Podzimní čas

Autor

Na podzim miluji záplavu teplých barevných odstínů, od světle žluté přes její tmavější, téměř hnědé odstíny k výrazné oranžové až po ohnivě červenou. Podzim je období barevnosti a je to úplná pastva pro oči i pro duši. Při slunečním jasu je nádherné pozorovat opadající pestré lístky, které se volně, třeba v mírném vánku, snášejí k zemi. Líbí se mi procházky v čerstvě opadaném listí, které leží na zemi a ještě nepoznalo dotek deště. Když byly děti o malinko menší, tak se do spadlých suchých lístků schovávaly či jsme se s nimi koulovaly. Všechny z toho úplně nadšené. Možná, že letos tato zábava bude ještě bavit obě holčičky, syn už je bohužel na ni moc velký.

Na podzim se chce paní Příroda naposledy pro daný rok pochlubit všemi zázraky, které umí, ještě než se na dlouhý zimní čas uloží ke spánku. S dětmi proto rádi sbíráme přírodniny a zdobíme jimi dům či tvoříme různé výrobky, ve snaze uchovat si zářivou krásu podzimu co nejdéle. Děti nejraději sbírají různobarevné listí, které nejprve vylisují a po shromáždění ještě dostatečného počtu kaštánků i žaludů, větviček, hlohu či jeřabin ho využívají k tvoření. Já si každý podzim musím nasbírat šípky. I když některé z nich také padnou na dětské tvoření, či pro svou optimistickou červenou barvu, která dokáže rozjasnit i ponuré dny, je použiji na podzimní výzdobu, s většinou z nich mám jiný záměr – použití na výrobu čaje. Šípek je totiž, alespoň tak to uvádění chytré knížky o bylinkách, bohatý na vitamin C, který jednak zvyšuje imunitu organismu a zároveň pomáhá při nachlazení i při chřipkách.

Doma nejprve u zralých šípků o, které ještě nepoznaly ranní mrazíky, odstraním přebytečné, tak, že mi zbude pouze červený podlouhlý tvar šípku, který následně pokládám na tácy, a umisťuji na okenní parapety, kde nechávám asi na 14 dní usušit. Po usušení si je ukládám do dózičky a tím jsem připravena zasáhnout při chrchlání, pokašlávání, kašlání, pšíkání či při horečkách všech členů rodiny včetně mě, tím, že jim kdykoli mohu uvařit lahodný šípkový čaj. I když šípkový čaj má opravdu příjemnou chuť, která se ještě násobí po ochucení čaje medem, stejně občas musím děti když jsou nemocné, trochu přemlouvat, aby čaj vypily v dostatečném množství.

Šípky sbírám ráda, i přes trny kterých je na každém keři opravdu požehnaně. Možná je to tím, že již je to pomalu můj každopodzimní rituál. Pomatuji si, že jsme jeden rok s mamkou nasbíraly velký počet červených plodů a přemýšlely jsme, co s nimi. Má mamka po prostudování starší kuchařky našla recept na šípkovou přesnídávku. Společnými silami jsme se ho jaly ihned vyzkoušet. Přesnídávka se povedla, chuťově byla opravdu vynikající, jen pro velkou pracnost jsme ji již nikdy nezopakovaly. No považte: každý šípek bylo nutné nejen očistit, nýbrž i podélně rozkrojit a odstranit drobné pecičky, které se v plodu nacházejí. Takto opracované šípky se ještě povařily a rozmixovaly do odpovídající konzistence.

Protože originální recept byl hodně časově náročný, následně jsme vymyslely a vyzkoušely ještě jednoduší variantu. Šípky jsme nepůlily, tudíž jsme ani nevydlabávaly pecičky, nýbrž jsme je jen uvařily a propasírovaly. Práce sice ubylo, ale drobné pecičky, které jsou obsaženy v šípku, se neodstranily úplně všechny ani důkladným pasírováním přes bavlněnou tkaninu a tím pádem chuťový požitek nebyl úplně ideální. A protože tímto směrem cesta nevedla a další recept, šípkovou omáčku znám pouze podle názvu, a to ze známé, legendární scény českého filmu, tak já i nadále zůstávám pouze u šípkového čaje.

A co vy a šípky? Sbíráte je a využíváte v kuchyni či na dekoraci bytu?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na