Tak máme zase před sebou další září. Asi nebudu jediným rodičem, který za start svého roku nepovažuje 1. leden, ale právě začátek roku školního. Po prázdninové pohodě, kdy vás od práce rozptylují jen příjemné věci v podobě dovolené, výletů nebo koupání, nastává doba, kdy všechno tohle vystřídají domácí úkoly, třídní schůzky a přípravy vašeho dítka na zítřejší písemku.
Září je vůbec nejnáročnějším školním měsícem. Společně s obdržením rozvrhu, musíte začít plánovat rozvržení zbylého času, vybrat a skloubit kroužky s jejich školních činností a vyplnit spoustu dotazníků a přihlášek. Musíte hlídat děti, aby v mátožném stavu z ranního vstávání nezašláply psa. Musíte začít opět chystat svačiny a následně kontrolovat, zda je opravdu snědly, aby vám za pár dní nevyšly naproti z jejich školních batohů. Musíte v domácí lékárničce vyměnit krémy na opalování a hmyzí štípnutí za sirupy na kašel a kapky proti rýmě, protože při prvním nepříznivém počasí budou prskat na všechny strany. Musíte dokoupit školní pomůcky, o kterých jste předtím nevěděli buď proto, že vám je vaše dítko zapomnělo sdělit, učitelé se pro ně rozhodli až před začátkem školy nebo jste to v prázdninovém rozpoložení jednoduše zasklili.
A samozřejmě máte před sebou vůbec ten nejnáročnější úkol, přeprogramovat děti a s nimi i celou rodinu z prázdninového módu do toho školního. Je zajímavé, že naopak to na konci školního roku funguje vždy tak hladce, a žádnou vaši pomoc s nastavením na prázdniny nepotřebují. Ale září je jiné. Přicházíte na to, že relativně krátké dva měsíce stačí na to, aby z hlav vašich dětí vymizela spousta informací, které tam loni někdy pracně, jindy zcela lehce, dotlačily. Vždy si při tom vzpomenu na historku, kterou nám vyprávěl jeden z učitelů naší dcery. Měl ve třídě premianta, který neměl s pravopisem vůbec žádné potíže. Během léta mu od tohoto žáka přišel pohled, který byl plný pravopisných chyb. Na začátku roku se ho tedy zeptal, jak je možné, že takový češtinář napsal text s tolika chybami. Žák se na něj podíval s překvapeným výrazem a řekl: „Vždyť byly prázdniny.“ A takto to mají většinou i naše děti, takže je musíme opět přehodit a zabere to téměř celé září.
Jak už jsem psala, pokládám start školního roku za svůj Nový rok a ten si samozřejmě zasluhuje i nějaká předsevzetí. Přemýšlela jsem nad tím a pár jsem si jich nakonec i dala.
- Už mě nepřekvapí, že po týdnu nemají kružítko nebo nůžky. Jsou to přece moje děti a znám je, takže jsem nachystaná.
- Už mě nepřekvapí, že zase loví v paměti, kolik je osm krát osm, i když všichni paří Minecraft, kde s násobilkou pracovat musí. Ale co, opakování matka moudrosti, takže si pro velký úspěch můžou tu násobilku znovu nacpat do hlav.
- Už se nebudu pozastavovat nad tím, kolik je v osnovách hodin o větné skladbě. Vždyť kolikrát jsem si při psaní nebo čtení řekla, že je některá věta přívlastková?! Nikdy. No nevadí, v osnovách to tolik hodin je.
- Stejně tak mě už nepřekvapí, že na umělecké škole probírají tak dlouho integrály. Vždyť to v budoucnu použijí, až budou jejich děti na střední a budou se to s nimi učit, protože státní maturity jsou tím nejdůležitějším, co českému školství chybělo.
- Budu klidná, kdykoliv vysloví větu „To jsme nebrali.“ Moc dobře totiž vím, že brali, a tak je můžu ignorovat.
- Stejně tak budu klidná u věty „Učitelka nám neřekla, že budeme mít písemku.“ Je totiž nemožné, aby učitelky a učitelé byli neustále tak roztržití nebo sklerotičtí, že by jim to zapomínali říkat tak často.
- A nerozhází mě ani věta „Ve škole se to učíme jinak.“ Ne, milá dítka, vyjmenovaná slova, obsah čtverce nebo shoda podmětu s přísudkem nepodléhají době, a tak je jejich výsledný efekt vždy stejný, ať už jde o i/y nebo počet centimetrů čtverečných.
Určitě během roku najdu i další věci, v nichž se můžu zlepšovat, a tak možná má předsevzetí ještě rozšířím. A i kdyby ne, tak tahle pro plnění bohatě stačí. Snad je dodržím.
Přeji všem rodičům školou povinných dítek, ať přežijí září bez úhony. Však říjen už bude o poznání klidnější.
Foto: pixabay.com