Čas teplých dnů a vlídných rán, kdy vyběhneme nanejvýše ve svetříku už máme definitivně za sebou. Přichází k nám sychravý podzim, jeho potemnělé a mlhavé dny s vtíravým větříkem či deštěm. Jak je prožíváte vy? Padá na vás melancholie nebo ožíváte a cítíte se jako ryba ve vodě?
Já podzim doslova miluji, tak nějak bych si ho chtěla víc a víc užít a říkám si, jak krásný musí být i podzimek života, kdy už člověk toho tolik nemusí a tolik může. Právě jsem si ukradla vzácnou chvilku pro sebe. Je večer, děti už spí a já výjimečně nemusím vařit, nechávám ležet koš prádla na žehlení, kupící se hromádku oblečení čekající na různé opravy (od tvořících se dírek, až po látání prodřených děravých kolen). Uvařila jsem si šálek kávy, nechala hořet vydlabané dýně dětí, všude zhasla světla a nechala svítit jen monitor, to abych si mohla sednout k vám a tak nějak se vypovídat.
Právě letos na podzim jsem se rozhodla ukončit svou sedmiletou rodičovskou dovolenou a vrhnout se do víru běžného života. A že to pro mě dovolená skutečně byla. Celou tu dobu jsem žila jen pro svou rodinu, naučila se háčkovat a péct dorty a pro rozzářené očička svých dětí bych udělala nemožné. A nyní mé děti nastoupily do školy a školky, a byť má mateřská končí až příští rok v dubnu, cítila jsem, že je na čase se vrátit do práce, a tak nějak oživit finanční situaci v rodině. A že nenastala změna jen pro mě, ale odráží se na celé rodině a všichni se s tím musíme nějak vypořádat, vám ani nemusím říkat. Ale naštěstí mi v práci vyšli všemožně vstříc a mám momentálně „jen“ šesti hodinový úvazek, neb jak jinak bychom všechno zvládal,nevím.
Pracuji do 14.30 pak utíkám pro synáčka do školky, spolu potom nakoupíme a vyzvedneme ještě dcerku ze školy. Pak bohužel už v plné zbroji s oběma dětmi ještě vyřídíme řemeslníky na námi rekonstruovaném domečku, případně se stavíme někde něco objednat a řítíme se domů. Tam dorážíme kolem 16.30 hodin. Pak se převlékneme a vrháme se střemhlav do školních povinností. Hotové, podepsané úkoly, ořezané tužky a pastelky a nachystaná aktovka na další den musí být dříve, než Martínek zjistí, že si může dělat co chce, protože se mu zrovna nikdo nevěnuje. Kluk jedna vynalézavá se potřebuje vydovádět, jinak dovádí doma. Tak jsme ho přihlásili na fotbal a má díky tomu trénink třikrát týdně od půl šesté do sedmi. Karolínka ho s ním poprvé absolvovala včera, a byla chudinka tak vyřízená, že prohlásila, že tohle už nikdy. Naštěstí je klidnější povahy a stačí ji jiné vyžití a tak chodí na hodiny flétny, keramiky, zumby a do dramatického kroužku. Všechny kroužky kromě flétny jsou v rámci školy a není ji na ně potřeba vodit, čímž vzniká obrovská úspora času. Když tedy nemá Marťas trénink tak si dáme asi tři čtvrtě hodinky volnou zábavu. Ta v mém případě spočívá v zapnutí myčky, pračky (díky za ty pomocníky), letmé poliskání celé domácnosti, případné políčky udělím i svým rozdováděným dětem a pak už chystáme večeři, koupačku a čtení pohádky na dobrou noc. A odměna za celý ten kolotoč přijde od dětí ještě dřív než je stihnu nahnat do pyžamek. „Už???? Vždyť jsme si ještě nic neužily!!!!“ No jooo neužili, myslím si, ale tak už to bude pořád, vždyť dovolená už byla.
Ale abych si tu jen nežehrala na nedostatek času jako všichni, občas se i odprostíme a jednoduše vypneme. A to jsem nařídila i svému muži. Protože toho nám zase pohltil náš domeček a jeho rozsáhlá rekonstrukce, do které jsme se pustili. Prostě odmítám půjčit tatínka každý den po práci a každý víkend domečku, protože my ho potřebujeme taky a to teď. A tak jsme si jeden podzimní den užili na dýňobraní, kde si děti vydlabali svoje dýně. Dýchla tam na nás krásná podzimní atmosféra v podobě nááádherné přírodní dekorace, mohli jsme ochutnat dýňové koláče, polévku a dokonce i pivo.
Rodinný den jsme si vyšetřili i tuto neděli, kdy nás ráno přivítal takový fučák, že nám vyvrátil i dopravní značení před domem. Náležitě jsme toho využili a dětem dali do ruky košíky a vyrazili na ořechy. A že to byl nápad víc než dobrý jsme posoudili po necelých dvou hodinkách, kdy už byly oba košíky plné a k tomu ještě další dvě tašky. A když to tak fouká určitě budou i draci létat. A tak jsme ještě vyrazili na odpolední drakiádu spojenou s čarodějnickými soutěžemi pro děti. Přestože jsme se sešli v poměrně hojném počtu, zjistili jsme, že není drak jako drak a vzlétnout se podařilo jen některým i přes dobré povětrnostní podmínky. My dostali do vzduchu jen jednoho z našich draků. Čím to bylo nevím, ale ještě že jsou děti tak rozumné a umí se podělit.
A jak je u vás? Pochlubte se nám jak prožíváte podzimní dny vy.
Foto: pixabay