Na stole leží rohlík, kukuřičné kuličky a černý čaj se smectou. Náš včerejší i dnešní úděl. Už několik nocí vybíhám jako zpráskaný pes na heslo: mamíí, kakat. Náš syn má zažívací potíže a já spoustu práce. Jak to bylo v Mrazíkovi: ani jíst mi nechutná, ani spát mi nechutná. Možná, kdybych dostala svůj příděl mlsoty (řez „opilý Franta“) a přestala by mne trápit alergie na cokoliv, byla bych o mnohem šťastnější. Radostné afirmace typu: „život není, co chceme, ale co máme“ nezabírají, stejně jako vidina světlých zítřků. Venku je pošmourno a já běhám s teploměrem, čajem a odměrkami sirupů…
„ Požehnaná ruka, jež chystá radost pro dítě, protože nikdo neví, kdy a kde to dítě oplatí ostatním.“ (Slepičí polévka pro matku a syna, str. 78)
Tohle jsem si zapsala před necelým měsícem do poznámek. V té době jsem ještě netušila, že 10 dní nebudeme spát a ještě několik týdnů nebudeme moci do dětského kolektivu. Jak to zvládnout a nezbláznit se? Jak zachránit domácího mazlíčka, který se v ten okamžik stane terčem neutuchající a hlavně nevítané aktivity?
Co dělat, když dítě onemocní a vy netušíte, jak dlouho bude uzdravení trvat? Jak je maminkám frustrovaným a unaveným? Vím, že nejsem sama, tohle řeší většina žen (možná ne supermatky, ale my obyčejné chybující ano). V takových chvílích nezbyde, než myslet na ty, které musí každý den cvičit „vojtovku“, na ty, které by chtěly měřit teplotu, ale nemají komu, na ty, které nemají pro svoje děti jídlo. Jak patetické, jak reálné!
„Není lepší investice pro kteroukoli společnost, než dávat mléko do miminek.“ (Winston Churchill)
Obvykle se za nejstarší řemeslo považuje prostituce. Já tvrdím, že to je mateřství. Podle různých studií je prokázané, že nedostatek spánku zvyšuje chybování. Na druhou stranu matkám prý houstne mozek a dokonce se po porodu zvětší! Je to jasné, maminky jsou tou nejzákladnější jednotkou světa. Každý den zachraňují svoje děti před nebezpečnými situacemi, mají nepravidelnou životosprávu a v práci je často odsuzují jako ty, co už mají nejlepší část své „kariéry za sebou“. Podle mne to tak není, mateřství je přípravkou na další růst, kurz sebeovládání a trpělivosti.
Abych zjistila, jak to vidí další „kolegyně“, oslovila jsem maminky na stránkách Modrý koník (http://www.modrykonik.cz/) a zeptala se jich, co je nejvíce na mateřství překvapilo, co nečekaly, v čem se ony samy změnily. Jejich odpovědi byly zajímavé, moudré. Děkuji všem, které mi odpověděly. Odpovědí byla spousta, ty nejzajímavější vám předkládám.
Pepibubu: “Zrovna včera jsem si tak říkala, kdyby si mě někdo pozval na pohovor před třemi lety a řekl mi: Mám pro tebe úkol. Zažiješ při něm radost, štěstí až na dřeň, hrdost, pýchu. Ale taky poznáš co je to opravdový strach, bezmoc, a několik předlouhých let se pořádně nevyspíš. Už nikdy v životě nebudeš na prvním místě, a každé tvé rozhodnutí bude přizpůsobeno tomuto úkolu. Jdeš do toho? zvažuj dobře, máš na odpověď jen jeden pokus a rozhodnutí nelze vrátit…. Kdybych zkrátka věděla, co všechno mateřství obnáší, zda bych do toho šla, ptala jsem se sama sebe. A došla k názoru, že je dobře, že některé věci se dopředu vědět nedají.”
Berenika39: “Rozhodně jsem získala nadhled. Neřeším nesmysly, trochu jsem přeházela hodnoty a ulevilo se mi. Pochopila jsem, díky miminku, že život není zas taková samozřejmost.”
Helcah: “Netušila jsem, že jsem schopná stíhat tolik věcí najednou. Hlavně jsem vůbec nevěděla, co to je mateřská láska, že je to tak silný a že to člověku mnohdy dodá odvahu zvládnout všechno. V létě jsem byla na operaci, u které nebylo jasné, zda se po ní ještě probudím a já jsem nemyslela na to, že za chvíli možná umřu, ale že prostě nemůžu umřít, protože nemůžu dopustit, aby Adélka přišla o svou maminku…”
Bertica.h: “že sa dokážem pre niekoho tak obetovat.že vydržím 2roky vstávat 5-6-7x za noc k jednej aj druhej dcére”
Lukza: “nikdy bych nevěřila že mužu být na někom tak zavislá a tak někoho strašně milovat”
Zlatouch: “chlapa opustíš hned, dítě nikdy”
Janicka006: “Když se malá narodila,tak jsem čekala nějaké absolutní pocity,ale nepřišlo nic…jen jsem v nemocnici na ní pořád koukala, ale nějak mi nedocházelo,že jsem máma…teď jí miluju tolik,že si víc nedokážu představit. Všechno je nové, takže pocity bezradnosti střídá objevování nového. Nečekala jsem ,že mateřství,hlavně na začátku je takový hormonální masakr.”
Bekulkamama: “já o sobě zjistila že jsem absolutně šťastná a hrdá, absolutně vysmátá a následovalo absolutně neschopná, absolutně nešťastná…”
Artuse: “Kdybych měla odpovědět na Tvoji otázku jedním slovem, tak bych odpověděla, že o mateřství jsem netušila, jak obrovská je to ZODPOVĚDNOST, zodpovědnost za zdraví dítě, za jeho výchovu, v rukou máme život člověka, je z velké části na nás jak jej utvoříme, aby byl v dětství i v dalším životě šťastným a „hezkým“ člověkem, to mi přijde nejtěžší, neudělat nějakou zásadní chybu, která by mohlo ovlivnit celý život dítěte v negativním slova smyslu…”
Paegaska: “Netušila jsem jakou mám v sobě sílu a co dokážu pro své dítě vše udělat
Netušila jsem jakou úžasnou bytost mohu vychovat.”
Ia.: “Netušila jsem, co znamená význam „Absolutní štěstí“. Netušila jsem, že 20 minut jen pro mě v koupelně po narození dítěte bude větší zážitek než svatební cesta ve Francii Netušila jsem, kolik lásky jsem schopna dát, nakolik jsem schopná obětovat, milovat, strachovat se, nespat…
Netušila jsem, o co všechno jsem přicházela, než jsem si dítě pořídila…jsem moc šťastná. A moc si přeju být šťastná i nadále. Stačí mi daleko méně věcí než před dítětem…”
Kammka: “zjistila jsem, jak velké mám rezervy…kdybych takhle kmitala před dítkem, měla bych byteček jako klícku, vystudovala bych určo večerně vysokou školu a naučila se nejmíň jeden světový jazyk a hře na kytaru…teď kmitám, v bytě binec, jeden blbý kurz byl nářez… a k tomu ten nekonečný strach a spousta lásky k tý vopici A SCHOPNOST MÁVNOUT RUKOU NAD MNOHÝMI STAROSTMI , které mi před tím připadaly tak strašné…”
Natalie77: “jeho hlásek je ten nejhezčí zvuk”
Kaleilah: “Pořád promýšlím vše dopředu, ať už jde o důležitý životní kroky nebo o naplánování dne, když mám někam jet nebo jít jen na úřady, pořád mi v hlavě běží, kdy co budou děti jíst, jak udělat, aby po obědě spali, jestli vzít jeden kočár nebo sourozeneckej….je toho tak hrozně moc”
Ivuu: „netušila že se nenajím, nezajdu v klidu na WC, takové ty normalní věci, které bezdětní považují za normalní věc…pro maminky na mateřské je to chvilka v ráji. Na druhou stranu všechno to kompenzuje ta obrovská, neuvěřitelná, nekončící láska, kterou mi děti projevují každý den. A za to, to opravdu stojí!”
A co vy? Souhlasíte s tím, že být maminkou je ten nejtěžší úkol? Myslíte, že jsou muži o řadu pocitů souvisejících s mateřstvím ochuzeni? Je i pro vás ta nejlepší odměna dětský úsměv?
Maminky jsou andělé na zemi, když vaše kamarádka právě řádí jako tajfun, vezměte její ruce do dlaní a usmějte se na ni. Pevně ji držte. Nic neříkejte. Být andělem je vyčerpávající práce bez nároku na vděk. Výsledek téhle dřiny stojí za to. Připomeňte jí to vaší tichou podporou.
Foto: pixabay.com