Autem po Evropě VIII.

Autor

Je duben. Někteří jsou možná ještě od března zalezlí za kamny, jak praví lidová pranostika. Jiní obdivují rašící a kvetoucí jarní přírodu a užívají si opojný, svěží jarní vzduch, pro další je třeba dubnový čas synonymem pro aprílové žertíky. Možná, že je již čas pro plánování letošní dovolené a proto nemusí být vůbec špatné, když si připomeneme, alespoň zlehka, i tu loňsku.

Osmý den
Grand canyon du Verdon

Jedeme nádhernou silnicí lemovanou skálami. Ráda bych tuto cestu vyfotila, leč zastavovat je zde dost nebezpečné. Projíždíme tunelem vybudovaným ve skále, který se za chvíli znovu přeměňuje v úzkou asfaltovou silnici, kterou jako my projíždí spousta evropských turistů, mezi nimiž vidíme i české espézetky. O kousek dál se silnice po straně rozšiřuje na malé parkoviště, které je již dosti plné. Zastavujeme a obdivujeme se kaňonu de Verdon, který je jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě a je pojmenován po řece, jenž jím protéká a zároveň ho vyhloubila. Je horký letní červencový den a ve velké hloubce pod námi vidíme malou, nádherně, modrozeleně zbarvenou říčku Verdon. Sucho jí ubírá na síle, ale naštěstí ne na kráse a opticky jí zmenšuje i velká hloubka kaňonu. V první chvíli se mi přijde dost neuvěřitelné, že tento relativně malý vodní tok vyhloubil takto velký a impozantní přírodní útvar, ale to je dáno možná tím, že můj první úsudek nevzal v potaz miliony let, během kterých si řeka vytvářela svoji klikatou cestu zařezáváním se do vápencového pohoří. Chvíli obdivujeme velkolepou přírodní scenérii z této vyhlídky, pak popojíždíme autem a prohlížíme si krásu stvořenou přírodou i z jiných úhlů.

Silnice pokračuje mostem Pont de ľ Artuby, poblíž kterého je opět místo na zaparkování. Procházíme se po mostě. „Ale tady se to vůbec nehoupe“, hlásí naše šestileté dítko. Hláška má spojitost s jejím novým zážitkem na visutém mostě ve Švýcarsku, který jsme procházeli před třemi dny „Ne, ale zato je tu moc pěkný výhled,“ odpovídám a jsem ráda, že je možný průhled do údolí mezi betonovými sloupky v zábradlí a výhled je i pro děti bezpečný.

Protože je horký den, nehledáme možnost pěšího sestoupení do kaňonu, které, jak víme z našeho vlastního průvodce možný je, ale prý je trochu obtížný. Stejně netušíme, zda bychom složitou cestu procházející tunely zvládly i s našimi ratolesti, zejména pak s holčičkami a tak se spokojujeme i nadále pouze s krásnými vyhlídkami u malých parkovacích míst při klikaté asfaltové cestě.

Dojíždíme k jezer Lac St. Croix, kde využíváme vodní aktivity spojené s nádhernou vyhlídkou na okolní krajinu. A děti jsou navýsost spokojené. Nafoukla jsem jim totiž vodní matračku a všichni tři na ní blbnou. Chvíli plavou na ní, chvíli ji podplavávají, ale hlavně mezi sebou úžasně komunikují. Za chvíli je proud odnáší po kraji mělké vody do vzdálenějšího místa a já je následuji. Pěkné počasí spojené s příjemnou teplotou vody, spokojené děti, které si dokážou vzájemně pomoci a vyhovět a to vše při pohledu na skvostné okolní panorama, toto označuji já za nejlepší zážitek dovolené. Jediná věc, která trochu kazí tento den je to, že si manžel začal stěžovat na bolest v krku.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na