Jen pro vaši představu, jsme právě 20 dní na cestě…
Do Sydney jsme dorazili právě včas, abychom si vychutnali ranní zácpu (rozuměj v silničním provozu :o)))), ale sotva jsme došnekovali na okruh, dálnici, nebo co to bylo, provoz se rozjel a my dorazili do botanické zahrady ještě před zástupy japonských turistů a mohli si v klidu vychutnat pohled „přes vodu“ na budovu Opery a Harbour Bridge. Je to tááááááák profláknutej pohled :o))) (Víte, že nýty použité při stavbě mostu Harbour Bridge byly vyrobeny ve Vítkovicích? )
Chvíli jsme se procházeli po parku, sbírali odvahu do dalšího silničního provozu a pak jsme vyrazili do centra do akvária. Po menších peripetiích s parkováním (předplatné na dvě hodiny nám přišlo málo, nechtěli jsme být limitovaní časem, po chvíli jsme naštěstí objevili celodenní parkovačku a nechali naši Marušku tam) jsme vcházeli do světa vody a klidu.. Vždycky jsem si představovala, že ptakopyskové jsou větší než ti pindíci, co na nás zvědavě koukali z akvária. Krokodýly tu měli jak stodoly, poprvé jsem se dozvěděla, že pohlaví krokodýla ovlivňuje teplota v hnízdě, kde jsou vajíčka. Velká nádrž s „korálovým útesem“ byla super uklidňující kino… Nabuzení na potápění pokračovali jsme v prohlídce, až nás cesta zavedla na mořské dno… Opravdu do moře tady byl vybudovaný tunel, kde se návštěvníkům nad hlavou proháněli asi 4 rejnoci velcí jak slunečníky na zahrádce každé české hospůdky a mě poserce poněkud zamrzl úsměv, když se najednou objevili žraloci, asi tři tak čtyřmetroví kousci (určitě měli víc a těch zubů, nejméně plnou hubu)… koukali těma malýma očima tak nějak divně :o((…
Po akvárku už nám ze dne zbyl akorát tak nad chodníky, dobrá máša :o)))), svezli jsme se, prohlídli city a vyrazili někam na baštu. Ocitli jsme se na Kings Cross – ve vyhlášené čtvrti plné barů, hospůdek a lehčích podniků (to bylo vyloženě něco pro nás :o))))), ale našli jsme neomezený přístup na net, tak jsme se po delší době ozvali zase do Čech, že žijem. Po obligátním mekáči jsme se ještě vrátili (už po tmě) na místo, odkud jsme ráno okukovali Operu a most.
Kochali jsme se kochali, až do té doby, než jsme něco potřebovali do auta a zjistili jsme, že nemáme klíče… Nejdřív jsme prohledali všechny kapsy, pak zem a jak slídící psi jsme v hledání došli až k autu… No samozřejmě byly v zapalování…co teď? Prolétlo pár sprostých slov a pak přítel po vzoru otřelých lupičů vylezl na auto a prolezl okýnkem ve střeše. Nebyli jsme na parkovišti sami… Zíralo na nás pár párů očí, jedni se divili, kdo je tak blbej, že vykrádá auto pod lampou na nejfrekventovanějším parkovišti v Sydney, někdo se potutelně usmíval, že je někdo tak blbej a zabouchne si klíče v autě :o))…Každopádně někdo byl tak „ohleduplný“ a zavolal policii. …..Bez problému!!!! Na rozdíl od svých českých kolegů rychle pochopili :o))
Druhý den byl ve znamení courání… Zajeli jsme okouknout Olympijský stadion, všude jezdily stavební stroje, kvílely pily a sbíječky – práce byly v plném proudu, ale chybělo spousta věcí – měli na to ještě čas, 15 měsíců do zahájení (letní olympoška byla v Sydney v roce 2000)… Odtud jsme to měli kousek na letiště Sydney, tak jsme chtěli okouknout nějaký pořádný Jumba, ale byli jsme docela zklamaný, čekali jsme obr letiště s ruchem jak v mraveništi, ale velikostně odpovídalo letiště Sydney letišti Praha (v té době)… Byl to nějakej utahanej den, asi se promítla únava z Blue Mt., nic moc extra nás nebavilo… tak jsme dojeli na pláž Bondi, že si odpočinem a budem čučet do vln…pozorovali jsme mraky surfařů a divili se, že se jim chtělo do vody, nebylo nic moc parno…
Pláž Bondi
Procházeli jsme se po pláži, přemýšleli, co dál, čekali jsme totiž, až se z práce vrátí známý, se kterým jsme byli domluveni, že nám na jednu noc poskytne azyl… Potkali jsme krámek s CD a objevili novou Metallicu (jupíahej, sice jsme v autě měli jen starý škrundavý přehrávač na kazety, ale to nevadilo!!) a v dalším krámku jsem si koupila plavky. Byly hezky žluté, svítivé a na cedulce bylo napsáno, nevhodné pro chlorovanou (bazénovou) a slanou vodu a nevystavovat přímému slunci… asi byly do vany :o)))))))))
Abychom si pořádně odpočinuli a načerpali síly na další cestu, kecali jsme se známým asi do tří hodin do rána :o))))))))). V osm nás vyhodil z peřin, že musí do práce, tak jsme mu trochu potočili vodoměrem a užili si horké sprchy do zásoby. Nejen se známým, rozloučili jsme se i se Sydney. Když jsme ujeli asi 80 km, ani kafe nepomohlo a my museli zaparkovat a dát si 6x dvacet :o))))
Jeli jsme po pobřeží dál k severu. Konečně jsme se dostali do teplých krajin… mikiny už změnily své poslání, začali jsme je používat jako polštáře, kalhoty jsme vyměnili za kraťasy a šatičky. Bylo to znát i na okolní krajině… silnice lemovaly banánové plantáže, kilometry cukrové třtiny, místo jabloní v zahrádkách avokáda a ibiškové keře tady rostly jako u nás šípkové růže…
Byron Bay
Zastávka v Byron Bay – na nejvýchodnějším cípu pevninské Austrálie se nesla v očekávání, zda uvidíme ty velryby.. zase neee :o((, i když už by byl jejich čas cesty z Antarktických vod… ale příroda se nám chtěla aspoň trochu zavděčit a poslala nám do cesty hejno delfínů, které jsme pozorovali od majáku skoro hodinu.
Z pohody přírody jsme se vydali na asi nejhorší zážitek celé cesty – do malého města Nimbin. Hrůza a děs – jedním slovem katastrofa. Neoficiální marihuanové hlavní město (v jehož katastru byly legálně dovoleny lehké drogy)… v osm ráno potkáte ženskou, jak vede děti do školy (asi 7 letý s cígem v hubě) a za hodinu už se válí na lavičce sjetá pod vobraz. Ze zvědavosti jsme šli zkouknout místní muzeum, ale byla to jen směs harampádí.. Vypadli jsme odtamtud docela fofrem :o((( Bylo to hodně smutné, že je z lidských vraků udělaná turistická atrakce :o(( Nebyla to šťastná volba, o to víc jsme se těšili dál, krom Brisbane už žádný velký města a jen samá příroda!!!
Úvodní foto: pixabay.com