Chybějící ruce

Autor

Všichni máme v rodině někoho, kdo je „něčím známý“. Jedna teta umí skvělé medové placky, strejda spraví v domácnosti, na co si vzpomenete. Sestřenice peče nejlepší škvarkové placky. Manželka od bratránka dokáže vyrobit jakoukoliv masku na karneval. Další dva (v páru!) pečou dorty, že byste neuvěřili, že nejsou od profíka. Někdo další se umí vypořádat se smlouvami a s papírováním k daním. Prostě každý má to své, co umí. Svoji rodinnou specializaci.

Vždycky, když je něco v rodině potřeba, víte, na kterého člena či členku se obrátit. A stejně tak počítáte s tím, že když někdo bude potřebovat něco z „vašich dovedností“, obrátí se na vás. Prostě taková klasika. Jenže… Co když Vám jeden ze členů týmu prostě vypadne? Jasně, může se to stát dočasně, ať už z jakýchkoliv důvodů. Všechno to prostě počká, až bude zas „dotyčná/ý“ mít čas, sílu, energii nebo i chuť do své rodinné „práce“. Ale když někdo vypadne natrvalo? A není, kdo by ho nahradil?

Takhle my teď stojíme s roztrženými kalhotami. S látkou, ze které jsme chtěli pro holky sukničky. S nezalemovaným vánočním ubrusem. S podivně tvarovanými záclonami. S oblíbenými džíny s utrhlým poutkem na pásek. S kupou na kolenou rozedraných tepláků… Kdo tu díru zašije? Kdo zazáplatuje? Kdo zalepí díru, která tady zůstala? Nejen v oblečení, ale i v našich srdcích? Jenom čas. To je nejlepší a asi i jediný přírodní lék na hojení a spravování odřenin.

A tak mi nezbývá, než pozorovat šikovně se míhající prstíky své dcerky a (bez nátlaku, ale pozorně) doufat, že třeba právě ona brzy nahradí tyhle šikovné ručky její prababičky. Ručky, které dokážou zašít, přišít, přešít, sešít, ušít… Ano, psaní a hraní se slovy, to je zas moje doména. Proto taky píšu pro své blízké okolí „všechnomožné“ od dopisů do ciziny, přes novinové člán(eč)ky po životopisy. A jak to vypadá, mým následovníkem bude dost možná jednou můj synek. To je slovíčkohráč a psavec odmala. Takže mám naději, že po mě nezůstane prázdné místo. Prázdný řádek. Otazník.

Pak že pokračovatelé rodinných řemesel jsou už dneska přežitek. Nejsou! Aspoň na rodinné úrovni…

Rodinné specialisty prostě potřebujeme, a když se ztratí ze světa, chybí nám.

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na