Vítej, lásko!

Autor

Nevím, jestli je to tím sluníčkem nebo zda se pomyslný knoflík vzpomínek a fantazie spouští četbou knížek, sportem, toulkami lesem a setkáváním s lidmi (tipuji, že tak nějak vším dohromady), ale téma pro dnešní článek mi bylo víc, než jasné. Protože pokud se rozhodnu psát fejeton, pokaždé píši o tom, co momentálně prožívám nebo mi pluje myslí.

A dnes je to láska. Láska všude kolem nás, láska ve vzpomínkách a láska, která se možná za čas ještě vyklube a rozvětví. Nejsem právě milovnicí romantických filmů nebo červené knihovny. Přesto si ráda vyslechnu o lásce nějaký příběh a když se mi láska prodere i do dobrodružného společenského románu, tak ji spolu s hrdiny prožívám, jako by byla moje.

Nedávno mi o své lásce vyprávěla jedna pacientka u nás na rehabilitaci. Vlastně ani nevím, jak jsme k takovým vzpomínkám došly. My ženy rády vzpomínáme a v mysli nám utkví důležité situace. Zamilované jiskření a první slova seznamovací. Tahle sympatická starší paní se  krásně vrátila časem zpět, prý o celých čtyřicet let. Rázem jsem se spolu s ní ocitla v prostředí tehdejších zábav, tzv. čajů. Jak jsem tam v roli neviditelného ducha s milou paní omládla, nemohla jsem přehlédnout sličného  mladíka. Zmíněný mladík, dnes rovněž starší pán, k nám také tu a tam zavítá s bolavými zády nebo opotřebovanou kyčlí. Jenže tehdy byli tihle dva půvabní mladí lidé, kteří se nesměle oslovili (samozřejmě si vykali) a doprovázeli se domů. Jak to všechno začalo? Všímám si lehkého ruměnce v pacientčině tváři : „ Slečno, kam jdete?“ Tahle věta byla pro budoucí společný pár osudná. „A dodnes se mě při každém výročí seznámení takhle zeptá…“

Je to zvláštní. Jejich tváře jsou protkané vráskami a vlasy stříbrné barvy. Trochu se hrbí a určitě oba  dost přibrali. Přesto mi nečiní nejmenší problém představit si je mladé s tmavými vlasy, s vypnutou pletí, rovné jako topoly a paní štíhlou jako laňku. Možná proto, že jí při vzpomínkách jiskří oči. A protože se usmívá, velmi mladě. Snad i tím mě tenhle příběh víc dojímá. Příběh lásky těch dvou stále žije,  je, neustále se prohlubuje zase do jiných fází. Kolikrát si asi podali pomocnou ruku, kolikrát se vzájemně podrželi? Kolikrát se políbili?…

Když už mě tak krásně „naťukla“ tahle milá paní, její vzpomínky a její „nikdy jsem nelitovala“, beru psa, foťák, vyrážím směr les. Kochám se nádhernou přírodou, prohřívám se do morku kosti na sluníčku a sním, vytahuji v mysli události dávno minulé. Při vzpomínce na moje první setkání s osudovým mužem – manželem se nejde neusmát.

Bude to patnáct let, co do nemocničního pokoje úrazové chirurgie vtrhla nějaká příšerná fúrie. Že byl pokoj plný mužů, hned prý se strhla smršť poznámek a komentářů. „Tu bych doma nechtěl“ Prohlásil tehdy kdosi velmi přesvědčeně. Jenže pak mu sestřička umyla vlasy na lůžku, podávala léky, převlékala prostěradla a hlavně si moc ráda povídala. Vzpomínám si, že i my jsme si dlouho vykali. Téměř celou dobu jeho pobytu v nemocnici. Do té doby mi dezinfekce nikdy tak krásně nevoněla. A od té doby jsem se do nemocnice už nikdy na nikoho tak netěšila.

Bylo vtipné, když prvně vstal z lůžka, to už jsme spolu „chodili“, přesto mi připadal neuvěřitelně vysoký. A mně se smál, že jsem hrozně malá! Také vaše vzpomínky provázejí písničky a určité melodie? Mám to tak nejen s láskou, ale i s mnoha nezaláskovanými událostmi, melodie mi doplňují výlety, návštěvy, akce i časy klidu a relaxace. Samozřejmě mám spojenou s manželem „naši“ písničku. Skoro mi nedošlo, že jsem z lesa venku a pořád si potichu broukám. Představuji si nás s prošedivělými vlasy, vrásčiné a nahrbené. Až nám děti vyletí z hnízda…

Vtom postřehnu projít mladý pár. „Ahoj teto!“  Zdraví mě holčinka ze sousedstství zamilovaně zavěšená v neznámém mladíkovi. Dochází mi, že si ještě nedávno hrála s mými syny a že je sotva o rok starší, než mé prvorozené dítě! Možná se jí ten kluk zeptal, kam jde a třeba na něj na první pohled také působila jako fúrie… Jako stará paní z rehabilitace, jako před lety já… A co když se právě odvíjí počáteční nitka životního příběhu?

Jak vzpomínáte vy na svou lásku? Čím voněla a v jaké melodii jste ji prožili? Vybavíte si vaše první setkání?

Foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na