Oživlý středověk

Autor

Klub přátel hradu Zlenice ve spolupráci s družinou pána ze Zlenic Vás zve na oživlý středověk v podhradí aneb starověká řemesla na vlastní kůži konaný v areálu hradu Zlenice.

Plakát v tomto znění odstartoval náš výlet, který jsme podnikli poslední červencovou neděli. Zřícenina hradu Hláska, který byl podle archeologických výzkumů postaven již na začátku 14. století, se nalézá v malebném Ladově kraji u řeky Sázavy.

Na Hlásku to nemáme nikterak daleko. V nedělních dopoledních hodinách autem přijíždíme několik málo kilometrů na Hrušov a na zříceninu hradu docházíme asi 2 kilometry příjemnou lesní cestou. Potok vedle lesní pěšiny příjemně chladí vzduch, a proto si cestu doopravdy vychutnáváme. Nevychutnáváme si jen cestu, ale především dětem se líbilo krátké zastavení u potůčku, kde zkoušely, i když bohužel s malým úspěchem, házet žabky.

Pod hradem nás čeká poučný, i když pro mě trochu zdlouhavý výklad o kovářském řemesle. V dřívějších dobách bylo železo opravdu vzácné a kovářská práce těžká.

Po výkladu vystupujeme ještě malý kousek a ocitáme se u košíkářek. Velice milé dívky, u kterých si zkoušíme plést košíky. Jeden má již upletené dno. Příjemná slečna ukazuje mé dceři, jak má pokračovat dále. Plete se dvěma proutky a neustálým křížením pevně uchycených proutků vzniká tvar košíku. Nastavuje se velmi jednoduše, po „dopletení“ jedněch proutků se přidávají nové. Dcerku pletení moc baví, a proto syn své dovednosti zkouší u pletení dna dalšího rozpleteného koše. Jemu to moc nejde, důvodem může být i to, že je levák. Nakonec mu košíkářka výrobek obrací a on plete v protisměru. Výsledek je trochu lepší, ale asi to nikdy nebude jeho hobby. Po delší době, v které jsme si prohlédli i úplný začátek pletení košíků a dověděli se, jaké proutky jsou k pletení nejvhodnější, se přesouváme k dalšímu řemeslu.

Zde se mele mouka. Ve středověku se mlela mouka na mlýnku, který se skládal ze dvou kamenů. Horní kámen, kterým se točilo, se nazývá běhoun. Spodní kámen se jmenuje ležák. Uprostřed běžce, ke kterému je připojena velká dřevěná rukojeť, určená k ručnímu ovládání mlýnku, je trychtýřovitá díra, kterou se sypalo obilí. Je to dosti namáhavá práce, kterou v minulosti vykonávaly především ženy. U nás tato činnost zase hodně zaujala synka.

Protože mouka je potřeba k pečení, nezůstávají ani zde pozadu a kousek od stanoviště s mletím mouky jsou nabízeny placky. Placky jsou vyrobeny z ručně umleté mouky a vody. Alespoň tak je zde prezentují. Děti ochutnaly bez přísad, s medem, a nakonec ještě s česnekem. Pochutnaly si na všech.

Pokračujeme dále. Jsme u stanoviště z kůží, kde si děti zkouší razit do kůže. O vyrobení si vlastnoručně originálního náramku je velký zájem a proto si musíme vystát frontu. Když se dostáváme na řadu, vybírají si mé ratolesti nejprve vhodnou kůži. Následně jí hadříkem namočí a potom již razí pomocí připravených raznic. Musím říct, že obě mé starší děti to zvládly velice dobře. Výsledkem jsou pěkné ozdobené kožené náramky.

Dětem se zde moc líbí a obě si zde vybírají zábavu podle své chuti. Starší dcerka zkouší vyrobit lucetovou šňůrku a je v tom moc úspěšná. Nejen že je úspěšná, ale i jí to velmi baví. Proto dřevěný lucet kupujeme, aby Péťa mohla ozdobné šňůrky z vlny motat i doma. Ozdobné šňůrky pomocí lucetu se vyráběly hlavně středověku, ale údajně se dřevěné lucety našly ještě v devatenáctém stolení v dámských ručních potřebách.

Zatím co se dcera zabývá ruční prací, syn objevil dětskou arénu. Zde se „pořádají šermířské zápasy“. Po skončení „turnaje“ ještě zkouší hod šiškou z praku, vyrobeného starodávným způsobem.

Protože jsme neprozíravě přijeli autem se známým, jehož synka středověk moc nenadchnul, chystáme se k odjezdu. Ale již teď vím, že si příští ročník nenecháme ujít.

Úvodní foto: http://www.zlenice.cz/

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na