Egypt – dovolená snů

Rozhodli jsme si splnit jeden velký sen – navštívit Egypt.

Egypt, to není jen moře, resort, nebo pyramidy. Egypt to je země plná historie, památek a především jiná kultura. A protože jsme chtěli vidět a zažít od každého trochu, padla naše volba na „cestu po Nilu“

Poté, co nás vyplivlo letadlo v Hurghadě a autobus dovezl do resortu Makadi Bay, otevřel nám svoji náruč hotel Prima Life.

Recepční přátelští, nebylo třeba dávat žádné spropitné pro rychlejší a lepší ubytování. Vše proběhlo v pohodě a během chvilky jsme měli jak náramky, studené pití a heslo k wifi, tak i kufry na pokoji.

Hotel je přímo u moře, pláž čistá, udržovaná, barmani ve skvělé náladě. Bazén u hotelu čistý.

Strava výborná a v dostatečném množství. Obsluha jídelny s úsměvem od ucha k uchu.

Druhý den brzy ráno nás čekal odjezd autobusem do Luxoru. Cesta úmorná, ale průvodce, který dostal naši výpravu na starost po celou dobu cestování busem, se o nás staral velice dobře. Prvním nezapomenutelným zážitkem byla pauza na odpočívadle. Žebrající děti, hýkající oslíci a šok z místních toalet. To nás probralo všechny.

Po příjezdu do Luxoru se nás ujal náš průvodce celou plavbou – Said. Úžasný Egypťan, vystudovaný egyptolog, žijící právě v Luxoru. Člověk znající památky víc než kdo jiný. A díky němu dostala naše cesta úplně jiný rozměr.

Po ubytování a obědě na „naší“ lodi nás čekalo odpoledne na východním břehu Nilu. Chrámy v Luxoru a Karnaku. Se zatajeným dechem jsme všichni poslouchali vyprávění z dávných časů, a oči mohli nechat na všem, co ruce starých Egypťanů pro nás zanechali. A protože průvodce je místní človíček, domluvil nám všem projížďku Luxorem. Ne, ne! Žádné taxi, žádný autobus, ale bryčky. Každou bryčku táhnul jeden koník a ovládal jí místní kočí. Jak jsme se dozvěděli, náš koník se jmenoval Helga a kočí tvrdil, že bryčka je Ferrááríí. Věřte, že bylo na co se dívat. Zapomeňte na brožurky a letáčky od cestovních kanceláří. To co uvidíte – to je pravý egyptský život. Školy, hotely, tržiště, ordinace (že jde o zubařskou, poznáte podle toho, že z okna, která tam vlastně není, je pověšený veliký plastový zub). Kočí rád zastaví a za nemalý peníz vám přinese čerstvé banány, pití atd. Poté naše kroky zamířily do dílny papyrusu. Buďte připraveni smlouvat, smlouvat a zase smlouvat. Obrázky jsou nádherné, na místě dopíší vaše jména nebo znamení. Ale bez smlouvání vás vyjde obrázek na majlant.

Večer nás loď přivítala svým vrněním. Na palubě měl člověk pocit, že nebe plné hvězd je nějak blíž než u nás doma. A protože jsme si připlatili za noční akci „Světla Karnaku“ čekala nás úchvatná hra světel doprovázená anglickým výkladem. Celá atmosféra nás vtáhla do dob starého Egypta natolik, že po skončení nám chvíli trvalo, že jsme se vrátili do přítomnosti.

Třetí den nás čekal západní břeh Nilu. Údolí králů má své kouzlo i pro obyčejného smrtelníka, nejen pro zapálené hledače hrobek. Je na co se dívat, informace se vstřebávají za pochodu a člověk zjišťuje, že ne vše co si přečetl doma v knihách, je pravda.

Po hrobkách přišel na řadu chrám královny Hatšepsut. Jak maličký je člověk proti obrovitému chrámu? I z dálky je patrné, o jak obrovskou stavbu jde. Když vás ale mašinka doveze až před chrám, zatočí se vám hlava z té velikosti.

A poté přišly na řadu Memnonovy kolosy. Před nimi si připadáte jako mraveneček v trávě. Kde nic, tu nic a uprostřed ničeho dva obři. Vlastně to není kde nic tu nic, protože okolí kolosů je plné prodejců co nabízí šátky, kabelky, tašky, magnetky a máte pocit, že kdybyste ukázali na starou Egypťanku sedící opodál, prodají vám ji za 5 dolarů taky.

Od kolosů hurá do alabastrové dílny. Dozvěděli jsme se jak poznat alabastr od betonu – a přesto se vsadíme, že soška, kterou jsme si koupili, alabastr neviděla. Ale školení na poznání suroviny jsme absolvovali. V dílně byl připravený výborný, chlazený, ibiškový čaj, který krásně osvěžil.

A protože jsme v Egyptě, nesmíme zapomenout na údolí královen. I tady je na co se dívat a co si poslechnout.

Po obědě vyplula loď k dalšímu přístavišti a nás čekalo slunění na palubě, koupání v bazénu, sledování okolní krajiny. Na břehu Nilu se střídala rozmanitá krajina. Třtinová pole, banánové plantáže, maličké domečky, písek. Místní lidé mávali, zdravili. A protože je to Egypt, místní prodejci nelenili, zboží naskládali do lodičky a přirazili k naší velké lodi. Obchod probíhal za hlasitého halekání, házení zboží na palubu a zase zpět. Když už někdo zboží koupil, hodil do lodičky prodejci peníze.

Večerní program na lodi byl plný hudby, tance a smíchu.

Čtvrtý den nás vítal přístav v Edfu a ihned po snídani naše kroky vedly ke chrámu boha Hora. Chrám je nádherný, plný maleb a symbolů.  A náš průvodce opět nezklamal a seznámil nás nejen s tím, co najdeme v příručkách, ale provedl nás i mimo turistickou trasu.

Plavba pokračovala do Kom Omba a dále prohlídkou dalšího chrámu. Poté se loď vydala do Asuánu.

Do Asuánu jsme vplouvali v noci. Město je nádherně osvětlené a žije rušným nočním životem. Ozývá se hudba, troubí auta, blikají značky…

Stejně tak je osvětlen druhý břeh.

Ráno po snídani je volný program, kdy odvážlivci mohou vyrazit do města. Ovšem pozor! Hned v přístavišti čekají na turisty místní prodejci a jsou velice otravní. Proto jsme využili nabídky našeho průvodce a pod jeho záštitou opustili přístaviště.

Odpoledne kdo chtěl, mohl podniknout některý z nabízených výletů. Velice pěkná je návštěva Núbijské vesnice nebo Chrámu v Abu Simbel. Také je možnost výletu na tradičních egyptských lodičkách a prohlédnout si okolí.

V blízkosti přístavu se nachází MCDonalds pokud by se někomu stýskalo po hranolkách a to za velice nízké ceny. V prodejně je i wifi. Několik metrů od přístavu začíná místní velké tržiště. Jsou to vlastně uličky plné krámků, stánků, prodejců. Nakoupíte zde nejrůznější koření, vodní dýmky, cigarety, suvenýry, ale i šátky, koberce, občerstvení. Místní prodejci jsou přátelští, vyptávají se odkud jste, jak se máte. Nabízejí chladný čaj na osvěžení. Ale pozor! Jsou to obchodníci a jen neradi vás pustí bez toho aniž byste udělali obchod.

Před krachem nás uchránil průvodce Said. Bez něj bychom prodělali vlastní gatě. Kdo opravdu neumí smlouvat, tomu vůbec nedoporučujeme vyndávat peněženku.

Odpoledne nás čekala návštěva lomu, kde leží nedokončený obelisk královny Hatšepsut. Ne že by ho nechtěli dokončit, ale jak se ukázalo, celý obelisk praskl. Proto zůstal v lomu a nedošlo k jeho přepravě do chrámu. Jedná se o obrovský kus kamene, na kterém je vidět, jak samotná práce na podobných sochách vypadala. Určitě stojí za to, si obelisk prohlédnout.

Šestý den ráno byl volný program. Kdo chtěl, mohl nakoupit dárky domů, projít město, domluvit si návštěvu směnárny, obchodu, nebo projížďku městem. Návštěvu směnárny doporučuji. V první chvíli máte pocit, jako by zaprášený Egypťan místní měnu právě tisknul. Při bližším pohledu je patrné, že pouze počítá. Egyptské bankovky mnohdy připomínají hodně opraný hadr. Toho se nelekejte, i tyto „hadříky“ platí.

Dopoledne jsme se rozloučili s lodí, příjemným a kamarádským personálem a přestoupili jsme do autobusu.  Až do Luxoru nás provázel průvodce Said. V Luxoru proběhlo velké loučení, protože snad každý z nás měl pocit, že právě opouští dobrého přítele. A nás čekala neskutečně dlouhá cesta do hotelu. Ale ani ta dálka nám nemohla zkazit radost z krásných zážitků, kterých jsme byli plní.

Po příjezdu na hotel a výtečné večeři, která pro nás byla připravena, jsme usnuli jako nemluvňátka.  Další tři dny patřily jen a jen moři, sluníčku, prohřátému písku a odpočinku pod slunečníky.

Pro nás – dovolená snů.

1
Komentujte jako host

1 Počet komentářů
0 Odpovědi na vlákno
0 Sledující
 
Komentář s nejvíce reakcemi
Nejžhavější komentáře
1 Autoři komentářů
  Odebírat  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Opravdu úžasné putování 🙂