Na začátku byl nesmělý (vlastě spíš hodně smělý) návrh: pro letošní charitativní projekt ušijeme „jednadvacítkovou“ deku. Devět statečných řeklo ano. No, když pročítám diskuzi pod tímto nápadem, musím se smát. Některé odhodlané nikdy nenavštívily obchod s látkami, pro jiné je šití neprobádaná oblast, většina je jehlou nepolíbená. Ale jak už to bývá, když se chce, všechno jde a co vypadalo na záčátku neuvěřitelně, to se na konci zcela konkrétně zhmotnilo.
Spoléhalo se na mě. Díky všem za důvěru. Ovšem nevím jestli tušíte, jaká to pro mě byla zodpovědnost. Obrovská! A je mi jasné, že moje zrealizovaná představa nemusí být tou vaší. V tom případě máte smůlu.
Takže – my odvážné jsme se dohodly, že mi budete posílat čtverce 30×30 cm. Těšila jsem se, 8x překvapení ve schránce. Tolik dopisů jsem naposledy dostala někdy v sedmnácti. Se čtverci občas přibalen i malý dáreček pro zatím neznámého příjemce – určitě předám předávajícímu. Každý čtverec je samozřejmě úplně odlišný – barvou, vzorem, materiálem, ale i rozměrem.
1.úkol: seříznout čtverce na jednotnou velikost . A tady jsou – zleva nahoře Alenka, Trz, Berča, zleva dole Satinka, Sasanka, Niccolet a vyšitá beruška je od Mačky:
Nicolett, omlouvám se, ale kapsičku jsem nakonec nahradila aplikací srdíčka, pořád mi to tam nějak neštymovalo.
Na fotce ještě chybí čtverec od Jedličky a můj.
2.úkol: vymyslet a navrhnout konečnou podobu deky – jak barevně sladit jednotlivé čtverce, jak je uspořádat. Pastelky hrály dva večery prim. Z několika návrhů se postupně vylouply dva a nakonec jsem se rozhodla pro vzor tzv. dlaždic. Chtěla jsem, aby čtverce od vás na dece opticky vystouply, byly tím nejdůležitějším, neztratily se ve vzoru spojovací látky. Chápete mě, že?
3.úkol: nakoupit vhodně barevné látky, aby výsledek přibližně odpovídal návrhu:
4.úkol: měření, řezání, měření, řezání, …
5.úkol: sešívání, sešívání, sešívání, …
6.úkol: doplňování tekutin, otírání potu, sprcha – v podkroví kde šiju 22.7.2015 30°C (potily se mi i oči, fakt)
A už se to rýsuje:
Sešité jsou všechny čtverce, najdete tam i můj a Jedličky (ten uprostřed dole):
V této fázi jsem měla prodlevu, neboť jsem čekala na speciální zásilku, kterou jsem chtěla do deky zakomponovat.
Abych se nenudila, ušila jsem jako bonus ještě něco navíc. Je to taková ryze dětská záležitost, ale s R21 velmi úzce spjatá. Tak zkuste uhodnout, co to je. Pak vložím foto.
Speciální zásilka dorazila v den mého nástupu do práce, a tak jsem musela další šití odložit na neurčito. Byla to muka. Chodit kolem rozdělané práce není nic pro mě.
Naštěstí se příležitost sednout zase za šicí stroj našla brzy.
7.úkol: zakomponování speciálního prvku, přišití bordur na okraje deky.
8.úkol: vytvoření sendviče a strojové prošívání deky do čtverců – pro mě nejnáročnější úkol, to jsem se potila i při nižších teplotách. Přece jen to není úplně tenké a úplně malé dílo.
9.úkol: ruční prošívání jednotlivých čtverců – snažila jsem se prošít každý jinak a dalo mi to docela zabrat. Pokud to má vypadat slušně z líce i rubu, není to úplná sranda, občas podle hesla naše Bára, ve dne šije, v noci párá. Čtverce mají vaše jména. Vždycky jsem si mumlala: tak Berčo, co s tebou? Trz, tebe musím podložit, Mačko, ty seš jasný střed, tak takle ne Sasanko, tebe musím vypárat atd.
10.úkol: Olemování deky šikmým proužkem – já to provádím ručně cca 1 večer u televize a miluju to. Je totiž hotovo!!!
To je ten speciální prvek – nášivka s naším logem. Super, že?
Deka z rubové strany:
Kompletní a konečná podoba:
Rozměr deky cca 105×130 cm.
Něco detailů:
A moje značka, může-li tam být.
Tak co vy na to, spolušvadlenky? Snad obdarovaného, ale spíš asi obdarovanou, potěší.
A stejně, pořád nad tím přemýšlím, jak je to zvláštní, ale moc fajn, že se zcela náhodně „sejde“ pár bab a tohle vznikne. Jen to nemůžu nějak nikomu vysvětlit, lidi nechápou, tak už to nikomu nevysvětluju. A přitom je to tak snadné.
Děkuji všem za spolupráci a skvělý pocit soudržnosti.
Co bude dál se dozvíme od Trzky.
Mačka uhodla, že je to tučňák, samozřejmě Vašík. Fešák, co?
