Svatební den

Autor

Po skoro ročních přípravách přišel takzvaný „den D“. Novomanželé si objednali na tento den slunečné počasí, teplota k poledni sahala přes třicítku. A já jsem litovala muže – svatebčany, kterým svatební zvyk přiřkl oblek včetně saka. V tom máme, my svatebčanky, velkou výhodu! Pojďte si s námi znovu prožít svatební den!

CESTA

Vstávali jsme před osmou hodinou ráno, v tu dobu už se nevěsta chystala zkrášlit u kosmetičky. Vzhledem k tomu, že nás čekala asi hodinová cesta a bylo teplíčko, vyrazili jsme dříve. V plánu jsme měli také umýt auto. Nicméně všechny myčky aut po cestě (i mimo ni) byly nějak proti, takže jsme tak trochu dělali ostudu už vzezřením našeho auta. Od dalšího předsvatebního pokusu o umytí auta nás odradila sama nevěsta. Asi nám má fakt ráda „tak jako tak“.

POSLEDNÍ PŘÍPRAVY

Během naší cesty byla nevěsta učesána. My jsme dorazili k domu jejích rodičů ve chvíli, kdy si již oblékala nádherné svatební šaty. Seznámila jsem se se členy rodiny, které jsem neznala a také s mým „kolegou“ – svědkem a zároveň bratrem ženicha. Celá naše rodina se převlékla, děti se nabaštily a už se řadila auta k přejezdu k obřadní síni. Již od rána vše dokumentoval pan kameraman, na nahrávku jsem moc zvědavá.

OBŘAD

Auta zastavila na náměstí u obřadní síně a svatebčané se začali kupit. Můj zbytek rodiny poodjel pryč s autem, někam do stínu. Nicméně díky tomu přišlo moje velké opocení, jelikož až nyní mi došlo, že odjeli „kamsi do stínu“ i s mým občanským průkazem. Nevěsta byla na rozdíl ode mne klidná, což mě trochu srovnalo. Když se snoubenci a svědkové přesouvali do kanceláře kvůli „papírování“, vyběhla jsem ven a naštěstí jsem tam našla celý zbytek své rodiny, včetně mé tašky, která obsahovala i občanský průkaz. Uff. Svatební obřad mohl v klidu proběhnout. A stalo se.

FOTOGRAFOVÁNÍ

Po obřadu, během kterého se z našich přátel stali manželé, došlo na venkovní společné focení. Pozadí se mi moc líbilo. Nevěstě přišla popřát i rozmanitá banda klientů – „sociálních případů“ – s medovinou v ruce. Chtěli po své sociální pracovnici (nevěstě) pomoci i ve svatební den. Bylo hodně vedro, takže ač jsme synkovi vestičku navlíkli jen na těch pár minut, nebyl z toho vůbec nadšen.

HOSTINA

Čerství manželé absolvovali ještě několik focení na různých místech, všichni jsme se přesunuli na místo hostiny a následného veselí. K obědu byla velice vydařená klasika – šunková rolka s křenovou pěnou, hovězí polévka s játrovými knedlíčky a svíčková. My si svatební hostinu zpestřili, Filípek drcnul do skleničky a zlil trochu ubrus a úplně moje šaty. Ale takzvaně durch. No, drželi jsme dekorum a dělali „jakoženic“. Snad to moc hostů nepostřehlo. Malinká se do toho za našimi zády pokakala, takže jsem to zkombinovala a během „polévkového času“ jsem malou přebalila, sebe převlékla a ještě malou nakrmila. A pak jsme se snad dost nenápadně (ač v jiném oblečení…) vrátily zase zpět mezi hodující. Po obědě došlo na krájení dortu(ů).

SRDEČNÍ ZÁLEŽITOSTI

Hlavní dort měl na sobě živé květy (!) a byl stejně vynikající jako další dva menší dorty – růžové ve tvaru srdce. Celkově bylo vše krásně (s)laděno dorůžova.  Mimochodem na fotce nad tímto textem je zcela vpravo i moje nádherná květina. Brzy po dortu dorazila kapela a první tanec patřil – jak jinak – novomanželům.

ZÁBAVA

Poté se k tanci již přidali i ostatní, ale mezi nejzdatnější tanečníky musím zařadit našeho Filipa. Našel si k sobě i tanečnici Sofinku. Vždycky si jen odběhl pro sousto nebo napít se a už zase mazal trsat. My jsme tanec vynechali (já držela kočár, manžel foťák), ale synek to zdatně zvládl za nás všechny.

POZORNÍ HOSTITELÉ

Novomanželé korzovali a věnovali se všem svatebčanům. Což nebylo vzhledem k jejich počtu zcela snadné. Přesto to zvládali s úsměvem a klidem. Nešidili ani malé svatebčany, takže došlo mimojiné i na to, že se Filípkovi splnilo přání, „aby mu křupky podala princezna“. To se moc často nestává. Bylo mu splněno, a to i přesto, že trošku pomuchlal a potrhal dekoraci, jak na ní seděl.

Zdrželi jsme se až do sedmé hodiny večerní, což nám umožnila jak hodná, i během hudby spící Růženka, tak tančící Filípek. Na konci pak Růženka byla vzhůru a okouzlovala svatebčany svým úsměvem. Nejvíc nadšená z ní byla nevěsty babička, která ji i Filípka zná podrobně z vyprávění. Moc příjemně jsme si to užili a já si vážím toho, že si mě nevěsta vybrala k tomu, abych „za ní stála“. Udělala jsem to ráda, přeju jim do společného života jen to nejlepší!

VTÍPEK NA ZÁVĚR

Při vyprávění u prarodičů: „A jaké šaty měl ženich?“ Ptala se zvědavě na typ a barevné ladění ženichova obleku babička. Fífa se zasmál a překvapeně si ji prohlédl: „Strejda neměl šaty, ty měla jenom nevěsta!“

Za oba novomanžele děkuje nevěsta za všechna krásná blahopřání a posílá pozdrav ze svatební cesty…

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na