A je to zase tady! Jsem podrážděná a vzteklá jak stará fena a po všech hučím tak, že i stoletá sekačka je oproti mě stroj s tichým chodem. Břicho mám tak nafouklé, že se vážně začínám zaobírat myšlenkou, zda jsem v nějaké náměsíčné fázi někde neslupla dětem pouťový balónek. Vytočí mě i maličkost, kterou bych jindy přešla bez povšimnutí. Jo jo, všechno mě utvrzuje v tom, že se mi blíží menstruace.
Nejraději bych zalezla na celou dobu, kdy mým tělem cloumají rozbouřené hormony, někam do sprchy. Zavřela bych se před světem a mé hysterické záchvaty by s úspěchem tlumil zvuk tekoucí vody. Vůbec nechápu, jak můžou točit reklamy na hygienické potřeby se všemi těmi krásnými a usměvavými ženskými. To fakt některá v tomto období tak vypadá? A ještě mají chuť tančit v květech heřmánku? To se mě tedy nestavá.
Kdyby točili reklamu se mnou, asi by to vypadalo tak, že bych seděla na sbaleném kufru (Vždyť jsou přece na mě všichni tak zlí!). Vizáží bych připomínala pomalu rozpouštějící se voskovou figurínu. Celá taková podivně opuchlá, s mastnými vlasy a nedefinovatelnou pletí. V ruce bych držela čokoládu, nejlépe dvě a okolo mě by byl svěcenou křídou namalovaný kruh, aby všichni věděli, v jaké vzdálenosti se ode mne mají držet, aby to bylo ještě bezpečné.
Stále přemýšlím, k čemu nás těmito stavy příroda vybavila, ale nic moc kloudného mě nenepadá. Snad jen… Došla jsem k závěru, že je to kvůli chlapům. Vždyť si to vezměte. Celý reprodukční proces, si muž vlastně jen užívá. Žádná menstruace, žádné pálení žáhy, časté močení a nedostatek spánku v těhotenství i po něm a už vůbec ne porod, kdy marně přemýšlíte, proč jste do toho vůbec dobrovolně šla. Nic takového. Muž prostě jen přiskotačí a v zápalu vášně si plození náležitě vychutná. A tak jsme byli vybaveni zbraní, které se říká PMS (premenstruační syndrom), abychom jim v tomhle období ukázaly, že zase taková pohoda a legrace to není. Jenže proč se to obrací i proti nám?
Nedávno jsem ve frontě v obchodě vyslechla úryvek rozhovoru dvou za mnou stojících žen. Ta jedna povídá: „Tak jsem zase seřvala děti i manžela úplně bezdůvodně.“ „PéeMeSka?“, ptá se ta druhá. „No jasně! Už mě to štve.“, dostalo se jí odpovědi. Z toho jasně vyplývá, že nejen naše okolí, ale ani my nejsme tímhle rozpoložením nijak nadšené, takže trestem je to pro všechny, čímž mé předchozí závěry o smyslu PMS berou za své.
Co ale s tím? Nejdůležitější je to ve zdraví přežít. Pánové, mám na vás několik proseb. Ta první a největší je, snažte se pochopit, že za to nemůžeme a přistupujte k nám jako bychom měly jen chřipku, tedy ohleduplně a s vědomím, že to přejde. Snažte se nám v tomto období víceméně vyhýbat a moc nás nedráždit. Pamatujte, že není dobré s námi cokoliv řešit. I kdybyste měli totiž sebepádnější argumenty, naše momentální hysterie a agrese vás stejně převálcuje, proto neodporujte, vyřešíme to v době klidu. A konečně poslední prosba, zvlášť v této době se snažte alespoň částečně udržovat po sobě čistotu a pořádek. I zapomenutou ponožku nebo zvednuté prkýnko totiž při PMS bereme jako útok na naší osobu.
Stále doufám, že jednoho dne, až mne opustí mé pravidelné měsíční cykly, odezní i tyhle mé stavy a skleróza ke mě bude natolik milosrdná, že si na to v seniorském věku už ani nevzpomenu a snad si alespoň v důchodě užiju klid. Přeji i vám všem ostatním, milé dámy, aby bylo líp.