Jsme za vodou, když putujeme za vodou

Autor

Rybník, pískovna, rybník, rybník, pískovna, rybník… ať na Třeboňsku vyjedete jakýmkoliv směrem, všude narazíte na nějakou vodu a tak jsme naše jižní putování pojali jako vodní dobrodružství a hledali, co vše tenhle osvěžující, někdy bohužel i nevyzpytatelný až ničivý, živel nabízí. Naštěstí nám vyšlo počasí a deštivo a pod mrakem se udělalo až den před naším odjezdem, takže jsme mohli vodu užívat plnými doušky.

K vodě patří nejen koupání a ryby, ale bohužel i komáři. Protože naše chatka byla poblíž slepého ramene Lužnice v místě zvaném Hamr Kosky a těm potvorám se tam vyloženě dařilo, první hodiny našeho pobytu jsme tedy strávili tím, že jsme vymýšleli strategii a účinné zbraně, jak s těmito otravnými tvory zatočit a nemít kůži připomínající české Středohoří. Strategie byla tedy jasná, přes den výlety a koupání v nedaleké pískovně a zbraně pro pobyt na chatce také – repelenty odzkoušené v záplavových oblastech, fungovaly bezchybně! Mimochodem, když jsme vjeli prvně do lesa, ve kterém stála naše chatka, i z auta jsem viděla obsypané keříky borůvek a brusinek a divila se, proč to nikdo nesbírá, po pár komářích kousancích mi to došlo, v tomhle chuť na borůvky přejde i toho největšího borůvkofila.

Po vyřešení záležitosti s komáry bylo nutné ještě doladit jeden problém, který se nečekaně vyskytl – Pluto. Ačkoliv je doma zvyklý spát venku, tady dělal neskutečný cirkus a předváděl škálu toho nejlepšího, co ve svém repertoáru má, od jemného kňučení až po žalostné vytí a zoufalé štěkoty. Nevím, zda za tím byly také komáři, cizí prostředí, zdálky doléhající hřmění nebo prostě jen snaha užít si dovolenou v naší společnosti, docílil však svého a na týden se přestěhoval i on k nám do chaty. Svou radost nad touto skutečností dával bohužel najevo častým a nenadálým boucháním ohonu o podlahu, což se v nočním tichu a po dřevěné podlaze neslo tak silně, že vás to několikrát během noci vzbudilo. A když nebouchal Pluto, tak se systematicky o zeď snažil umlátit náš nejstarší syn, takže vám díky ránám nikdy neuniklo, kdy se zrovna na posteli otočil.

Z dovolené mám pro vás malý tip na dárek. Protože jsme byli mimo civilizaci, bez televize a počítačů, hráli jsme po večerech hry, většinou karty, ale koupili jsme i hru Story Cubes. Viděli jsme jí už na Světě knihy a vřele doporučuji. Je při ní zábava a navíc dětem rozvíjí slovní zásobu a fantazii. Tak třeba vás zaujme a inspiruje na vánoční dárek 😉

Chlum u Třeboně

Jen několik málo kilometrů od naší chatové osady leží tohle příjemné městečko, které se stalo naší zásobárnou potravin a jiných nezbytností, jež nabízí místní obchůdky. Hned první den, kdy jsme sem vjeli, jsem byla překvapená, když jsem místo náměstí uviděla velký rybník okupovaný koupajícími i opalujícími se osobami a samozřejmě rybáři hypnotizujícími své splávky. Rybník se jmenuje Hejtman a je napájen z dalšího velkého rybníka Staňkovského.

Co mě v Chlumu opravdu zaujalo je místní barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (mimochodem tenhle název si zapamatujte, ještě o něm bude řeč) a křížová cesta, která k němu vede. Kostel nechal zbudovat Jan František z Fünfkirchenu v letech 1737 až 1745 jako vděk za záchranu svého života. Je to přímo pohádkové místo a já hned při jeho spatření věděla, že to místo odněkud znám, že jsem ho nedávno viděla v nějakém dokumentu o někom slavném, ale absolutně si nemůžu vzpomenout, kdo to byl. Další zajímavou chlumskou památkou je místní zámek. I ten byl vystaven rodem Fünfkirchenů a zámecký park často lákal i básníka Františka Hrubína.

My v Chlumu oslavili také Mínin svátek a jak jinak než stylově – na břehu rybníka Hejtman, v kavárničce Růženka, nad palačinkou a zmrzlinovým pohárem. Odchod byl poněkud překotný, protože se najednou zvedl vítr a vypadalo to, že se žene pěkná bouřka. Jak ale prohlásil jeden místní: „Jak to nejde od Rakouska, tak z toho nic není.“ A měl pravdu.

Cep

Pískovna s tímhle názvem nám dělala časté, téměř každodenní útočiště, neb v horkých dnech nám poskytovala příjemné místo pro vodní hrátky. Bylo to kousek od chaty, krásně čistá voda a skvělý přístup do vody. Mína a Miky si tu užívali hlavně pozorování podvodního hemžení, kde mohly sledovat malé rybky – plotičky, okounky i štičky, které se vůbec lidí nebály a když jste stáli trochu déle ve vodě bez hnutí, připlavaly až k vám a oždibovaly vzduchové bublinky, které se vám dělaly na kůži. Byla tu tak čistá voda, že Miky několikrát během potápění narazil i na škeble.

Nad vodou jsme zase pozorovali krásné, barevné vážky a šídla. Ty ostatně nelítali jen u pískovny, jednou jsem seděla u chatičky pod slunečníkem, najednou rachot jako když letí helikoptéra, zvedla jsem hlavu a uviděla dvě velké, pařící se vážky, které v milostném zápalu narážely do všeho kolem, slunečník nevyjímaje.

Jindřichův Hradec

Město slaví právě letos 720 let a pokud sem zavítáte, určitě se nebudete nudit. Jak jsem psala výš, že si máte zapamatovat název chlumského kostela tak proto, že i zde je kostel Nanebevstoupení Panny Marie a je to ten, kterým prochází 15. poledník východní délky. Známý je také tím, že právě v tomto kostele slavil své první hudební úspěchy Bedřich Smetana, který zde na kůru zpíval jako sopranista. Další, co zde nese název Nanebevzetí Panny Marie je úžasné, barokní sousoší, jež dominuje náměstí Míru. Zaujalo mě na něm to, že ho na své náklady nechal postavit tehdejší místní poštmistr a svou výškou 20 metrů se řadí na druhé místo za olomoucký sloup Nejsvětější trojice.

Ve městě můžete také s dětmi navštívit Krýzovy jesličky, které jsou dokonce zapsány v Guinnessově knize rekordů jako největší mechanický betlém na světě. Tomáš Krýza je vytvářel přes 60 let a obsahují 1398 figurek lidí, ale i zvířat a z toho se jich pohybuje 133. Dnes je betlém součástí expozice Muzea Jindřichohradecka. Další atrakcí, která děti jistě zaujme, je cesta vláčkem po jedné z mála dochovaných úzkokolejných drah v Česku. V „Jindřicháči“ je toho ale k vidění spousta, ať už zámek, pivovar nebo třeba muzeum fotografie, a byl by potřeba samostatný článek.

I zde jsme samozřejmě hledali vodu a nebyl problém ji najít. Kromě rybníku Vajgar, který tvoří velkou a neodmyslitelnou část města, zde můžete najít i nový aquapark a spoustu fontán, z nichž nejzajímavější je ta v domě u sv. Floriána. Show začíná v každou celou hodinu a jde o úžasnou vodní podívanou doprovázenou hudbou a barevnými efekty.

 

Houbový park a Ráj skřítků v Roseči

Další den našich výletů bylo naším cílem tohle zvláštní místo kousek od Jindřichova Hradce. Po vstupu děti dostaly kartičky a vykročily vstříc plnění úkolů obklopeni skřítky, jejich domečky, středověkým hradem a samozřejmě houbami. A tak srážely hlavy drakovi, počítaly dračí vejce nebo vyhrabávaly v písku ukryté fosílie. Pro mě fyzicky nejnáročnější byl úkol, kdy jsem je musela vozit v zahradním kolečku okolo sloupů, z nichž pomocí dřevěného meče shazovaly přilbice protivníkových vojáků. Každé splnění úkolu si zapsaly a na konci pak na ně čekala odměna.

V místní herně jsme si pak všichni mohli vyzkoušet hry našich rodičů a prarodičů, zahrát si divadlo, vyrobit něco na památku nebo se občerstvit. V areálu je také muzeum fosilií, to jsme však vynechali. Když jsme se vraceli na chatičku, zastavili jsme se na jídlo v nedaleké Stráži nad Nežárkou. Pořád jsem přemýšlela, co mi to říká. Až jsem na to konečně přišla „No jo, Ema Destinová!“, zvolala jsem radostně, obešla strom na náměstí a za ním na mě z domu vykoukla cedule „náměstí Emy Destinové“. Tak jsem to měla potvrzené.

Třeboň

Třeboň je městem, kde na každém rohu narážíte na stopy, jež zde zanechaly dva významné rody – Rožmberkové, především pak Petr Vok a Schwarzenberkové. My jsme vyjeli do Třeboně hlavně proto, abychom děti povozili po Světě. Rybník Svět je se svou rozlohou 201,5 hektaru 14. největším rybníkem v České republice a prochází jím 49. rovnoběžka severní šířky. Rybník vybudoval v 16. století Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, jehož socha stojí na hrázi. Původně se rybník jmenoval Nevděk a měl rozlohu 360 hektarů. Začátkem 17. století však přišla povodeň kvůli níž rozdělili Nevděk na dva rybníky – Svět a Opatovický.

Při plavbě motorovou lodí můžete vidět na březích například Swarzenberskou hrobku nebo pláže místních koupališť, hnízdí zde racci, volavky i potápka roháč. Před vyplutím jsme krmili kachny, kterým v boji o kus rohlíku zdatně sekundovali místní kapři. Dětem se nejvíc líbilo to, že mohly člun řídit. Ovšem po předvedení řidičských schopností našeho Mikyho myslím, že to byly poslední děti, kterým pán řízení půjčil do rukou.

Třeboň je krásná. Při procházení uličkami plnými malých, barevných domků, z nichž každý má svou atmosféru a historii, mě napadá jediné výstižné slovo – malebná. I zde je spousta míst, která můžete navštívit, ať už zdejší pivovar, Dům přírody Třeboňska nebo zámecký komplex s parkem plným pozoruhodných stromů. Pokud máte rádi vzácné dřeviny, doporučuji také Komenského sady. Jestli vás trápí pohybové ústrojí, napraví vás ve zdejších lázních.

Rybí speciality

Když kraj rybníků, tak samozřejmě rybky na talíři. Protože jsem vyrazila na dovolenou se dvěma dospělýma a jedním malým rybářem, byla samozřejmě první ryba, kterou jsem zde ochutnala, ulovená jimi. Jediný, kdo poněkud zápasil se jménem ryby, byl Miky. „Tati, to je pěknej kapr.“ „To není kapr, ale amur.“ Za chvilku: „Ale pěknej cejn, ne candát to je.“ „To je amur.“ Po chvíli: „Jak že se jmenuje ta ryba?“ „Už jsme ti to říkali, je to na A.“ „Už vím! Adidas!“ Když pak přijeli domů, volal Miky nadšeně: „Máme kapra amora!“ 🙂 Kapr amor adidas skončil na másle a zelenině a byl výborný!

Ochutnala jsem tu i svého oblíbeného pstruha na grilu, dobrá byla i uzená štika, co mě však nadchlo a překvapilo, byly kapří hranolky. Chutnají vážně výborně a zobala i ta část naší rodiny, která ryby moc nemusí. Takže, až pojedete někam, kde je mají na jídelním lístku, určitě ochutnejte.

Rybník Rožmberk

Naše putování za vodou jsme nemohli zakončit lépe než návštěvou českého moře, se svou rozlohou 489 hektarů největšího rybníku u nás i ve světě – Rožmberku. Jen šest let trvalo lidem pod vedením Jakuba Krčína než tohle úchvatné vodní dílo v letech 1584 až 1590 vybudovali. Kolem rybníka vede naučná stezka a rybník je tak obrovský, že z určitého pohledu na něm můžete pozorovat zakřivení Země. Je opravdu nádherný a jediné, co vás čas od času vytrhne z jeho obdivování, jsou kapři vyskakující nad hladinu.

Bylo to příjemné putování a doufám, že se sem ještě někdy podívám, protože je tu toho spousta k objevování. Vždyť voda je přece život.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na