Ohlédnutí za Štědrým dnem

Autor

I když už je leden, nedá mi to, a ráda bych se s Vámi podělila o prosincové zážitky. Letošní, no vlastně už loňské vánoce se u nás povedly. Klid, pohoda, i při téměř jarním počasí se nám doma povedla vykouzlit příjemná vánoční atmosféra prosycená vůní jehličí a dětským zvonivým smíchem. Ani netradičně teplé počasí nás neodradilo od provozování zimních sportů, či zimního sportu – bruslení.

Celý prosinec jsme zdobili domácnost jehličím, vánočními ozdobami, ale i perníčky v podobě perníkové chaloupky. Vyráběli jsme svícínky, adventní věnec s vlastnoručně vyrobenými svíčkami, ale i jiné vánoční ozdoby. I když jsme si předvánoční čas příjemně užívali, děti již netrpělivě očekávaly Ježíška a především s tou nejmladší jsme denně počítaly dny do jeho příchodu. Přestože můj jedenáctiletý syn na předávání dárky Ježíškem nevěří, stále mu ještě píše dopisy a těší se na něj. Nějak jsem žila v přesvědčení, že podobně to má s příchodem Ježíška i mé prostřední dítko. Myslela jsem si, že již od loňska, no jo samozřejmě od předloňska, ví, že Ježíšek není, ale baví ji to hrát si na jeho existenci. Ale její chování mně přesvědčilo o opaku.

Po vánoční besídce, sotva jsem dcerku vyzvedla s družiny, mi povídá: „mami, já už vím jak je to s Ježíškem, jak stíhá rozdávat všem vánoční dárky v jeden okamžik.“ Trochu jsem se zarazila, a protože vyzvedávám obě mé holčičky najednou, hlavou mi v rychlosti proletěla spousta nápadů, jak zarazit Petřin monolog, aby ho mladší Lucka nezaslechla. Ale než jsem se stačila nadechnout, Petra pokračovala: „když musí rozdávat moc dárečků, tak požádá o pomoc andělíčky.“ „Aha, tak to tedy je.“ Vzmohla jsem se na chabou odpověď. „Víš mami, takhle to bylo v té pohádce, co nám ji pouštěli na besídce ve škole“ říká stále ta starší a mladší nadšeně přitakává, že s vyslovenou myšlenkou své starší sestry souhlasí. Cestou domů jsem ještě vyslechla spoustu krásných dětských nápadů o andílcích, i o předávání dárečků tak, aby je nikdo neviděl.

Štědrý den. Vše probíhá v příjemném poklidu. Pohádky, pouštění lodiček s oříšků, krájení jablíček. Smažíme řízky, převlékáme se do svátečního a manžel, jako každoročně, přivazuje vlasec na zvoneček, aby mohl pouhým zataháním za něj nepozorovaně zazvonit. Potom manžel společně s dětmi zapálili svíčky na svátečně vyzdobeném stole a já využívám této krátké chvilky k položení dárečků pod nazdobený stromeček. Poté již svorně zasedáme ke štědrovečerní večeři. Jen Péťa místo na stůl kouká chvíli pod něj. „Jé tady pod stolem je nějaký provázek“ oznamuje a chce jej zvednout, což ji současně s manželem zakazujeme a chvíli na to již jíme polévku. Petře provázek nedá pokoje a stále ho po očku pozoruje. I když se manžel snažil zatahat za vlasec v momentě, kdy ho dcerka nepozoruje, nepovedlo se mu to.

Zvoneček zvoní a Lucka hbitě vybíhá od jídla zjistit co se děje. Za chvíli radostně poskakuje a křičí: „Ježíšek, Ježíšek je tady.“ Všichni se tedy přesunujeme ke stromečku a devítiletá Petra prohlásí, „přišel Ježíšek, ale stejně zazvonil táta.“

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na