Nestačili jsme se ani pořádně nadechnout a už v tom zase „lítáme“. Jestli se mi na jaře zdála doba covidová náročná, jevila se také přínosná. Ale možná je to z úhlu pohledu po delším čase. Vybavují se mi jen krásné vzpomínky, kdy jsme dělali všechno spolu, všichni se snažili, pomáhali jsme si…. jen jsme hold nemohli všechno a byli hodně doma. Z negativ se mi vybaví jen nemožnost se stýkat a nenakoupit běžně věci nepotravinové. O nějaké únavě jako bych snad ani neslyšela.
Nyní v druhé vlně, nevím, jestli část viny můžu svést na podzim, nedostatek světla a pochmurný pohled z okna, nebo jde jen o čisté vyčerpání. Jinak si neumím vysvětlit, že si naplánuji den volna s tím, že si omrknu jak funguje on-line výuka. Ta se ale nekoná, neb se nám podaří zaspat i tu na 9 hodin. Dobrých 20 let se mi nestalo, abych z postele vstala po osmé hodině i o víkendu a teď tohle!! Nebo, je půl třetí, oznamuji dětem, že se jdu převléknout a nechť si synek nachystá učení, musíme udělat úkoly, které se mají poslat paní učitelce do 16hodiny. Ale já se vrátím z ložnice s úděsem v 18.30 h. Ani nevím, jak se mi stalo, že jsem se ztratila. „Kliiiid maminko, jsme po večeři i úkoly do školy jsme zvládli, tatínek přišel z práce včas“. Nerozumím, na takovou extrémní únavu si nepamatuji, ani když byly děti malé. Ale asi tu platí, co tělo potřebuje, o to si umí říct.
No, a zatímco na jaře slavil náš Martínek narozeniny, na podzim slaví svátek. A zase vaříme z vody. Čím ho potěšit? Nouzový stav nám situaci nijak nezlehčuje, nouzová řešení v podobě poukázek u malých dětí se neshledají s nadšením a já tak potřebuji vidět ty jiskřičky v očičkách. Naštěstí přišel nový boom. Miluje Super Maria. Malá postavička dědouška, který ani mně není úplně cizí, jen ho neumím nikam zařadit, ale určitě se vrací opět na scénu. Prodávají se s ním nyní Kinder vajíčka, Lega, trička….O vajíčka škemrá stále, směňuje s kamarádky hračky, které z nich pak získá. Vajíčka budou dobrým dárkem, snadno dostupná, ale jak je darovat, aby to byl opravdový dárek? A máme to! Předáme mu je v masožravce, která k postavičce patří.
Vezmu si vhodnou misku a vystelu ji potravinovou folii. Folie patří dovnitř, ne tak jako já, mamonsky potravinovou folii misku obalím z venku ve snaze mít o kapku větší rostlinku. Folie pak nejde z misky snadno stáhnout, což v případě, že ji z misky vytahujeme, nehrozí. A na folii lepíme malé kousky roztrhaných novin, pokud možno nelesklých letáků. Lepíme v několika vrstvách Herkulesem. Necháme pořádně zaschnout. Po zaschnutí jsme misky přilepili k sobě obyčejnou lepicí páskou a dostřihli do patřičného tvaru. Polepili tentokrát barevným krepovým papírem, připevnili na ruličku od igelitových sáčků, které zrovna v obchodě docházely. Dozdobili rostlinku lístky, zuby a dovnitř se vešlo 7 vajíček. Nevěřili byste, ale radost byla obrovská. A já už přemýšlím, čím potěším dcerku.
Úvodní foto: pixabay.com
Super nápad 😉
Taky tuhle druhou vlnu dávám s větším vypětím. Nejen únavou, ale i chutí dělat cokoliv. Do všeho se musím nutit a nic mě nebaví, ani práce. Možná je to i tím, že vidím, že i děti to dávají hůř než na jaře. Tenkrát to bylo něco noového, člověk to i vzal jako výzvu, ale teď je paradoxně to světlo na konci tunelu tak nějak víc rozmazané a v mlze. Doufejme, že bude líp. Nic jiného nám ani nezbývá.
Krása, dobře jste to vymysleli. Dětem se nedivím, ten okamžik překvapení je k nezaplacení.
Krásný nápad na dárek, a i celá výzdoba nádherná!
Holky děkuji za milá slova. Obávám se, že obdobně budeme muset vyřešit i vánoce….neboť nemám nápady ani náladu brouzdat po internetu.Když slyším něco o třetí vlně, dělá se mi knedlík v krku, slovo home nabralo nějaký podivně nakyslý výraz…..ale nic netrvá věčně….těším se a věřím, že máme na co.