Ačkoli už děti školou povinné nemáme, rozhodli jsme se s přítelem nějak zahájit prázdniny. Bylo to vlastně tak trochu neplánovaně. Měla jsem asi 13 let staré trekkingové kolo. Sice jsem ho moc nevyužívala na výlety, ale na cesty do práce a nákupy jsem ho používala denně. Kolo bylo funkční, skoro nic mu nebylo, jen už potřebovalo každý druhý rok udělat generálku a trochu seřídit. Minulý týden mi začalo něco skřípat ve středu mezi šlapátky, tak jsem si říkala, že bych ho měla zavézt opět do servisu a nechat si ho opravit. Mého přítele nenapadlo nic lepšího, než to, že jel do města a udělal tak trochu akci „Kulový blesk“. Bez mého vědomí mi koupil nové kolo. Opravdu krásné! Ale myslím si, že to bylo tak trochu zbytečné. Dojalo mě to, jakým způsobem mi to oznámil a jak mi kolo předal.
Jelikož jsem byla v práci, o ničem jsem nevěděla. Všechno to na mě tak nějak „ušili“ s mou dcerou. Když jsem přijela z práce, šla jsem si do úschovny pro kolo. Koukám, hledám a kolo nikde. Stálo tam jiné – nové, krásné, růžovo- černo- bílé, na nosiči byla položená cedulka: „Nedrdlej a šlapej k domovu! Tvůj miláček“. Zřejmě tušil, že budu nadávat, protože můj názor byl, že nové kolo jsem opravdu zatím nepotřebovala. Tak jsem tedy nasedla a uháněla k domovu. Šlapalo se jedna báseň! Přijedu domů, přítel už na mě čekal a byl zvědavý na moji reakci. Pochopitelně jsem nejdřív poděkovala a pak jsem spustila: Co to má znamenat, proč mi to kupoval, bylo to zbytečné, určitě drahé, atd…. No a pochopitelně mě zajímalo, kde skončilo mé stařičké kolo.
Nevěřila jsem svým očím! Vzal flexu, rozřízl ho napůl a hodil na hromadu se železem. Prý bych ho jinak používala určitě dál, a na to nové by se jen prášilo. Byla jsem v šoku, samozřejmě jsem mu to nevěřila. Tak jsem se šla podívat na zahradu a opravdu tam bylo. Trochu zklamaně jsem se vrátila zpátky a pak tam šla ještě jednou. Říkala jsem si: „To snad nemyslí vážně, to se mi snad jenom zdá!“. Řekl mi, že už to staré kolo nemám řešit, prostě chtěl, abych měla kolo nové, a staré harampádí tady nebudeme skladovat. Říkám: „Tak fajn. Když mám nové kolo, budeme jezdit na výlety. Je škoda mít tak krásné kolo jen na cesty do obchodu a na nádraží.“ Přítel mi řekl, že on s tím nemá problém a že stejně začala plavková sezóna, tak prý musí sundat to břicho, co nosí před sebou. Tak jsme ještě ten den jeli pro kolo i jemu. No, a aby tady ta kola jen tak nestála, rozhodli jsme se právě v ten den, první prázdninový, zahájit naši cyklosezónu. Vydali jsme se do sousední vesnice na návštěvu k bratrovi. První výlet na nových kolech se vydařil, takže jsme se rozhodli, že další den vyjedeme zase a trasy budeme prodlužovat. Tedy, uvidí se až ráno, jak se nám bude po těch asi 12 km chodit. Přece jen už nepatříme mezi třicátníky, takže nemůžeme hned vyrazit na nějaké dlouhé trasy.
Jsem moc ráda, že jsme se takhle neplánovaně rychle rozhodli, že začneme jezdit na kolech, protože to oba potřebujeme. Jak zhubnout, tak dělat něco pro své zdraví. A to jsem si před dvěma týdny pořídila i kolečkové brusle, ale to chce čas, protože zatím nemůžu říct, že bruslím, nýbrž jen tak vrávorám a nohy se mi rozjíždí okamžitě, jakmile najedu i na ten nejmenší kamínek. Takže na bruslích zatím opatrně. Ale na kole to můžeme klidně rozjet naplno.
Prázdniny jsou před námi, takže pokud nám to odhodlání vydrží a nezklame nás počasí, máme se na co těšit. A pokud se tu najde někdo, kdo má stejné odhodlání jako my, přeji krásné prázdniny a ať nám to šlape…..
Úvodní foto: pixabay.com