Máj je lásky čas, a proto vám přinášíme další díl seriálu o svatebních tradicích. Tentokrát se podíváme do některých států Asie. Ačkoliv nejsou od našeho kontinentu příliš vzdálené, jejich svatební zvyky a tradice se od těch evropských velmi liší.
Arménie
Arménské svatby mají mnoho tradic. Jednou z nich je obřad červené a zelené stuhy, které se ženichovi a nevěstě přehazují přes ruce. O tomto obřadu se říká, že je to stará arménská tradice, která byla předávána a udržována hlavně Armény ve specifických oblastech Íránu, jako je Isfahán. V dávných dobách se na nevěstu a ženicha během svatebního obřadu posazovala koruna. Ta byla vyrobena z bílých, zelených a červených nití a tyto barvy znamenaly mír, život a oběť. Z této tradice vychází červená a zelená stuha. Zelená tedy znamená život a červená znamená oběť.
Bangladéš
V této zemi trvají svatební rituály několik dní. Jedním z předsvatebních rituálů, který se koná ráno ve svatební den, je dodhi mangal. Za svítání jsou nevěsta a ženich vdanými ženami odděleně přivedeni k rybníku, kde předávají bohyni Ganga pozvání na svatbu. Donese se jim také džbán vody, aby se mohli vykoupat.
V Bangladéši ještě stále fungují dohazovači, není tedy výjimkou, že si ženich s nevěstou své budoucí partnery vybírají z tzv. svatebních životopisů a fotografií.
Čína
Nevěstiny šaty na čínské svatbě jsou červené. Červená barva odpovídá ohnivému živlu a symbolizuje radost a štěstí. Během svatebního dne se koná tzv. čajový obřad. Při něm se formálně představí obě rodiny a popíjí se čínský čaj Tsao Chün. Po dopití dostávají nevěsta a ženich červenou obálku, která je plná peněz a někdy i šperků.
Filipíny
I na Filipínách je kladen velký důraz na spojení dvou rodin, než jen na spojení ženicha a nevěsty. Přesně 13 mincí v sáčku přinese k oltáři jeden z ženichovy družby. Mince jsou pak požehnány pro ženicha, aby je daroval své nevěstě, když slibuje blaho pro ni i pro svou budoucí rodinu. Mince jsou znakem jejich budoucích dětí a před kostelem nevěsta a ženich slibují svou péči a lásku.
Gruzie
I v Gruzii funguje dohazování ženicha a nevěsty. Gruzínské svatby jsou známé obrovským počtem pozvaných hostů, kteří mohou překročit i dvě stě osob na rodinu. Očekává se, že všichni pozvaní hosté se zúčastní a pozvání neodmítnou, to by totiž bylo považováno za mimořádně urážlivé, a mohlo by vést i k ukončení přátelství. Očekává se, že družičky a mládenci se zdrží vzájemného romantického vztahu. To by mohlo mít za následek nepřátelství všech zúčastněných.
Jednou z gruzínských tradic je to, že než vstoupí nevěsta do domu, ženich vyleze na střechu, odkud vysvobodí bílého ptáka. Nejčastěji holubici z klece.
Indie
Ženich na cestě k oltáři sundá boty, rodina nevěsty je rychle ukradne a skryje. Rodina ženicha se musí za každou cenu snažit boty zachránit. Začíná rodinná bitva! Pokud rodina nevěsty s botami unikne, musí ženich zaplatit výkupné, aby je dostal zpět.
Indonésie
Jedním z indonéských zvyků je tzv. sawer. Tento obřad by se měl konat před chrličem nebo jinou tekoucí vodou. Voda tekoucí z chrliče ukazuje nepřetržitý tok neocenitelné rodičovské lásky ke svým dětem. Nevěsta a ženich při tomto obřadu sedí pod deštníkem před vchodem do domu. Jsou tam dva zpěváci, muž a žena, kteří zpívají jménem rodičů a pomocí písní radí páru, aby se k sobě dobře chovali a žili v harmonii. Tento zpěv slouží také jako modlitba k Všemohoucímu, aby pár požehnal.
Poté jsou páry „osprchovány“. Nejprve kurkumou a rýží, kdy rýže je známkou prosperity a žlutá barva kurkumy symbolizuje věčnou lásku. Poté přijdou mince, které dvojici připomínají, že mají sdílet své bohatství s méně šťastnými. Nakonec na ně prší sladkosti, které značí sladkost a vůni po celou dobu jejich manželství.
Izrael
Izraelské svatby jsou velmi uvolněné a veselé a většina z nich se koná ve večerních hodinách, aby se jich lidé mohli zúčastnit po práci. Další věcí, kterou je třeba poznamenat, je to, že izraelské svatby se zřídka budou konat v pátek, protože prakticky žádný rabín by nesouhlasil s tím, že by o Šabatu uspořádal svatbu.
V souladu s židovskými tradicemi se svatební obřad koná pod baldachýnem zvaným chuppah, který symbolizuje domov, který bude nový pár budovat společně. Než může nevěsta vstoupit, zakryje si tvář svým závojem. Je to důležitý rituál, který signalizuje, že je nyní manželkou. Nevěsta a ženich pak stojí ve středu chuppah spolu se svědky a jejich rodiči. Ženich poté zatočí svou nevěstu sedmkrát dokola, aby vybudoval zdi svého nového společného světa. Sedmkrát proto, že i svět byl postaven za 7 dní. Nevěsta se ženichem pak popijí víno. Ženich dává své nevěstě jednoduchý, obvykle zlatý prsten, aby symbolizoval jednoduchou krásu jejich manželství a společného života. Poté se čte manželská smlouva známá jako ketubah. Je čtena v původním aramejském jazyce a je podepsána dvěma svědky. Pak se přednáší sedm požehnání a nakonec se na podlahu před ženichem položí sklenice. Ten ji rozbije ji nohou, což signalizuje konec obřadu.
Japonsko
Japonské svatby se často konají v šintoistických chrámech, které v sobě nesou charakteristické rysy japonské architektury. Patří mezi ně kamení psi, vodní pavilony a vysoké červené brány, které označují rozdělení mezi duchovními a tělesnými světy. Pokud se svatba koná v těchto chrámech, jsou přítomni jen rodinní příslušníci a velmi blízcí přátelé.
Během svatby se pořádá obřad san san kudo. Při tomto svatebním rituálu nevěsta a ženich upíjí po třech doušcích saké ze tří naskládaných šálků.
Existuje mnoho různých představ o symbolice tří pohárů. Někteří věří, že to představuje nebe, zemi a lidstvo, jiní zase, že jde o lásku, moudrost a štěstí, které časem rostou v manželství. Další zdroj říká, že tři šálky představují tři lidské chyby nenávist, vášeň a nevědomost. Devět je navíc v japonštině šťastné číslo. Fráze san-san-kudo se doslovně překládá jako „tři, tři, devětkrát“.
Jižní Korea
Západní svatby se hodně zaměřují na mladý pár, ale tradiční korejské svatby jsou opravdu spojením dvou rodin. Proto nejsou neobvyklé seznamy hostů, které zahrnují stovky lidí, které rodiče ženicha a nevěsty znají.
Korejské svatební obřady jsou do značné míry inspirovány konfucianismem, čínskou filozofií, kterou mnozí přijali v Jižní Koreji. Standardní korejský svatební obřad je vcelku krátký a zahrnuje úředníka a mistra ceremonií. Tito dva provedou pár přes stručné svatební sliby. Novomanželé pak budou společně pít víno z tykve vypěstované matkou nevěsty. Vinařský obřad symbolizuje božsky uspořádaný milostný zápas.
Kambodža
Kambodžské svatby jsou plné písní. Skládají se ze tří částí a pro každou z těchto částí jsou přesně určené písně, které se mladému páru zpívají. První část je příchod ženicha do nevěstina domu, kde se představují rodiny a páry si zde také navléknou prsteny. Zde se zpívají písně o rodinách a úctě k předkům. Následuje rituál stříhání vlasů, kdy jsou zpívány písně o kráse nevěsty. V posledním rituálu se obmotávají zápěstí ženicha a nevěsty a zpívají se písně plné požehnání novému vztahu a přání štěstí do společného života.
Laos
Tradiční svatba v Laosu se obvykle koná v rodině nevěsty. V minulosti byly laoské svatby vždy v dopoledních hodinách, které byly považovány za vhodnou a nejlepší dobu pro radostnou oslavu. Jednou z tradic je samotný vstup ženicha do domu nevěsty. Ženichovi bude dovoleno jít dovnitř až poté, co popije s nevěstou a zaplatí, aby otevřeli dveře. Předtím jsou mu kladeny obvyklé otázky, jako například: „Odkud jste přišli? Proč jste sem přišli? Co jste s sebou přinesli? “… Probíhá tak rozsáhlé vyjednávání a pití, což je další zábavná část svatby. Ženich přitom na otázky neodpovídá, protože to za něho dělají starší příbuzní, kteří jsou součástí jeho průvodu. Všechno, co musí ženich udělat, je propít si cestu a dát nějaké symbolické peníze do dveří jako vstupní poplatek. Když zaplatí a nevěstina družina je spokojena, dovolí mu projít.
Nicméně, to ještě neskončilo. Než bude moci vstoupit do domu, musí mít nohy umyté mladší sestrou nevěsty, příbuznou nebo jinou ženou, kterou si nevěsta vybere. Tato žena však musí být mladší než nevěsta. Ženich musí dát peněžní dar i této osobě a pak může vstoupit do domu.
Mongolsko
Při svatebním obřadu rodina a přátelé zpívají, tančí a hodují. Tento radostný obřad pokračuje další dva dny a je možná nejdůležitější událostí v životě mladého páru a stejně důležitou událostí je také pro rodiče i celou vesnici.
Osoba, která vede obřad, obdrží modrý hedvábný šátek zvaný hadag. Ten symbolizuje pohodu a mír a je umístěn nad stříbrným pohárem, který symbolizuje čest, respekt a čistotu. Ten, kdo ceremoniál vede, přednáší tradiční báseň o přátelství, oddanosti, radosti a pokračujících tradicích a přeje páru štěstí a prosperitu. Obřad končí projevem, který se pokloní matce nevěsty za to, že vykonala dobrou práci při výchově své dcery a také za to, že požehnala jejímu manželství a umožnila své dceři opustit domov.
Nepál
Tradiční hindské svatby se konají pouze ve zvláštním období roku – od poloviny ledna do poloviny března, od poloviny dubna do poloviny června a od poloviny listopadu do poloviny prosince. Hinduistické sňatky jsou považovány za svátost. Slavnostní obřad musí být proveden na zemi pod baldachýnem známým jako „Mandap“ s ohněm uprostřed. Nepálská nevěsta je oblečená do svatební červené barvy a má na sobě hodně šperků. Hudba je během svatby nezbytná, protože se věří, že hraní tradiční hudby posiluje manželský svazek a také je příjemná Bohu.
Pákistán
Pákistánské svatby jsou hodně veselé, plné jídla, hudby a tance a také mají spoustu tradic. Mě zaujala jedna z těch předsvatebních. Jde o obřad Mayun. Je to tradice zkrášlování, při které se na kůži nevěsty aplikuje olej a žlutá pasta. Pasta je vyrobena z prášku kurkumy, santalového dřeva a jiných bylin a aromatických olejů. Tuto pastu nanáší na nevěstu obvykle matka a sestra ženicha. Mayun je také záminka pro setkání se spoustou hudby, tance a jídla. Další součástí této tradice je také zaplétání vlasů nevěsty nebo zdobení rukou. Tato tradice má především odlehčit předsvatební nervozitu nevěsty.
Rusko
Když přijde ruský ženich vyzvednout doma svou nevěstu, družičky se s ním sejdou se seznamem výzev, kterými musí projít, než může projít dveřmi. Jsou to různé výzvy od zpívání písní, recitování básní až po zaplacení výkupného. Ženich často coby výkupné nabídne nízkou částku, za což dostane alternativní nevěstu, kterou je obvykle mužský přítel oblečený v šatech a závoji. Zbaví se ho teprve tehdy, až zaplatí více peněz, pak dostane svou pravou nevěstu.
Saúdská Arábie
Ghumra je tradiční party s hennou pro nevěstu a všechny ženy její rodiny spolu s jejími přítelkyněmi. Tato událost se často odehrává v noci před svatbou a ženské příbuzné nevěsty a její přítelkyně se k ní připojí na večírku plném jídla, hudby v podání ženských hudebnic a tancem. Nevěstě a jejím hostům zdobí dlaně a nohy umělkyně s hennou. Zdobení hennou je tradiční svatební zvyk v mnoha asijských zemích.
Ženich má také párty, v níž je ženichův obličej oholený blízkým mužským přítelem nebo členem rodiny. Jeho mužští příbuzní a přátelé tančí na tradiční hudbu, než navštíví nevěstu. Nevěsta se obléká při této příležitosti do tradičně vyšívaného oděvu, zatímco ženich nosí tradiční thobe, což je jednoduché bílé roucho až ke kotníkům.
Srí Lanka
Na Srí Lance jsou svatby víc než jen společenské akce. Slavnostní rituály a tradice hrají v obřadech významnou roli. Během obřadu jsou nevěstě a ženichovi svázány malíčky k sobě zlatou posvátnou nití (pirith pool), která symbolizuje jednotu páru. Poté jsou jejich prsty polité posvátnou vodou (pirith pan). Jde o posvátný rituál na jakékoli buddhistické svatbě, protože voda a země jsou v buddhismu dva posvátné prvky.
Thajsko
Thajské svatby jsou ovlivněny buddhismem. Jedna z thajských svatebních tradic je určená ženichovi, aby ukázal, jak ctí předky nevěsty. Může dát peníze chrámu nebo propustit zajaté zvíře, například vypustit ptáka z klece nebo pustit do vody rybu či želvu. Mniši přijdou a požehnají manželství a domu. Rodina pak mnichy nakrmí.
Tradiční thajské svatební šaty si může nevěsta vybrat ze šesti různých stylů. Jde o tradiční oděv jednoduchého střihu, avšak bohatě zdobený výšivkami apod.
Turecko
Moderní turecké svatby jsou velmi podobné těm západním, avšak v některých oblastech se ještě stále dodržují tradiční turecké svatby, které mají přesně daná pravidla a zvyky. Jedním z nich je procesí nevěsty po vesnici doprovázené bubny, kterým svatební průvod přichází do ženichova domu. Nevěsta a průvod se ve dveřích setkávají s ženichovou matkou, která vítá nevěstu darem. Potom ženich vezme nevěstu za paži a vede ji dovnitř do domu. Po chvilce je ženich až do pozdních nočních hodin zajat svými přáteli. Zatímco je pryč, je oholen, vykoupán, oblečen a odvezen do mešity na pozdní noční modlitbu. Teprve poté se vrací domů. Svatební obřad se koná po ženichově návratu v místní mešitě.
Vietnam
Pro tradiční vietnamskou svatbu je čajový obřad zásadní. Nevěsta a ženich podává před celou rodinou a přáteli svým rodičům čaj. Každý z rodičů jim poté dá radu o manželství a rodině. Poté následuje obřad svíček symbolizující spojení nevěsty, ženicha a jejich rodin. Dárkové krabičky plné šperků, které přinesla rodina ženicha, budou otevřeny matkou nevěsty. Matka pak šperky předá nevěstě, aby jí přinesly štěstí.