Austrálie XI.

Autor

Mařenka má bebí :o(

Tentokrát slíbené dodržím :o))

Mařenka nám začala nějak divně prskat a prdět, jedna rána z výfuku byla děsivá a na to konto Máňa začala stávkovat… Před odjezdem do Austrálie si doma přítel vyfešákoval staršího brouka a střeva měly obě plechovky stejné, takže se zanořil někam do útrob motoru a kontroloval, prohledával a zjišťoval… zjistil, že místo 4 válců jedeme na dva (teď opisuju doslova z našeho palubního deníku, neb absolutně nemám tucha, o čem je řeč) a vzhledem k naší technické výbavě s tím nic nemůže dělat. Doprděli jsme k nějakýmu kiosku a začali shánět vercajk. Jenže všichni ostatní na tom nebyli o nic lépe, australští chlapci zřejmě nejsou kutilové, nebo jim to za to nestojí a pokud mají problém s autem – šup s ním do servisu.

Nezbylo nic jiného, než využít krizovou linku pojištění, které jsme měli uzavřený a bez kterého se tady nesmí jezdit. Zavolali jsme na uvedené číslo, namluvili vzkaz na záznamník a za půl hoďky volali zpět, za další hoďku dorazil týpek, očíhl stav oleje, nechal si vysvětlit, co se děje, ujistil nás, že by to mohl být velký problém (hodnej, vůbec jsme si pak nemuseli dělat starosti), ale že teď s tím už nic neudělá, že už je večer, že přijede zítra ráno a odjel… Bylo asi 5 odpoledne…Nálada na bodu mrazu… Jsme v půli výletu nebo už na konci??? Courali jsme po pláži, snažili se zabavit fotbalem s kokosovým ořechem, zkoušeli jsme zahnat chmury, ale nedařilo se… Zalezli jsme do auta a mlčky šli spát… Tentokrát nebyla ani nálada poslouchat Cimrmanův Záskok, který nás jindy uspával tak 2x do týdne :o(((

Ráno v osm dorazila odtahovka a odvezla nás na dílnu… Pořádně si prohlídněte fotky a to jsem zapomněla říct, že se nacházíme v oblasti, které je prohlášeno za světové dědictví :o(((, navíc všude na parkovištích a podél turistických cest cedule jak kráva, nedělejte tady bordel, tohle chráníme pro příští generace…a uprostřed deštnýho pralesa takováhle hrůza… rezavé vraky, louže oleje… masakr…

Naši nemocnou Marušku šoupli chlapi do dílny a týpek se v ní začal šťourat. Byl to takový divný patron, nemluvil, netvářil se nijak optimisticky a naše deprese se prohlubovala, v hlavě nám rejdily myšlenky na cenu, na to jak se odtamtud dostaneme, kdyby se oprava nevyplatila…

V dílně měli puštěný rádio… Kukačka zakukala 9 hodin a týpkovi všechno vypadlo z ruky a odešel, sednul si do takový skleněný kukaně, dal si kafe a cigáro… Koukali jsme na něj jak z jara a on jen utrousil – teď mám kouřovou :o))) Kdyby za námi byla frotna, že by to vypadalo, že bude celej den lítat jak hadr na holi, tak by to člověk pobral snáz, ale nikde nikdo, jen my….

Když si dostatečně odpočinul :o))), vylovil z Mařenky nějaký dlouhý šroub, který vlastně nebyl dlouhý, protože byl zlomený vejpůl, řekl, že máme kliku, vymontoval stejnej z vedle stojícího brouka, namontoval nám ho do Marušky, chtěl po nás padesát babek a my vyjeli zpět on the road… šok střídal šok, naštěstí to všechno dobře dopadlo a Marunka už jen později mlaskla pixlu oleje, krom tý díry ve střeše to byl jedinej černej puntík na její cti za celých skoro 18 000 námi najetých km.

Úvodní foto: pixabay.com

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *