Osmitisícovky očima Radka Jaroše

Autor

V dnešním článku bych vám ráda představila člověka, kterého možná mnozí znáte. Jedná se o výraznou osobnost, předního českého horolezce, pana Radka Jaroše. Radek je pověstný tím, že stanul na vrcholu jedenácti ze čtrnácti osmitisícových hor. Jsem nesmírně potěšená, že se mi podařilo pana Radka při jeho pracovním i osobním zaneprázdnění oslovit a položit mu několik otázek.

Radku, co Vás přivedlo k horolezectví? Kdy jste začal tento sport provozovat?

První sny o lezení jsou z šesti, možná sedmi let. Tehdy jsem zdolal skalní žlab ve starém lomu. Táta byl vzpěrač, máma hrála odbíjenou a tak nebylo s kým. Potom následovalo toulání po horách, v létě i v zimě. Přitom jsem potkal partu horolezců a s nimi jsem už u lezení zůstal.

Postupně jste se dostal ke zdolávání osmitisícovek. Prozraďte našim čtenářům, které hory jste pokořil a jaké máte v plánu zdolat?

Nepokořil jsem žádnou, ale už jedenáct ze čtrnácti osmitisícovek mně dovolilo stanout na svém vrcholu. Naposledy letos v létě, v rozmezí deseti dnů jsem vystoupil na Gasherbrum II a následně na Gasherbrum I. Mým cílem je tzv. Koruna Himaláje – chci vystoupit na všechny vrcholy nad 8000m, což zatím nedokázalo na naší planetě zase tak moc lidí. Zbývají mně tři. Annapurna, Lhotse a K2. Možná i v tomto pořadí se o ně budu snažit, nejbližší na jaře příští rok.

Každý výstup musí být samostatnou kapitolou Vašeho života, s neopakovatelnými zážitky a pocity. Dá se říct, která hora Vám učarovala nejvíce a proč?

Abych řekl pravdu, nedokážu to takhle dělit. Každá hora znamená určitou velkou kapitolu mého života. Tři z nich jsem dokázal vylézt až na druhé expedici. K2 mě zatím nepustila, i když jsem se o ni snažil celkem čtyřikrát! Naposledy v roce 2007, tehdy jsem musel ukončit expedici asi 30min. po dosažení základního tábora. Rozdrtil jsem si prst, hrozila infekce a tak jsem vrtulníkem odletěl nakonec do civilizace.

Cítil jste se někdy na dně svých sil?

Pokaždé (úsměv)! Pohyb v tak obrovské nadmořské výšce je strašně vyčerpávající. Nakonec je tam jenom třetina kyslíku, oproti tomu, co dýcháme tady. Na svoje fyzické dno se dostanete třeba už po deseti krocích, pokud jste v těžkém terénu a nebo ve spoustě čerstvého sněhu. K tomu se může přidat tma, vyčerpání, mlha, vítr…

Co člověka na tak nebezpečném sportu baví?

Spousta věcí v životě se špatně vysvětluje. Překonávání překážek? Překonávání sebe sama? Souznění s přírodou? Poznávání nových krajin, zemí, lidí…

Vzdal jste někdy nějaký výstup?

Samozřejmě. Obracel jsem se na sestup 100m od vrcholu Mt. Everestu. Vzdal jsem to 200m od vrcholu Dhaulagiri… Člověk musí v sobě najít sílu pro tohle rozhodnutí. Jenom díky tomu má další šanci uspět někdy jindy. Jak se říká: „Hrdinů jsou plný hřbitovy..!“ Ten, kdo překročí jistou hranici se už nevrátí. Ale problém je, že nikdo neví, kde že ta hranice je?!

Jaký je Mount Everest?

Vysoký (úsměv)! Vážně – strašně vysoký. Já byl na jeho vrcholu bez pomoci výškových nosičů – bez Šerpů a bez kyslíkových přístrojů. To na světě zatím dokázalo ani ne 200 lidí. Dalších několik tisíc tam bylo s kyslíkem. A to jsou dvě diametrálně rozdílné kategorie. Něco jako potápění se na nádech a nebo s kyslíkovými bombami. Everest má na rozdíl od většiny ostatních osmitisícovek kilometrů skoro devět. A sto metrů v 8100m a 8700m je hodně jiných sto metrů. Je to nejvyšší hora naší planety, což je její štěstí i smůla!

Podle čeho si vybíráte svůj horolezecký tým a kdo Váš tým tvoří? Jedná se o též lidi nebo svůj tým obměňujete?

V začátcích jsem byl rád, když jsem se někam dostal. Lidí, kteří lezou na tak vysoké hory je málo a ještě míň je těch, se kterými jste schopni absolvovat dva měsíce v tak extrémních podmínkách v pohodě. Dnes lezu v malých týmech dvou, třech, čtyřech lidí. Loni to byl extrém, byl jsem na Manaslu sám a letos zase po dlouhé době nás bylo naopak celkem pět. Ale perfektní parta, takže pohoda. Lidi jsou na takové expedici to nejdůležitější. Platí to přece i v životě: „Nejhorší je srážka s blbcem!“

 

Radku, publikoval jste dvě knihy, Dobývání nebe a Hory shora. Přibližte nám je obsahově.

Jsou o horolezectví (smích)! Kdo by to čekal, že?!

Vážně, to si musí přečíst každý sám. U té poslední – Hory shora zrovna dělám dotisk a bude k mání. Jde objednat jako vánoční dárek na mém webu: www.radekjaros.cz . Ve zkratce – popisuji moje zážitky z expedic na polovině světových osmitisícovek.

Další, jinak laděnou, hodně veselou, máme rozdělanou s mojí dcerou, ale nakladatelství to zatím nevzalo. To bude asi běh na delší trať, dcera je mladá bohémka…

Proč je K2 nejtěžší hora světa? Co Vám zhatilo pokoření právě tohoto vrcholu?

Ve výstupu mě při třech expedicích zastavilo počasí. Hned při mojí první expedici jsem asi mohl být na vrcholu, ale „prokaučoval“ jsem to. Týden na to nás v 8000m obrátilo počasí na sestup. Při další expedici jsme se dostali max. do 7400m. Zase sníh, lavinový terén. Naposledy jmenované zranění. Ale celkově jde o vysokou i technicky obtížnou horu. Měří 8611m. A k tomu ještě to počasí… Snad na mě bude v roce 2013 hodnější.

Jaké máte plány do budoucna?

Lehká otázka, těžká odpověď. Samozřejmě, pokud jde o lezení, tak to už padla odpověď. A ty další plány…? Řekněme, že je to tajemství.

 

Máte čas na jiné zájmy a koníčky?

Mám spoustu zájmů a koníčků a také tři děti…

Radkovi Jarošovi mnohokrát děkuji za poutavé vyprávění, za čas, který pro náš web vynaložil, za ochotu, přívětivou a vstřícnou komunikaci. Přeji splnění snu největšího – výstup na všechny osmitisícovky a do osobního života vše dobré.

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na