Letní čas

Autor

A je léto. Je nádherný, slunečný, prázdninový čas. Čas dálek, vůní a někdy dokonce i čas sladkého nicnedělání a vytoužených chvilek klidu, míru a pohody, kdy člověk doopravdy nemusí nic a na alespoň několik okamžiků si může vydechnout a ponořit do světa odpočinku, který je prozářen optimistickým světle žlutým a někdy až nadmíru horkým slunečním svitem. Nechci tím říct, že povinnosti, závazky, úkoly nebo co já vím co všechno, navždy zmizelo ze zemského povrchu, chci jen jemně naznačit, že člověk žije tady a teď a když nás příroda sama přímo vybízí k odpočinku a načerpání tolik potřebných sil, nebylo by moudré její dobře míněné rady neposlechnout či je dokonce ignorovat.

I když mám už velké děti, které nepotřebují, ba ani nevyžadují mojí stálou pozornost, a ani nejsou líné s tím či oním doma vypomoci, přesto všechno je čas strávený doma bez nich volnější a klidnější.  Nemusím vařit hromady jídla, na které je předtím samozřejmě nutné nakoupit a i pračka, která obyčejně pere sedmkrát do týdne, si může na chvíli vydechnout.

Spolu s pračkou vydechuji i já a místo toho, aby si čerstvě vyprané prádlo vychutnávalo sluneční paprsky a nasávalo svěží vůni venkovní vzduchu, vůni slunečních paprsků, stromů a okolní přírody vdechuji já a vůbec mi nevadí, že houpací síť, ve které si právě hovím společně s knížkou, se nachází na zahradě, která je jen několik kilometrů vzdálena od našeho hlavního města Prahy a nenalézá se kdesi v cizokrajných nebo exotických částech světa. I v české, zdánlivě všední krajině je tolik krásných míst. Některé jsou hojně navštěvovaná, ale existují i nádherná, neznámá dosud neobjevená zákoutí, lesy, skály.  Ano, i zde je krásně, a má oči zalétnou směrem vzhůru, k obloze, aby zjistily, jaký tvar má bílý mráček, který si dovolil na chvíli zakrýt zlatý sluneční kotouč. Tak to se nedivím, že mu to slunko dovolilo, aby ho na chvilku zaclonil, myslím si, když zjišťuji, že mráček má podobu načechraného polštáře, i sluníčko má na chvíli právo sklonit svojí hlavu na polštář a užít si mazlivý odpočinek. Ale všeho do času. Mráček odplouvá a děti za pár dní přijedou.

A když se jedno, druhé nebo třetí dítko objeví doma, bílý v koupelně stojící přístroj ihned plním prádlem, které napřed třídím podle barev. A zde jsem narazila na malý zádrhel, možná můžeme říci i drobný problém. Dát prádlo do pračky podle barev …, zní to jednoduše, ale je to skutečně tak banální, jak to na první pohled vypadá? Ne, nejsem barvoslepá, či jinak zrakově postižená, jak by se mohlo po předchozím prohlášení zdát, ale jaká barva se počítá? Patří původně bílé kraťasy, které s mým dítkem absolvovaly výtvarný tábor a nyní hýří všemi barvami do prádla bílého nebo barevného? Volím bílé, ale možná to nebyl ten pravý výběr, protože ani po zvolení pracího prostředku, se kterým by se mělo vše doprat do sněhově bílé barvy, není tomu tak.  Netruchlím, ale stejně bych občas chtěla žít v televizní reklamě. Tam je vše tak dokonalé a perfektní a každé  prádlo se i přes nejvyšší možné zašpinění vždy dokonale vypere.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na