Podzimní slasti i strasti

Autor

A máme tu listopad, čas urousaných paciček…asi tak by začalo vyprávění v knize pro děti Já, Baryk. Tu si teď s dětmi vychutnáváme už podruhé, protože ji zkrátka milují. Ale podzimní dny zase doslova miluji já. Nepůsobí na mne ani zdaleka tak depresivně, unaveně a mrzutě jako na většinu lidí, ba naopak. Mám pocit, že konečně si člověk má čas život vychutnat. Necítím se tak uhoněná jako v létě, kdy se snažíme honeeeem všechno stihnout, ať ještě můžeme využít teplého večera a vyrazit si ho užít. Najednou se po čtvrté hodině začne smrákat a my nic nemusíme. A tak si s klidem třeba v pátek vyrazím na kávičku s kamarádkami a muži nechám jako žena s charakterem obě děti, klíče od vozu i celý dům a odcházím s holým zadkem, ale jako vítěz na terapii, blahodárnou více než vám dá hodina u psychologa. Člověku se hned vlije nová krev do žil a má zase chuť lámat skály.

Hned se pak s vervou pouštím doma do podzimního zkrášlování, vysadím vřesy, nakoupím dýně. Páni, co mi na tom tak dlouho trvalo? Podzimní výzdobu doladíme chlupatými polštářky a dekou a pak už jen večer stačí zažehnout teplý plamínek v krbu, uvařit si s celou rodinou domácí pečený čaj a zahrát si třeba Prší o krabičku Toffifee. Jak já ty podzimní dny miluji.

Co k podzimu, ale neodmyslitelně také patří a jak mohou být oblíbené tak i obávané, jsou třeba třídní schůzky. Já na ně vždy chodila s patřičnou radostí a pýchou. Byl to takový balzám na duši poslouchat, jak je dcerka hodná a snaživá, bezproblémová a nekonfliktní. Nyní nás však čekaly schůzky dvoje, protože už i syn nastoupil do první třídy. Poprvé tak bude muset jít na třídní schůzky také tatínek. Bylo hned rozhodnuto, ty si teď můžeš jít poslechnout tu „Ódu na radost“ a já půjdu do 1.A. S nástupem do školy jsem očekávala, že přístup chlapečka bude odlišný od přístupu vzorné školačky, ale že můžeme svádět boj mne nenapadlo.

Syn už u motivačního programu, který paní učitelka zavedla se neprobojoval mezi úspěšné. Po dvou měsících někteří žáčci byli schopni nasbírat až 13 odměn, my jednu. Já nabyla dojmu, že se v první třídě prvního půl roku dávají jen motivační razítka, ale my už máme poznámku, že zlobí, že nemá úkol, v žákovské knížce dvě dvojky a jednu trojku. „Já bych to tak neprožíval, jestli se necítíš, klidně půjdu do první třídy já, a nebo si kopni čtvrtku, než sáhneš na kliku,“ dobíral si mě muž. Já ale byla rozhodnutá, že tohle si nechám vysvětlit osobně.

Třídní schůzky se uchýlily ke konci a paní učitelka poprosila rodiče třech holčiček a pak už jen jmenovala mého synka, abychom se zdrželi, že by s námi ráda ještě prohodila pár slov. Rodiče třech holčiček se týkalo doučování. Aha, tak je to jasné, když nejde o doučování, bude se nás týkat výchovný problém. A do toho vchází do dveří můj muž: “No jen pojď, přicházíš v tom nejlepším, pojď si poslechnout něco na synáčka“.  A konečně přišla řada na nás. „Víte syn je moc šikovný, snaživý,“ začala chlácholivě paní učitelka, „ale zároveň urážlivý, protože neumí prohrávat. Mohl si vysloužit mnohem více odměn, kdybych mu je nebyla nucena umazávat, protože si všechno kazí jen svou upovídaností. Je to neskutečně rušivý element, pořád všechny baví a pusu nezavře ani u svačinky.“ Mezitím co mě málem vypadly oči z důlku, muži cukal koutek a škodolibě poznamenal: „Opravdu netuším, po kom by to mohl mít?“ Já čekala všechno, že je líný, zlobí a bije děti, neadaptuje se, ale tohle jsem nečekala. Sám synátor věděl, kam jdu a plakal jak želva, že ho paní učitelka nemá ráda, že mně na něj všechno poví, a ať nic neříkám tatínkovi. Nasadil mi takového brouka do hlavy a on je jen ukecanej??? Já to nechápu.

Doma dostal takový proslov, že nám po prvním týdnu od schůzek donesl Hujer 4 odměnová razítka. Řeklo by se konec dobrý, všechno dobré, ale my jsme teprve na začátku. Ale kde je vůle, dostaví se i výsledek. A že se umíme zakousnout.

Krásné podzimní dny všem

Lenka

1
Komentujte jako host

1 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
1 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Já mám podzim ráda jen do doby, než shodí listí, pak už z něj nejuchám. Ale s třídními schůzkami to mám asi jako ty. Před nimi nervy, po nich pohoda 🙂