Začalo léto i prázdniny. S nimi jdou ruku v ruce i dovolené nás dospělých. Už jste rozhodnuti, kam letos vyrazíte? Či máte naplánovanou jen část a chybí vám nápad, kam vyrazit třeba na výlet? Jestli máte rádi Rakousko, můžete se nechat inspirovat výletem za krásami přírody, který jsem podnikla s rodinou loňského roku.
Loni jsme při cestě na dovolenou, která měla cíl v Itálii, neodolali a opětovně navštívili Krimmelské vodopády. Krimmelské vodopády leží ve Vysokých Taurách. Jsou to největší vodopády v Evropě a se svou celkovou výškou 380 metrů obsadily celosvětově páté místo. Jsou napájeny vodou z ledovců.
Krimmelské vodopády jsme navštívili již podruhé. Poprvé jsme tu byli asi před šesti lety, ale protože to bylo v neúplné sestavě, naše nejmladší dcerka ještě nebyla na světě, rozhodli jsme se výlet zopakovat.
První a naštěstí jediné nemilé překvapení oproti minulé návštěvě, nás čekalo na parkovišti. Při své první návštěvě jsme za jeho použití nemuseli platit nic, ale nyní již bylo zpoplatněno. Naštěstí se nejednalo o nikterak horentní částku a v dnešní době to není nic překvapivého, tak nás to ani v nejmenším nerozhodilo.
Již z parkoviště jsme pozorovali velkolepý vodopád a slabě k nám doléhal i hukot padající vody. V pevných turistických botách a s batohy, kde byli pro jistotu přibaleny i nepromokavé bundy jsme se vydali vstříc velkolepé přírodní scenérii.
Pod vodopády jsme si prohlédli expozici, věnovanou samozřejmě vodě, ale její tvůrci nezapomněli ani na krásnou alpskou přírodu, zaplatili vstupné a dali se na cestu. Nejprve naše cesta vedla kupodivu dolů. Kaskádovitý vodopád se totiž skládá se tří částí a my se rozhodli nejprve se pokochat tím nejspodnějším.
Chvíli jsme se opájeli velkolepým pohledem, pozorovali stříkající vodu a duhu, která se díky vodě a sluníčku vytvořila. Poté nás čekala cesta pouze do kopce. Nutno podotknout, že cesta je velice dobře udržovaná a zabezpečena zábradlím. Každé strmé stoupání (při naší první návštěvě jsme ještě do kopce tlačili kočárek), bylo odměněno nádherným výhledem, při kterém pozorovali průzračně čistou vodu, valící se obrovskou silou dolů a majestátně se tříštící o kameny. Jen rozhovory v těsné blízkosti vodopádu byly trošku těžší či spíše hlasitější. Valící, energicky působící množství vody hlasitě dunělo a rachotilo.
Občas jsme se posadili na některou z laviček, které zde přímo vybízejí k odpočinku. Trochu jsme se občerstvili a pokračovali v nádherné, ale namáhavé cestě vzhůru. Po zdolání vrcholku prostředního stupně vodopádu jsme si dopřály delší odpočinek, kde se děti navíc vyzuly botky a chvíli se brouzdaly či poskakovaly po kamenech v klidné, průzračné, ale ledové vodě.
Po zdolání nejvyššího stupně vodopádu jsme pomýšleli na návrat. Chvíli jsme šli tou samou, vyhlídkovou trasou jenom směr jsme samozřejmě vyměnili. Pak nás mezi nejvyšším a prostředním stupněm vodopádu zaujala cesta, kterou jsme se jali následovat. Šlo o lesní pěšinu, která již nebyla tak udržovaná a tento fakt se odrazil i na počtu jejich návštěvníků. Za celou, několikakilometrovou cestu jsme potkali pouze dvě rodiny, které šli ovšem v opačném směru než my. I když zde bylo velmi spoře vyhlídkových míst, kde bychom se mohli kochat bouřící se vodou, naskytl se nám úchvatný pohled na zajímavá lesní zákoutí. A ještě více nás pak dole překvapila a zarazila dřevěná cedule, která oznamovala, že cesta byla vybudovaná 2000 před Kristem od příslušníků kmene Keltů a byla používána jako obchodní stezka. Později byla využívaná i Římany. Obnovena byla relativně nedávno v roce 1985.
Úvodní foto: pixabay.com