá z nich byla vystavena v roce 1968 v pražském Mánesu, kde měla maminka společnou výstavu se svým manželem ak. soch. Františkem Jandou.
Výstava „Malba na papíře“ je plánována do konce září, jistě již tedy chystáte další program. Prozradíte nám jaký?
V současné době připravujeme výstavu, o které v tuto chvíli mohu prozradit, že bude obsahovat díla z vlastní sbírky, zahájena bude před Vánoci a bude se jednat o výstavu prodejní.
S White Gallery sousedí zahrada plná velmi zajímavých soch. Řekněte nám o nich něco více.
Jsou to převážně práce mého otce, akademického sochaře Františka Jandy, který přestože již brzy oslaví osmdesáté narozeniny, stále vytváří nová díla. Sochy jsou vystaveny na zahradě mých rodičů, která sousedí s galerií. Nejedná se tedy o nové rozmístění těchto soch po zahradě – takto zahrada vypadá už několik desítek let a občas přibude nějaká nová. Dvě z vystavených soch jsou mé práce. Jedna z nich je přímo před vstupem a je to část mé diplomové práce.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho podařených výstav a spokojených návštěvníků.
Více se můžete dozvědět také na http://www.whitegallery.cz/