Předvánoční výlety

Autor

Jak se vám výletuje v zimě? Chodíte na procházky, pořádáte zimní výpravy? Baví vás být venku nebo si vychutnáváte zimních půvabů skrz okenní tabulku, kdy vám za zády praská oheň z krbu a vy jste obklopeni vlídným teplem?

Pokud se zrovna nechystáte za nějakým zajímavým předvánočním kulturním zážitkem, naláká vás to krásné bílo, které zahalilo domy, ulice, lesy a pole na procházku či výlet jen tak, kvůli zimní atmosféře? Nasát to studené, mrazivé, pod kroky vlastních bot praskající předvánočno. Protože nelyžuji, nebruslím a dokonce v těchto měsících ani nehazarduji se svým životem na kole (knihu pana Kopky a jeho nejen aljašskou cyklostory si schovávám pro volné a dlouhé zimní večery – nikoli pro motivaci, pouze pro nové poznání) procházím se docela ráda. Jenomže jak už u mě začíná být normální, pociťuji absenci času pro činnosti „jen tak“ pro vůně, pocity, barvy a melodie. Rovněž zastávám názor, že jakmile člověku něco dlouhodobě chybí a je v jeho silách si to do svého života doplnit, měl by se alespoň pokusit.

Trochu jsem dumala, kde naleznu větší porci svátečního opojení. A byla jsem skutečně na vážkách. Velká města jsou nazdobená, vyfešákovaná, slavnostní. Obchoďáky praskají ve švech, tam se nervózní lidé přetlačují o místo ve frontě ke kase, o volné převlékací kabinky, o zboží ve slevách… Zde se zřejmě nepůjde zastavit a vnímat, uvědomovat si. Nebo možná to lze, ovšem to, co bych si tady uvědomila by mě asi moc nepotěšilo.

Velkoměsta jsou ovšem také centry vánočních trhů. Třeba si to jenom namlouvám a i zde je víc těch nervózních „lovců dárků“, ale v mém pohledu jsou tato místa pravými lákadly všemožných pochoutek a suvenýrů, které v obchoďáku nekoupím.

Abych netroškařila, naservírovala jsem si předvánočno – klídek, zábavu a zimní procházky do předchozího víkendu hned dvě. Ta první byla vlastně už tradiční, pražská. Praha je před svátky (a věřím, že i v čase Vánoc, ale to nemohu jako mimopražan posoudit) opravdu krásná. Třpytí se, voní medovinou, svařákem, grilovanými pochoutkami. Vánoční trhy zní – melodií koled, které si pamatujeme z vlastního dětství a každoročně oprašujeme doma při pečení cukroví, oblékání stromečků, po štědrovečerní večeři… Čas na procházku, vhodná chvíle pro vyjádření citů milované osobě, pro sdělení si tajných přání, které se potom, možná už brzy, vyplní.

Lze kráčet velkým městem obklopená spoustou lidí a přesto cítit vlastní soukromí a vnímat intimno takové chvíle. Prohlížet si vystavené betlémky, vnímat historické památky a vzhlížet k nim s úctou v nevšedním předvánočním duchu. Ani na drobné dárky jsem nezapomněla. Vánoční trhy naskýtají příležitost komunikovat s lidmi, jejichž ruce mnohé vypěstovaly, vyrobily a často i ruce jejich předků, tedy se kolikrát dozvíte spoustu zajímavostí. Přestože nejsem typicky městský typ, procházku předvánoční Prahou jsem si vychutnala. A těším se, až sem příští rok zase zavítám. Praha je pro mne město měst a atmosféra příprav, těšení se jí moc sluší.

Druhá procházka, snad opačného rázu, která je pro můj život zřejmě přirozenější, je výlet do přírody – kamkoli se z našeho domu vydám, nemohu se vyhnout lesům, polím, loukám,rybníkům, řekám a potůčkům. Po návštěvě Prahy se mi tento výlet jevil jako ideální. Nesnažila jsem se vyhýbat lidem, přesto jsem žádného člověka napotkala. Nesnažila jsem se vyhýbat myšlenkám, přesto jsem hodinu na nic nemyslela, jako by samy myšlenky netoužily abych se jimi zabývala. Jakoby ze mne spadly všechny ty obavy, jestli se budou moje dárky líbit, strach, zda připálím vánoční cukroví, jestli se jednou konečně na něčem domluvím s vlastními rodiči… nervozita, že něco nestihnu, nesplním slib nebo závazek, zapomenu na něco důležitého.

Možná starosti pokryla vrstva čerstvého sněhu. Snad právě proto, aby se k nám dnes ani v čase Vánoc neměly šanci dostat. Aby nám bylo prostě jenom hezky.

Úvodní foto: pixabay.com

Komentujte jako host

  Odebírat  
Upozornit na