Egyptský výlet

Je to moc drahé? Nebezpečná destinace? Fajn, zůstaňte si doma. Pojedu sama.

Jsem skrblík již od přírody, a proto jsem ochotná sedět i několik hodin u počítače a hledat ty nejlevnější a nejvýhodnější nabídky na dovolenou. Na jaře tohoto roku se mi podařilo takovou dovolenou najít. Jela jsem do Egypta. Možná si říkáte něco jako „Hm, Egypt. To není nic světoborného, tam už všichni byli.“ Já jsem tam byla poprvé, sama, a vůbec jsem nevěděla, co od toho očekávat. Na jaře mají Egypťané zrovna „tuhou zimu“ a to znamená, že tam mají teploty jako u nás v létě.

Už když jsem poprvé stála před budovou, která se měla stát mým domovem na následující půl měsíc, všimla jsem si jedné věci, bylo ticho. Stála jsem na hlavní ulici v centru města a bylo ticho. Jen v dáli se procházelo pár turistů. Vše křičelo „mimo sezonu“ a to se potvrdilo i tím, když jsem šla poprvé na pláž, která byla také poloprázdná. Za nějaký ten čas jsem se od místního prodejce zmrzliny dozvěděla, že kdysi celý Egypt překypoval turisty i mimo sezonu, ale nyní se sem spousta lidí bojí jezdit. Myslí si, že je to tady nebezpečné. Když jsem byla ještě v Česku a balila si kufry, plno lidí mi říkalo, ať nejezdím, že Egypt není zrovna mírumilovný kraj. Jsem ráda, že jsem je neposlechla a jela jsem.  Však co, přepadnout mě můžou i  u nás doma v Česku před místním Tescem, takhle to aspoň bude přepadení all inclusive s výhledem na moře.

Jako nezkušená turistka v těchto končinách jsem ale přeci o nějaké peníze přišla. Jednoho dne jsem se rozhodla jet na výlet na horu Sinaj, takové a tomu podobné výlety nabízeli místní prodejci po celém městě, ale mé nesmělé já si usmyslelo, že udělám nejlépe, když si takový výlet koupím „po evropsku“ tedy online přes internet. Na internetu je přeci vždy všechno levnější. To byla z mé strany naivita nejvyššího stupně. Později jsem zjistila, že jsem to mohla koupit za polovic. Na netu jsem našla věrohodně vypadající stránku, která nabízela tento výlet a přihlásila jsem se na něj, načež se mi ozval jistý pan Mohamed s tím, že na výlet se odjíždí zítra v 6 hodin večer a že před hotelem, kde jsem byla ubytována, bude čekat jejich delegát. Nic mi nepřipadalo divné, od pár turistů, se kterými jsem se tam seznámila, jsem věděla, že „delegáti, popřípadě i celý výletový minibus, čekající před hotelem klienta“ je běžnou praxí.

V 6 hodin poctivě čekám před hotelem. Na ulici postával jen jeden další člověk. Po chvilce váhání jdu k němu a ptám se ho svou lámanou angličtinou, jestli náhodou na někoho nečeká. Nakonec se dobíráme k tomu, že je ze společnosti, která nabízí výlety. Fajn, je to on. Přichází otázka peněz. Na internetu psali, že výlet stojí 40 euro, ale pro jistotu se ptám, kolik za to chce. Vypadne z něj, že prý 100 euro. V jeho očích asi vypadám hodně nezkušeně. Říkám mu, že nabídka byla za 40 euro. Nevinně přikyvuje a souhlasí. Dostáváme se však k dalšímu problému, nemám eura. Ptám se, kolik to bude dělat v přepočtu na dolary. Překvapivě je to 40 amerických dolarů. Ehm, v jeho očích je možná EU a Amerika jedno a to samé? Nechávám to být, přeci jenom výhoda je na mé straně. Jdeme kousek pěšky, nemám strach, kolem šesté hodiny je hodně lidí na ulici a jdeme centrem města.

Dostáváme se k jakémusi parkovišti, posadí mě do minibusu, kde sedí dalších osm lidí, převážně Rusů plus jeden postarší Thajec a jede se. Ve dvě hodiny ráno pan řidič zastavuje uprostřed ničeho a vystupuje se. Přebírá si nás skupinka cigaret pokuřujících beduínů a zahajujeme tříhodinový pochod na vrcholek hory, do dvojice dostáváme malou kapesní baterku. Beduíni nás svižně popohánění, chceme stihnout východ slunce. V brzkých ranních hodinách se tam konečně doplazíme.

Cestou jsem se seznámila s lidmi z minibusu a hned si s nimi udělala plány na později. Po tomto nočním výšlapu jdeme na oběd do přilehlé osady a jede se zpět k pobřeží. Když se konečně doplazím k hotelu, tak už z dálky vidím recepčního, jak na mě mává a v ruce drží nějaký papír. Očividně vzkaz pro mou osobu. Ano, je to vzkaz. Píše Mohamed. Píše, že ho to moc mrzí, ale že jeho delegát včera večer stál před mým hotelem až do sedmi, ale že jsem nepřišla a že teda jestli ještě chci s nimi jet na ten výlet. Ehm, v tom případě bych měla jednu otázku. Komu jsem to včera dala ty peníze?

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na