Už je to třetí rok, co k nám do vsi začali létat čápi. Prvním rokem přilétli dva, usadili se na sousedovic komíně a klapali zobáky tak, že se to muselo rozléhat až do okolních vísek. Ale asi se jim u sousedů nelíbilo, takže zamávali křídly, zakroužili nám nad zahradou a byli fuč. Myslela jsem, že to byla jen odpočinková zastávka a odlétli pryč, někam, kde to znají. Ale ukázalo se, že tady zůstali a zahnízdili poblíž. Potkávali jsme je potom celé léto na procházkách v polích i u rybníka, až do podzimu, kdy vyrazili na svou obvyklou pouť na jih.
Loni přilétli zase, už jich bylo pět a letos je jich dokonce osm! Jsem moc ráda, že se u nás zabydleli. Líbí se mi sledovat jejich elegantní přelety nad našimi hlavami a trochu jim závidím tu lehkost a volnost. A když pak vidím, jak se slétají na vrcholy dubů ve vedlejší zahradě, najednou mi to dojde. To, že sem přilétají je vlastně už tradice, naše tradice.
Když jsem byla mladší, vadilo mi, když někdo lpěl na dodržování jakýchkoli tradic. Připadalo mi to trapné a nechápala jsem, proč lidé tolik lpí na nějakých pošetilých rituálech. Čím jsem starší, tím víc miluji vše, co je nějak provoněno tradicí. A nemusí to být spjaté vždy jen s nějakými svátky.
Za svůj život jsem si vytvořila spoustu drobných tradic a rituálů, ať už sama nebo v rámci své rodiny. Tyhle drobnosti mi dodávají jistotu, jakýsi pocit, že svět je ještě v pořádku. Přitom to jsou často jen maličkosti, které dělám pravidelně a beru je jako přirozenou součást svého života. Třeba že tradičně den před narozeninami našich dětí peču dorty. Je to má malá tradice a mám ji ráda. Tradicí může být i vaše ranní káva nebo to, že každý den pozorujete západ slunce. Tradicí může být, že se každý den cestou z práce zastavíte ve svém oblíbeném pekařství nebo to, že chodíte pozdě na schůzky. Je tolik činností, které se můžou stát tradicí.
Většinou naše domácí tradice vznikly tak, že jsme něco udělali a zalíbilo se nám to a rozhodli jsme se to zopakovat a pak znovu a znovu a najednou se to tak nějak ujalo a zautomatizovalo a stalo se to součástí našich život. Takhle jistě vznikly všechny tradice, i ty větší a známější. Lidem zřejmě dávají pocit sounáležitosti, pocit jistoty. Mají se na co spolehnout. Možná se to nezaujatému pozorovateli může zdát podivné a moc daný rituál nechápe, ale to vůbec nevadí. Hlavně, že dává smysl těm, kterým daná tradice patří.
Foto: pixabay.com