Baško Polje aneb naše dovolená

Autor

Celkem intenzivně si začínám uvědomovat, jak moc se naši synové osamostatňují a raketovou rychlostí dospívají. Pro dva puberťáky už nejsou letní zážitky s rodiči vrcholem blaha. Naopak, čím dál tím víc je naše akce zdržují od jejich aktivit, stanování s přáteli, sportů, chatování na facebooku… Protože cítím, že jedna kapitola (dětství) končí a druhá nastupuje (dospívání), mám potřebu ty své ratolesti pořádně potahat po hradech a zámcích, prohnat v sedle kola, nutit k sběru borůvek, k výletům do zoo, koupání v rybnících. V neposlední řadě jsem zatoužila jet v kompletní sestavě alespoň ještě jednou k moři.

Na základě výše vysvětlených úvah bylo cílem letošní dovolenko-prázdninové výpravy vytyčeno Chorvatsko. Přesněji řečeno chorvatská Dalmácie. Konkrétně osada a letovisko u Jaderského moře Baško Polje. Koho zajímá, kudy jsme prošli, jak jsme se měli i neměli, čeho se nám dostával nadbytek, co nám scházelo i čeho jsme měli tak akorát, nechť pospíší v čtení, autobus se právě rozjíždí!

Cesta autobusem

Delší, než šestihodinová cesta autobusem, pro mě představuje utrpení. I tentokrát jsem trpěla z mnoha důvodů. Vadilo mi nepohodlí, postrádala jsem soukromí, žaludek mi zvedaly pachy a vůně smíchané z potu, všelijakých jídel cestujících, z parfémů atd. V průběhu cesty se mi moji kluci svěřili, že to mají stejně. Náladu nám nezvedl ani film, jenž nám jeden z řidičů při jízdě pustil, obtíže nezmírnily ani zastávky po čtyřech hodinách, které jsme využili krátkým protažením ztuhlého těla a procházkou okolo busu. Ovšem nejhůř na tom byl manžel. Ten ještě na rozdíl od nás bojoval s infekcí a proti zvýšené teplotě a bolesti v krku polykal prášky. Cesta do cíle trvala 13 hodin.

První den

Po celou dobu cesty jsme neprojížděli krásnějším místem, než byl právě jmenovaný cíl. Radovala jsem se, když jsem cítila, že brzdíme a budeme vystupovat. Právě tady!

Baško Polje

Turisty vyhledávané letovisko se nachází severozápadně od Makarské riviéry, 2km jihovýchodně od městečka Baška Voda. Hotely a kempy se tu začaly stavět až v druhé polovině 20. století. Na jedné straně oblázková pláž, stačí pootočit hlavou, z druhé strany se nad vámi tyčí impozantní vápencové pohoří Biokovo (nejvyšší vrchol Sveti Jure 1764m). Z pláže se zahledíte na Jadran a spatříte tři chorvatské ostrovy Brač, Hvar a Korčulu. Všude čisto. Vzduch voní mořem.

My jsme se ubytovali v klimatizovaném bungalovu asi pět minut chůze od moře. Jsme si jistí, že se nám tu bude líbit.

Po čas pobytu

V průběhu pobytu se manželův zdravotní stav zlepšoval. Vrátil se mu optimismus a přibyla mu energie. Kluci se okamžitě vrhli do plavání a potápění. Kromě několika ježků, drobných rybiček a ještě drobnějších mušliček, žádnou mořskou příšeru přes potápěčské brýle nezahlédli. Moře bylo zpočátku klidné, až neuvěřitelně. Později se rozvlnilo. To se pak skákalo ve vlnách a na nafukovacím lehátku. Boty do vody se staly součástí naší povinné plážové výbavy. Na jídlo a večerní procházky jsme chodili podél pobřeží do 2km vzdáleného městečka Baška Voda.

Baška Voda

Jedná se o městečko a přístav 2km od Baško Polje, 5km od Brely. Městečko leží pod Jadranskou magistrálou. Rozkvět zaznamenalo v průběhu 20. století, kdy se tu začaly stavět hotely a turistický ruch zde sílil. Kromě překrásné oblázkové pláže s pozvolným vstupem do moře se Baška Voda pyšní kostelem sv. Vavřince a kostelem sv. Mikuláše (patron Bašky Vody). Na nábřeží stojí socha sv. Mikuláše. Navštívit tu lze archeologické muzeum nebo makologické muzeum (muzeum mušlí).

Mě nezajímalo jen pozlátko a atrakce pro turisty, ale především městečko jako takové. Bavilo mě brouzdat úzkými uličkami mezi kamennými domy a prohlížet si domy starousedlíků. Mnohdy jsem se sem vydávala i sama bez kluků, v době, kdy relaxovali po obědě v bungalovu nebo když řádili v moři. Chodila jsem pomalu (ono to jinak ani v 45°C vedrech nejde), zastavovala jsem, cvakala jsem spoušť foťáku, čichala ke květinám nebo se jen tak dívala. K mému překvapení mě zde oslovil majitel apartmánu a (hned poznal, že jsem Češka) nabízel mi ubytování.

Lidé zde žijí vstřícní a milí. Prodavači nevnucují své zboží, po pláži občas projde prodavač s vaflemi, opalovacími oleji nebo s ubrusy. Češtinu však slyšíte všude. S humorem jsem se mnohdy ptala, kdo zůstal u nás, když jsou všichni Češi v Chorvatsku. Čeština vůkol kapánek ubírala naši dovolené exotičnost. (Bez potíží se domluvíte i s Chorvatem).

Promjana

Promjanu jsem si našla při jedné ze svých sólo výprav z Baško Polje (Promjana se nachází 2km jihovýchodně od Baško Polje). Jedná se o obec menší, než je Baška Voda. Promjana nepostrádá přístav, krásné oblázkové pláže, množsví apartmánů a restaurací.

Promjanu pro mě bude navždy symbolizovat „pochoutka“ v podobě plodů moře, jenž jsem zatoužila okusit v jedné z restaurací. „Lignje na žaru“ (rozuměj vykuchané grilované okořeněné olihně, bez chapadýlek. Chapadýlka mi v chaotickém chumlu ležela na talíři nad vyrovnanými buclatými olihními tělíčky). Kdo tuto typicky chorvatskou specialitu ochutnal, pěje na ni ty nejmelodičtější ódy. Až na mě…

Makarská

Makarská je nejznámější letovisko Dalmácie. Má zajímavou a pestrou historii, dokonce byla nějaký čas i pirátskou základnou, také ji dobyli Turci, pod jejichž nadvládu více, než sto let spadala. Makarská se honosí barokním kostelem sv. Filipa Neri. Ve františkánském klášteře se nalézá jedna z nejbohatších sbírek mušlí světa. Celé léto zde probíhá festival Makarské léto (divadlo a koncerty pod širým nebem).

My se na Makarskou vypravili lodí při zapadajícím slunci. Tenhle výlet měl šťávu a z celé dovolenky vyčnívá jako nej zážitek. Na lodi jsem s úžasem zjistila, že přitažlivý Chorvat, kterého bezostyšně sleduji den co v bílém kloboučku vedle nás na pláži, dvojník herce Davida Suchařípy, je ve skutečnosti Čech (dvojník herce Davida Suchařípy). Makarská nás oslovila vynikající zmrzlinou, skvělým folkovým koncertem pod širým nebem, romantickým přístavem, nekonečně dlouhým tržištěm, kde na každém kroku voněla levandule. Makarské domky jsou úchvatné, úzké uličky dechberoucí a v souvislostí s mým předchozím naladěním Davidem Suchařípou jsem se cítila jako v překrásném filmu. Na lodi se cestou domů podával džus i vínko a moji hoši se vesele a hurónsky rozezpívali. Před půlnocí jsme to do postelí nestihli.

Ke konci pobytu nás už trochu omrzelo slunění a koupání, takže jsme se vydávali podél pláže severovýchodně i jihozápadně, pinkali jsme pinec, dočítali rozečtenou literaturu a čím dál tím víc vzpomínali na domov. Na výšlap do pohoří Biokovo nám chyběla patřičná obuv a o nový úraz jsme si koledovat nechtěli. V kempu jsme se spřátelili s partou drzých veverek, dost často nám zatarasila cestu slunící se ještěrka, ale pokaždé ji slunění a pózování omrzelo ve chvíli, kdy jsem vytasila foťák.

Nakonec

Nakonec jsme se shodli na tom, že na pobytový zájezd u moře nám bohatě stačí deset dnů. Dalmácie nás dostala kontrasty sucho (vysoké pohoří) versus voda (Jadran). Vinice, pěstování oliv, ovoce, zeleniny, chov ryb jsou pro tuto zemi typické. Balíme zavazadla i pár suvenýrů – hrst oblázků, náhrdelník z mušlí, pár hadříků. Provlékám si tričkem šňůrky od sluchátek a ladím nějakou českou muziku. Jede se domů!

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na