Je již několik týdnů, co jsme vyměnili zimní čas za letní, ale pravé období léta zažíná až 21. června a letos je to konkrétně v osmnáct hodin a třicet sedm minut. Letošní pozdní jaro je co se týče teplot naštěstí převážně příznivé a tak trávíme s dětmi hodně času venku a to nejen o víkendech při různých akcích, ale i v odpoledních hodinách všedních dnů, jak k tomu přímo vybízejí dlouhé dny kolem letního slunovratu.
I když je to situace příznivá, přece jenom skrývá malý problém a tím je dostat děti včas do postýlek. Obě mé starší děti naštěstí již rozpoznávají hodiny (to jen já občas po jejich sdělení času trochu tápu, protože i když je informace pravdivá může být oznámena trochu netradičně – například: „mámo je za pět minut za čtvrt hodiny pět hodin“ – tj. 16. 40, či „za tři minuty bude čtvrt na dvanáct“– tj. 11. 12 apod.), ale nejmladší dcerka je ještě neumí a když se nám povede propást večerníček, což je takový její orientační bod, tak se mi snaží vysvětlit, že přece odpoledne se spát nechodí.
V tomto čase jsou krásné nejen slunečné dny, ale i vlahé večery. Ráda poslouchám ševelící vítr, který si hraje ve větvích, pozoruji zapadající sluníčko s nádhernými červánky, naslouchám ptačí muzice, to jak si opeření tvorové štěbetají o tom, jak si dnes užili a kam se dnes uloží k zaslouženému odpočinku. Po té, co se ozývají pouze ptačí opozdilci, kteří stále hledají nejpohodlnější postýlky, nastává soumrak. Je krásné obdivovat tajemné a snad i trochu strašidelné zahalování se světa do černého hávu. Když mám štěstí, vidím i svatojánského broučka, který se svojí lucerničkou jemně osvětluje pozvolna usínající svět.
Soumrak je vlastně pohádkovým světem. Vůbec se nedivím lidské obrazotvornosti, která si snad právě díky malým světýlkům broučků vybájila pomstychtivé či mstivé bludičky, které lákají lidi do bažin. Prodlužující se stíny stromů, stromků, keřů, květin či kapradí pohybující se v malém něžném vánku se možná v lidské fantazii staly základem pro nadpřirozené bytosti a podle typu osoby, která si smyšlené postavy vybájila, dostaly dobré, zlé, poťouchlé, potměšilé, potutelné, zákeřné, lstivé, zlomyslné, či zákeřné vlastnosti. A jistě není náhodou, že u svátku svatého Jana, který připadá na 24. června, se vžilo označení svatojánská noc, která je v pohádkovém světě označována za magickou, kouzelnou, opojnou či čarodějnou a při které lze nalézt kouzelné zlaté kapradí.
Nastává noc a na nebi se objevují i první hvězdičky s měsícem. Převážně několik stovek tisíců vzdálený měsíc, obzvláště ten v úplňku, považuji za fascinující. Vědci stále bádají, jak měsíc skutečně vznikl, a existují na to různé verze. Při naší exkurzi na hvězdárně, bylo synovi odpovězeno, že vznikl odtržením od zemské kůry. Fascinující je i skutečnost, že i přes jeho velkou vzdálenost od Země ho „navštívilo “ již dvanáct lidí, přičemž stále zůstává nejznámější Neil Armstrong, který na něm přistál první a to roku 1969.
Ani hvězdy nejsou bez záhad. Jejich krásná uskupení si lidé odedávna pojmenovávali a za své životy jim vděčí mnoho mořeplavců.
Foto: pixabay.com