A máme tu tolik vytoužený červen. Sám tento měsíc miluji snad hned po těch prázdninových už kvůli tomu, že voní po jahodách. Sami sice nemáme žádnou zahrádku, a tudíž je nepěstujeme, ale díky jahodárnám si jich doma užíváme doslova plnými doušky. A tak já s dětmi zásobím domácnost stále čerstvými jahodami a maminka nám z nich vyrábí koktejly, mačká nám je s cukrem ke svačince, peče jahodové koláče, třepeme se na jahodové knedlíky a dožadujeme se jahodové marmelády. A když už nám jahody doslova lezou i ušima, lezeme pro změnu zase po stromech a pachtíme se za těmi nejkrásnějšími, nejčervenějšími a nejčerstvějšími náušnicemi v podobě páru třešní. A když na třešně, tak zásadně na kole, a když na kole, tak celá rodina…,takže se z toho stává báječný rodinný výlet. Já se synem, jako ti správní chlapi se vydrápeme na strom a z něj pak svým milovaným holkám shazujeme ty největší a nejsladší kousky. S nacpanými bříšky pak ležíme v trávě se stéblem v puse a přemýšlíme a spřádáme plány nad očekávanou a blížící se dovolenou. Jsou to sladké chvilky nic nedělání. A právě to snění je tak kouzelné.
A pak když se z výletu vracíme, jak už to z každého rohu voní. Zahrádky vábí na vychlazené točené pivko či chlazenou kofolu a něco dobrého z grilu. A to je taková vůně, které se doslova nedá odolat. A pakliže zahrádka nepraská ve švech, jak tomu běžně bývá, slézáme z kola a jsme doslova vcucnuti vůní pečených pstruhů, žebírek i grilovaných masíček a hermelínků. To vám je nejednou tak krásně na světě a skvěle vypneme od běžných starostí všedních dnů.
A když nám počasí dopřává, užíváme si doslova parných dnů tak jako je tomu i letos. A to už se i pozvolna plovárny plní dychtivými plavci, kteří touží po ještě ledovém zchlazení. A to se přiznávám, není zrovna můj šálek kávy, mezi otužilce se vskutku neřadím. Já raději ještě pár dní počkám, až i teplota vody vystoupne na „nešokovou“ teplotu, a místo toho pozvu rodinku na zchlazení v podobě návštěvy cukrárny na nějaké to sladké či zmrzlinové pokušení. Tomu totiž neodolá nikdo z naší rodiny. Velmi oblíbené jsou degustační dýchánky ve městě. Jsme sice typičtí měšťáci, ale když je opravdu hic, stávají se z nás i lufťáci a nepohrneme ani chládku, který skýtá les. Děti to sice ještě ocenit moc neumí, ale až začne čas hříbků, chodí rádi a chlubí se lepším zrakem 🙂
Červen je i dětmi milovaný a zároveň obavami protkaný měsíc. Zbožňují ho, protože se paní učitelky ustrnou nad nezbedníky a pořádají se školní výlety, které tak báječně stmelují už stmelenou bandu natěšených dítek. No řekněte sami, kdo by si to nepamatoval a kdo by na to s láskou nevzpomínal. Kolik lumpáren se tu podniklo a ještě podnikne a tak nejeden z nás má pro ně pochopení a kouká na ně s přivřeným okem. Pomalinku se schyluje ke konci školního roku, a co může být lepšího než brzký příchod prázdnin. Dva měsíce vytouženého a zaslouženého volna. Ve třídách se už ani o ničem jiném nemluví. Každý se chce pochlubit spolužákům, co ho letos o prázdninách čeká. Kam se vypraví na rodinnou dovolenou, na tábor, co slibují zážitky u babičky a dědečka a domlouvají si vzájemné prázdninové výpravy a dobrodružství. A všechny tyto tak příjemné chvilky a sny nad lepší budoucností tak nějak zpříjemňují čas písemných prací, učení a boje o lepší konečnou známku. Sám na ten stres nerad vzpomínám, ale s rukou na srdci stejně tak ho ani svým dětem neušetřím. Hold snad každý potřebuje nějaký dozor nad sebou, který ho vybičuje k lepším výsledkům, ale nic se nesmí přehánět a určitě není dobré se rodičů bát. Vždyť nemusím být ve všem jednička, ale špatné známky z předmětů, ve kterých jinak vynikám, jen poukazují na to, že jsem něco podcenil a tam je potřeba je trochu podpořit a přitlačit 🙂
Zkrátka buďme na sebe hodní, užijme si krásně měsíc příprav a snů a pohádkové léto všem.
Foto: pixabay.com