Vždycky jsem milovala tradice. A adventní věnec, doma s láskou vytvořený, do těchto tradic prostě z mého pohledu patří. Nevím, jestli mě klame má milosrdná paměť, nebo jestli mi to dřív prostě lépe šlo a já se časem stávám stále nešikovnější, ale tvorba věnce jde poslední roky od desíti ke třem. Jenže já jsem to pořád nechtěla vzdát. Ani letos, když už vím, že je to víceméně marná práce.
A tak jsem se do toho opět dala. A výsledek? Na první pohled je to dobrý. Aby ne, má všechno, co má mít: větvičky, čtyři svíčky, celkem vkusné ozdobičky… Žádná umělotina, vše je pravé. Tedy až na tu skořici, ale s dostatkem fantazie a kompromisu se to dá celkem slušně přijmout. Věnec je hotov. Vše je dokonale sladěno. Na pohled. Zdálky. Nebo celkem i na fotce, nejste-li detailisti.
Nicméně jakmile se člověk dostane na dosah, dohmat a dohled, potěmkinovské záležitosti začnou vykukovat. Když pak začnou důležité součásti z věnce opadávat, začne to člověk řešit. Přilepovat, fixovat, opravovat, upravovat, napravovat. Ať už je Vaše trpělivost na jakékoliv úrovni, když se to stane posté, přestane Vás to bavit. Po stopadesáté Vás to přestane mrzet a po dvousté Vás to začne štvát. Některý věci, ač se snažíte, jak chcete, prostě nejdou slepit.
Kamarádka to viděla a divila, vždyť nejsi úplný nemehlo a máš k dispozici všechen potřebný materiál, tak co se děje? Bude to asi jako s jídlem. Pokrm se nemusí podařit, i když máte všechny suroviny, jakkoliv vysoce jsou kvalitní. Natož když se je pak v další fázi ze zoufalství snažíte pobabicovsku nahradit alespoň podřadnějšími kousky.
Nechtěla jsem to vzdát. Pozvala jsem si na pomoc znalé šikovné odborníky, se kterými jsem probrala, v čem to může být a co udělat pro lepší výsledek. Jenže ani to nepomohlo, prostě s tím nehnu. A tak si prostě přiznám pravdu. Já ten adventní věnec prostě nezvládnu. A přišla jsem na to. Už vím, že jsem to nevzdala předčasně, zkusila jsem to (mnohokrát) a přece umím zase jiné věci. Tak se holt vrhnu jiným směrem.
Někdy není srabáctví něco vzdát, někdy je to naopak docela odvaha.
Foto: pixabay.com